Popíšu vám, co se mi stalo před více než dvěma roky, ale stále to mám živě v paměti.

Ten den začal normálně.
Ráno jsem jela na brigádu, odpoledne jsem posvačila a vydala se do centra Ostravy něco vyřídit. Potom jsem ještě nakoupila nějaký ten rohlík, a protože se mi nechtělo dávat věci do vnitřní kapsy batohu (přece je budu za 20 minut potřebovat...), tak jsem vše dala jen do přední kapsy batohu, ať to mám pak "po ruce".

Bohužel nejen já...
Když jsem s batohem na zádech a igelitkou s nákupem v ruce nastupovala do tramvaje, jeden Rom se mě pokusil okrást.
Z batohu mi vytáhl doklady a mobil, "něco" mi ale řeklo pozor...

Ohlédla jsem se, on sebou cukl, a vtom mi to došlo. (Kdyby mi to došlo o vteřinu později, už by se za mnou zavřely dveře tramvaje a on by stal v klidu na zastávce s mými věcmi a já bych už nic nezmohla.)
Tak tak jsem vyskočila z tramvaje, běžela jsem za ním, s batohem a nákupem v igelitce a ječela jsem.
Kuriózní je, že jsem si v této situaci připadala jak v americkem filmu...
Jako o život jsem běžela a křičela: "Pomóc, zloděj! Chyťte ho!  Zloděj, pomóc!"

Taška s nákupem se mi roztrhla a nákup se mi rozsypal, něco jsem sebrala (nákup za posledni peníze) a běžela jsem dál, stále jsem křicela a hlavou se mi honilo, o co všechno přijdu. No, měla jsem obrovské štěstí, můj křik uslyšeli 3 muži, z toho jeden policista v civilu.
Z dálky slyšeli můj křik a viděli běžícího Roma...
Za rohem ulice ho chytili, ale poslední, co jsem viděla já, promiňte mi ten výraz, bylo, jak nějaký "hajzlík" zdrhl za roh s mými věcmi...
Brečela jsem, sbírala opět rozsypaný nákup a loučila se jak se svým majetkem, tak s dovolenou a mořem, když vtom na mne nějaký pán zavolal: "Utíkejte za roh, chytli ho!" .

Z poslednich sil jsem tam doběhla, pánům jsem nebyla ani schopna poděkovat, jak jsem byla mimo...
Všechno se odehrálo tak rychle, ale v mojí hlavě se toho odehrálo strašně moc.

Věci jsem dostala zpátky, pánům jsem poděkovala, odvezli si nás na policii na výslech,  abych mohla podat trestní oznámení.
Asi o měsíc později byl soud. Nevím, co je s oním člověkem... Ale byl to Rom, 16 let a už měl podmínku... Prý známá firma.
Takže takový se už nenapraví.

A na policii mi řekli, ze jsem za poslední měsíc asi třicátá slečna, která byla okradena.
Byli fascinováni, že jsem se nedala a běžela jsem a díky tomu jsem jim ho pomohla chytit při činu.
Mně to přišlo normální, přece si nenechám ukrást to jediné, co mám...
Ostatní slečny prý měly sukni a boty na podpatku (takže běh za zlodějem byl předem vyloučen, s čimž zloděj samozřejmě počítal) a některé dokonce samy na policii řekly, že si bez problému koupí mobil nový...
Já  jsem bez peněz a zřejme si svých věcí vážím víc než kdejaká "vymóděná" slečna s penězi od rodičů...
A ještě něco.
Do té doby jsem nebyla rasistka a Romy jsem hájila, ale teď je nesnáším a připadá mi, že jsou všichni stejní.
Oblečení mám min. 2 roky staré a tenhle Rom??? Byl oblečený podle poslední módy.
Kde na to asi tak takový 16letý "hajzlík" bere prachy??? Už to vím...

Kdyby mě chtěl okrást "bílý", asi bych se na to dívala jinak, ale bohužel...

Takže: Bacha na to, kdo za vámi stojí při nastupováni do MHD.
Co mě zarazilo, bylo to, že lidé, kteři stáli na zastávce museli 100% vidět, co se děje, ale nikdo z nich nezareagoval...
Naštěstí zareagovali alespoň někteří lidé, které jsem v běhu míjela a chtěli mi pomoci, včetně  paní, co mi ještě, než přijela policie, donesla máslo (které se mi v tom běhu někde zakutálelo ) - takže těmto z celého srdce DĚKUJI.

Tak pokud někoho něco podobného potká, braňte se, ať to takovým "hajzlíkům" pořád neprochází.

Čtenářka altamina


Milá altamino,

předem se omlouvám, že jsem musela váš příběh lehounce zkrátit.
Na jeho dramatičnosti mu to jistě neubralo.
Ale k věci.
Podobná situace se mi také stala a také jsem během svou peněženku zachránila.
Takže si z vašeho příspěvku můžeme vzít tato ponaučení:
1/ trénujme sprint
2/ dávejme si pozor na své batohy, kabelky a tašky
3/ nosme raději kalhoty, v úzkých sukních nemáme šanci
4/ černý nebo bílý zloděj zůstane zlodějem a barva na tom nic nezmění
5/ nespoléhejme se, že nám někdo pomůže, neboť oblíbeným heslem Čechů je: "Co tě nepálí, nehas."

Reklama