Bulvár

Zlatý epidural

Rodila jsem 40 hodin!

Ahoj, rozhodla jsem se, že vám také napíšu o mém těhotenství a porodu. Otěhotnět se mi podařilo po třech měsících. Těhotenství to bylo plánované a ze všech stran v rodině již očekávané (po třech letech od svatby). Vše probíhalo klidně. Nezvracela jsem, chutě jsem také neměla nijak zvláštní. Spíše mi nic nechutnalo. Snesla jsem skoro pouze chleba s máslem a rajčaty. A piškoty v mléce. Vše se urovnalo po desátém týdnu těhotenství.    V patnáctém týdnu - na silvestra - jsem začala krvácet. Na gynekologii v nemocnici si mě chtěli nechat, ale představa silvestra v nemocnici mě děsila, tak jsem doktora uprosila, abych mohla být přes noc doma, že druhý den přijedu znovu a hospitalizovat se již nechám. S podmínkou neustálého ležení mě doktor pustil domů. Silvestra jsem proležela u televize.

   Druhý den v nemocnici - tentokrát již 1.1. a za devadesát korun (jako první jsem tehdy otestovala automat na Julínkovy poplatky) doktor zjistil, že již nekrvácím. Hospitalizace nebyla, jen asi 14 denní neschopenka.

   Zbytek těhotenství jsem již v klidu chodila do práce. Mám to pět minut chůze, v kanceláři, v klidu. Vše probíhalo krásně. Přibrala jsem celkem 17 kg, téměř všechno byla voda. Byla jsem od prsou dolů celá oteklá, kotníky mi nebyly skoro vidět:-)

   Byla středa 11 dní do termínu. Ještě jsem byla v práci. Vypomáhala jsem ještě kolegyni, která tam byla za mě. Rozloučila jsem se s ní, že druhý den zase přijdu. Ale nepřišla. V půl jedné po půlnoci mi začala odtékat voda, což jsem netušila, jako prvorodička. Vyndala jsem všechny knížky o těhotenství a hledala odpovědi na otázky: Je to plodová voda? A jestli jo, musím do porodnice? 

   Manžel se vzbudil ve tři ráno. Respektive ho vzbudilo světlo. Po krátkém rozhovoru jsme se dohodli, že radši pojedeme. Nic mě nebolelo, jen ta voda pořád odtékala.

   V porodnici mi udělali vyšetření, zjistili, že to skutečně je plodová voda. Přijali mě a manžela poslali domů se vyspat.

   Ráno mi natočili monitor, prý mám kontrakce po třech minutách. Ale já nic necítila. Tehdy jsem ještě nevěděla, co jsou to porodní bolesti... To jsem zjistila až později.  Doktor řekl, že je to v pořádku, porod se sám rozbíhá. Jenže v poledne už monitor žádné kontrakce neukazoval. Jen ta voda pořád odtékala. Bolesti žádné.   

   Večer mi řekli, že buď se to během noci rozeběhne samo, nebo to ráno vyvolají. Noc v klidu, žádná bolest. Jen ta voda ...

   Ráno mi dali dvě pilulky na vyvolání, zavedli hadičku do žíly a postupně během dne do ní vždy pustili nějakou "ňamku" - tu antibiotika, tu něco jiného. Vždy mi vysvětlili, co to je a na co to je. Personál byl úžasný. Sestřičky mě ráno viděly a ptaly se, co že tam ještě dělám. "No rodím, né?" odpovídala jsem. To už jsem věděla, co jsou kontrakce a jak bolí. Ale šlo to vydržet.

   Bylo odpoledne. Plodová voda mi odtékala již asi 37 hodin. Bolesti jsem měla přes osm hodin a byly čím dál méně snesitelné. A doktorka mě navíc  šokovala větou, že jsem otevřená jen asi na 2-3 cm. 2-3 cm po 37 hodinách. Další věta byla ještě hrůzostrašnější. Do 40 hodin od prasknutí vody musí být dítě venku, jinak hrozí velké problémy. Nechtěla jsem ani domýšlet jaké.

   Zlatý epidurál!!! Zabral ihned. Vůbec nebolel a já byla ráda, že mi ho sami nabídli. Po zavedení epidurálu mi do hadičky zavedené do ruky pustili ještě několik ňamek na urychlení otevírání a dalších věcí pomáhajících porod urychlit a malý byl do dvou hodin na světě. Hurá. Nic mě nebolelo, šítí jsem skoro nevnímala. Oči jsem neměla zarudlé. Dokonce jsem dostala pochvalu, že jsem vůbec nekřičela. Manžel choval syna na chodbě a brečel štěstím (nepřiznal to, ale poznala jsem to na něm).

   Porod byl dlouhý, ale dnes, s odstupem času, bych řekla, že krásný. Už vím, co jsou porodní bolesti. Opravdu jsou nezaměnitelné. A epidurál je skvělá věc pokud se porod zastaví a nepostupuje. Nabraná kila jsem měla po týdnu pryč. Vůbec jsem necvičila, jen kojila (do 1,5 roku).

   Syna jsme milovali již před porodem. Povídali jsme si s ním přes bříško a hladili ho. On nám odpovídal kopáním do břišní stěny. Dnes je z něj skoro dvouleté kvítko. Tak přemýšlíme, kdy mu přivezeme tu sestřičku nebo bratříčka:-)

Black.bird.third

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Hezký příběh, ještě, že ta chemie existuje. Simona

Příběhy už nikdo neposílejte, už bych je nestihla vydat.

   
01.03.2010 - Blog redakce - autor: Simona Škodáková

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Lucimo [*]

    40 hodin, ale z toho 30 hodin ani nevěděla že rodí.Sml30 Sml24

    superkarma: 0 01.03.2010, 21:05:13
  2. avatar
    [4] Dante Alighieri [*]

    Věrulinka — #3 V lékárně tedy nevím.. Asi to zůstane lékárně. Ale když jdeš k obvodní a dáš jí 30 Kč, jde to jí do kapsy.

    superkarma: 0 01.03.2010, 18:35:11
  3. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    Dante Alighieri — #2 fakt, no zrovna jsme s manželem diskutovali, kam vlastně jdou poplatky, třeba v lékárně, komu? Sml80

    1. na komentář reaguje Dante Alighieri — #4
    superkarma: 0 01.03.2010, 18:00:59
  4. avatar
    [2] Dante Alighieri [*]

    Poplatky nejdou (nešly) Julínkovi, ale doktorům. Vím to od mé tchýně, je zdravotní sestra.

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #3
    superkarma: 0 01.03.2010, 17:18:02
  5. avatar
    [1] Věrulinka [*]

    Pane jo, 40 hodin, užila jsi si tedy, ale až Sml79, ten druhý bude v pohodě, neboj Sml67

    superkarma: 0 01.03.2010, 16:55:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme