Bulvár

Zloděj? Strašidlo?


Od mala jsem byla strašně bázlivá, podotýkám, že jsem dodnes. Když byly děti malé, jezdila jsem s nimi na celé prázdniny ke strýci, který měl domek na samotě, doslova musím říci, že na samotě u lesa. Bylo tam vždy nádherně, moc na to vzpomínám. Byly to zlaté časy obohacené mojí bázlivostí. Domeček jednopatrový, okna z kterých děti vylézaly ven a zpět dovnitř.

Nádherná letní noc, okna samozřejmě otevřena dokořán, a najednou slyším tápavé chození a jemné dupání. Asi po hodině mých nervů, že chodí okolo baráku zloděj, jsem vzbudila strejdu, který měl německého ovčáka. Vše mu říkám a on na to, že blázním, protože pes je klidný. Ale když viděl, jak jsem rozklepaná a asi neusnu, šel pustil psa ven a ten na povel strejdy oběhl domek a pochopitelně začal v jednom místě vrčet.

"No vidíš, strejdo, že tam někdo je."
" Tak pojď, prosím tě, se mnou a přesvědč se, na co pes vrčí."
Jemu to bylo dopředu jasné a věřím, že Vám již také. Ano, podupával si tam ježek. Mému strachu se strejda smál dlouhou chvíli, a pak se mnou poseděl, abych se uklidnila, a šli jsme spát. Ráno jsem obyčejně vstávala a chodila sekat trávu králíkům, což mě moc bavilo. Tentokrát jsem zaspala a strejda všem známým vždy při každé příležitosti vypravoval, jak u nás chodilo v noci strašidlo a on pak na trávu pro králíky musel jít sám.


Další můj strach jsem prožila pod stanem. Když byly děti větší, toužily mít stan a stanovat. Nebyla jsem proti, a tak jsme nakoupili vše potřebné a začali stanovat. Jezdili jsme pravidelně na jedno místo, děti byly šťastné, stanovali jsme u Berounky. A opět pro mě neznámé zvuky okolo stanu. Srdce mi tlouklo jako na poplach. Nevydržela jsem to a vzbudila manžela.
"Prosím Tě, nech toho, to bude ježek, jak to bylo tenkrát u strejdy."
 Já na to: "To není stejné, tam někdo chodí, poslouchej."
Vyšel ven s baterkou a najednou slyším:
"Tak se pojď podívat, ty posero."
Bylo to nádherné kotě, které se z nedalekých domků vydalo na cestu. Vracelo se k nám od toho dne denně, protože vědělo, že dostane něco dobrého. Dcera pak říkala, ještě že se naše máma bojí, máme kotě. Při odjezdu domů čekala na kotě, ale již nepřišlo, jako kdyby tušilo, že odjíždíme. Příští rok se dcera nemohla dočkat, až pojedeme pod stan, že určitě kočička přijde. Nepřišla.


Tak koťátko by se mi také líbilo, ale chodit mi v noci okolo stanu, taky se budu bát.



soutěž do pondělní 12.hodiny - tady.
Zahrajte si s námi slovní fotbálek - pravidla ZDE!
STRAŠIDLA A STRAŠIDELNÉ HISTORKY
Stalo se vám něco, z čeho běhá mráz po zádech?
Jaké historky jste si vyprávěli jako děti?
Kdy jste se nejvíc báli?
Nevěříte na strašidlo a přesto jste ho potkali?
Vypadali jste někdy jako strašidlo?
Co táborové noční hry?
Přespala jste někdy na hradě?
Napište nám na:
redakce@zena-in.cz

   
10.02.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. [1] Martina59 [*]

    Bezpečnostní systémy

    superkarma: 0 03.03.2013, 10:42:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme