Vztahy

Zlá dáma jménem Šikana

Vystupovat na účet druhého z pozice moci, fyzické nebo psychické a získávat tím body pro sebe je sprosté. Bohužel to patří k chování lidí od počátku civilizace. Pouze homo sapiens používá ve svém životě manipulaci, a to od nejmladšího věku jedince. Už prvním vstupem do širší společnosti – ve školkovém věku, přes základky až po vyšší školy a vojenskou službu, zaměstnání nevylučuje – jednáme vyděračsky, nebo si toto jednání necháváme líbit. Po celý život se potkáváme s touto zlou dámou – se ŠIKANOU.

Od malička jsem byla dítě při těle. Stačilo, že na to upozornila jednou větou paní učitelka ve školce (mimochodem velice korpulentní paní), a už měl sousedovic Pepíček plný zásobník. Vždy, když něco na mne chtěl, a já jsem nechtěla dát – začal mě zesměšňovat: K čemu je ti koloběžka, ty se svojí váhou ji zlomíš! Nelehej si na lehátko vedle Věrušky, tam budu já. Pod tebou by se stejně rozbilo! Nech ten míč, tebe do svého družstva nechceme! Jenomže kromě několika kil navíc jsem měla i sebevědomí, které udělalo konec řádění šikanujícího chlapečka. Jednoho dne jsem jej zmydlila a nikdo se tomu ani moc nedivil. Všem šel pořádně na nervy. Asi i svým rodičům, neboť si ani moc nestěžovali. Mimochodem z Pepíka, nebo vlastně Josefa, se stal po letech můj prima kamarád.

Horší to bylo na vesnické škole, kde zvídavých dětí bylo jako šafránu. Právě chytrost a dobrý prospěch se stal osudným holčičce, která se přestěhovala ze vzdáleného města do naší vísky. Pospolitost, která se znala z ulice, byla různě pospojována rodinnými pouty, a hlavně od narození dýchala ten samý – byť smrdutý - ale náš vesnický vzdoušek. A ta se rozhodla tu cizí holku nepřijmout. Nejenom, že mluvila spisovně, žila u prarodičů jen s mámou, měla takové divné jméno – Katrin – ale ona byla ještě k tomu šprtka! Jednoznačně byla dokonalým terčem pro partičku propadlíků vedenou hubeným neurotickým Kájou.

Děvčátko nesmírně strádající komplikovanou rodinnou situací se chytalo každého stébla, které by ji alespoň trochu drželo nad vodou. Proto, když jí kluci brali věci, o přestávkách na ni plivali a někdy ji i bili, ani nemukla. Stejné to bylo i s úkoly. Měla vždy všechno v pořádku, a tak před hodinou její sešit vždy koloval mezi čtyřkaři a pětkaři, kteří bezostyšně vydávali její práci za svou.

Říkáte si, co na ní měli? Její rodiče se rozešli, ale nerozvedli. Ona jako každé dítě toužila, aby to dali znovu dohromady. Jenomže když se její osamělá matka začala scházet s místním matikářem, naděje na rodinu s vlastním tátou se ztrácela. Proto jednou, když se jí děti ve škole opět vysmívaly, že její máma to táhne s učitelem, se srdcem plným lítosti a nenávisti nakřičela právě na adresu tohoto místního donchuána: Je hnusný, smrdí a moje máma by se jej ani nedotkla! A už to bylo. Vždy, když se chtěla šikanujícím spolužákům postavit, vyhrožovali, že to na ní učiteli řeknou.

Nejstrašnější bylo, že matikář ji protěžoval, a vztahy mezi ním a matkou už byly veřejným tajemstvím. Jediným řešením bylo se přiznat mámě i panu učiteli. Nejšťastnějším dnem pro ni byl 30. červen, kdy končil školní rok, a vědomí, že se s mámou opět stěhují k tátovi.

Jsi divný, moc tlustý, moc hubený, cizinec nebo máš moc tmavou pleť. Tvoji rodiče nedosahují materiálních standardů a ty nemáš mobil, značkové oblečení a nejezdíš několikrát za rok k moři a lyžovat do Alp. Máš zdravotní handicap a máš tu drzost chtít chodit s námi do školy. Tvoji rodiče tě vedou k jiným hodnotám, než jaké má většinová společnost, a například nemáte doma televizi, nebo chodíš s rodiči do kostela nebo modlitebny. Prostě máš nebo nemáš něco, co někdo považuje za rozhodující a to jediné pravé? Tak právě ty jsi tím pravým objektem k šikaně.

Možná tady by bylo na místě popřemýšlet, co na to pedagogové. Jako už mnohokrát, opět sáhnu do zkušeností odborníka, mého muže, který učil jak na druhém stupni ZŠ, tak na gymnáziích.

"Je potřeba mít oči otevřené a reagovat velice takticky, protože kořeny jevu, jakým je šikana, jsou velmi hluboké. Jakékoliv zasahování do situace ve třídě je v konečném výsledku použito proti učiteli. On to byl, kdo nezvládnul situaci, když nechránil oběť šikany. On nezvládnul situaci, když zasáhl proti útočníkovi. Protože to bylo neadekvátní, jak vyhlašují rodiče šikanujícího. Jaké je řešení? Větší propojení školy s rodinou, po které už léta učitelé volají. Větší společenský kredit učitelského povolání, neboť grázlíci disponující větším kapesným, než je čistý plat učitele, se jen stěží zamyslí nad jeho dobře míněnými radami." Ale to je už do jiného článku!

