Tuhle tradici se snažím dodržovat, i když jsou mé dcery už dospělé. A tak se jich vždycky s dostatečným předstihem ptám, jestli už napsaly Ježíškovi, aby mi usnadnily výběr dárků.

Nesmějte se, vy, které máte ještě ratolesti školou povinné, to máte s výběrem dárků mnohem jednodušší. Jednak jste stále s nimi, takže snadno vypozorujete, po čem touží. Když si napíšou Ježíškovi, poznáte jejich tajná přání a můžete už jen „fajfkovat“, když je plníte. A když si náhodou nevíte rady, hračkou žádné dítě nezarmoutíte.dopis

Ale s co s dvacetiletými slečnami, které už s vámi nebydlí, nebo je vidíte jen sporadicky? Najednou poznáte, že se jim změnil vkus, nebo že už mají to, co jste jim chtěly koupit. A tak vždycky naléhám, ať si jen tak z legrace napíšou Ježíškovi, aby mi usnadnily výběr.

Když jsem se o tom bavila se svými kamarádkami, řekly, že to nijak zvlášť neřeší. Prostě s dětmi vyrazí na nákupy, a pak dárky zabalí pod stromeček. Vyhnou se tak zklamání, protáhlým obličejům a složitému vyměňování po Vánocích.

Zní to sice logicky, ale tenhle způsob „obdarovávání“ pro mě postrádá jakékoliv kouzlo. Je to stejné, jako byste jim dala pod stromeček obálku s penězi, ať si za ně koupí, co chtějí.

Jiná to zas řeší dárkovými poukazy. To už mi přejde jako přijatelnější řešení, které v sobě skrývá alespoň kousek překvapení. Přeje si vybavení na lyže nebo kosmetiku? Záleží už jen na vás, v jak luxusním obchodě a v jaké hodnotě je koupíte.

Já jsem asi staromódní a zůstávám u klasiky. Je docela dobrodružné odhadovat, co by se jim mohlo líbit. Je v tom i kus risku, že se netrefím, ale i tak mi to stojí za to.

Reklama