Čekáte o Štědrém dni na zlaté prasátko? Nejíte, kručí vám v žaludku a okolí vám tvrdí, že ty mžitky před očima, co máte, je už to vytoužené zlaté prase? Proč právě prase?

Musíme zabrousit hluboko do historie. Pro Slovany bývalo malé sele symbolem návratu slunce a zároveň bylo slunci zasvěceno. Sele bylo i jednou z obětin a jeho konzumací naši předkové symbolicky přijímali sílu slunce a jeho životodárných paprsků, které po tmavých nocích opět nabíraly na síle. Proto se bez opečeného selátka neobešly Vánoce nebo období krátce po nich – vzpomeňte dnešních zabijaček.

Tato tradice se ještě dnes objevuje u našich jižních sousedů na Balkáně. V 19. století se hlavním štědrovečerním jídlem stal kapr, ale kde ryby nebyly, jídal se vepřový řízek. A jí se v mnoha rodinách dodnes, i když kádě s rybami najdete na každém kroku.


Vraťme se ale ke zlatému prasátku. Víme už, že dříve bylo prase vánočním jídlem. Proto se lidé měli postit, aby byli odměněni „zlatě“ opečeným prasátkem. A pověst, že se má objevit na stěně, vznikla právě od symbolu selete jako rodícího se slunce, slunovratu. Kmitavému odrazu slunce zrcátkem se přece dodnes říká „běhání“ nebo „pouštění“ prasátek. Tak se i slunce objevovalo na stěnách.


Prase bylo pro naše předky požehnáním, předznamenávalo nový život, dobrou úrodu. A dobrá úroda znamenala pro naše předky štěstí a zdraví. Takže pokud někomu dáváme prasátko pro štěstí, vzpomeňme si, že tento dar má kořeny v naší dávné historii.

A proto mějme rádi prasata, nosí zdraví a štěstí, jsou to tudíž tvorové užiteční a ušlechtilí!

Reklama