O netoleranci a šikanování jinak sexuálně orientovaných se už napsalo mnoho. A napadá mě ještě několik podob manipulace mezi dospělými. Jako začínající vysokoškolačka jsem nechtěla kazit partu, a tak jsem se několikrát přizpůsobila. Ale nekuřačka a odpůrkyně alkoholu ve mně zvítězila, a tak jsem "držet partu" nezvládla. Posléze jsem hledala cestu ke spolužákům raději individuálně. S tímto problémem se potýká snad každý začátečník i v prvním zaměstnání. Ono je prima, když se najde někdo, kdo se vás zastane. Ale to je prima vždy! Už ve školce.

Na závěr naše domácí douška, myslím však, že velice aktuální: Moje dcera gymnazistka je už týden doma s vymknutým kotníkem. I když se manžel nabídnul, že ji bude vozit až do školy a vyjedná s třídním vstřícný režim, Bára odmítla. O svých spolužácích, terciánech jazykového gymnázia, se vyjádřila s despektem: Jsou to blbouni, kteří se mi budou smát. Budou říkat – už si doskákala, co? A budou mi brát berle! (Chápu její obavy. Od začátku jí přezdívají klokan nebo kenguru. )    

 
   
23.09.2004 - Láska a vztahy - autor: Mária Uhrinová

Komentáře:

  1. [15] Lisa11 [*]

    A co když šikanuje učitel? Bohužel to právě zažívám se synem. Není to samozřejmě fyzická šikana, ale psychická. Prostě učitelce nesedl a ta mu to dává patřičně "vyžrat". Ta nespravedlnost, s jakou se k němu chová, ho psychicky deptá. Teď se zrovna stalo, že přišel po nemoci do školy. Musel okamžitě první den psát 2 písemky, ze kterých dostal pětky. Spolužačka, která byla také po nemoci, písemky nepsala. Když se přihlásil, aby řekl, že nebyl ve škole, tak po něm začala ječet, že jí to vůbec nezajímá. Proti tomu se prostě bránit nedá.

    superkarma: 0 07.10.2010, 15:15:51
  2. avatar
    [14] Kimmy [*]

    Ja mam doma knihu od Michala Kolara, vola sa "Bolest sikanovani: Cesta k zastaveni epidemie sikanovani ve skolach", a je to super, akurat obcas dost drsne a smutne citanie. Tuna uvadzam jeden konkretny pripad z tejto knihy pre Rikinu:

    Helena se zhroutila a musela byt hospitalizovana na psychiatrii. Co se ji stalo? "Vlastne nic!" Nezvladla "holcici skadleni" - podle slov pani reditelky. Ve skutecnosti slo o psychicky teror. Posudte sami.
    Nejak doslo k tomu, ze se tato zakyne devate tridy znelibila Eve - hvezde tridy, ktera zacala zpracovavat spoluzacky proti ni. Mozna to bylo proto, ze se poctive pripravovala na vyucovani, nechodila ve znackovem obleceni a svuj oblicej nezkraslovala licenim. Kdovi?
    Naplno propukla kolektivni perzekuce, kdyz se Helena vratila po ctrnactidenni nemoci do skoly. Na jeji pozdrav nikdo nereagoval. Kdyz si sedla na sve misto, sousedka si odsedla jinam. Helena nechapala, co se deje, a silne znejistela. Kdykoli se snazila zapojit do rozhovoru nebo rict neco na svou obranu, agresorky to braly jako vtip a bajecne se bavily. Smaly se, sklebily a delali na ni grimasy. Slovne vsak komunikovali pouze mezi sebou. Pokousela se jim zavdecit davanim svacin, napovidanim, pujcovanim penez a ruznych veci. Vubec ji to vsak nepomohlo, veci ji nevratily a nepratelstvi narustalo.
    Kazdodenne ji nekdo nadaval a neviditelne agresorky ji posilali "vzkazy", basne a pohadky. "Vzkazy" obsahovaly pozdeji i vyzvu k sebevrazde: "Helco, nejsi k nicemu, skoc radeji z vokna, at uz mame od tebe pokoj!!!" Nekdy ji nenapadne nalepily na zada potupne napisy "Jsem kurva!", "Chces si se mnou...?", "Jestli se ti libim, tak na mne plivni!". Nic netusila a prosla skolou se skodolibymi poznamkami v zadech.
    Jednou vymyslelo konspiracni jadro pomluvu, ze pisemky, ktere napsala na vybornou, opsala. Dva ucitele tomu uverili a dukladne ji prezkouseli. Od te doby ji zaplavoval velky strach, a i kdyz se poctive ucila, nedopadalo to dobre. Pred tridou se citila bezmocne a uboze. Prupovidky zakyn pri zkouseni ji znervoznovaly tak, ze koktala a ze tridy odchazela uplne zmatena. Pedogogove poznamky divek ignorovali. Jeden z nich vsak zareagoval a rekl jim, at si sve poznamky nechaji na prestavku a nerusi jimi hodinu. Prestavky, kdy bylo probirano zabavne zkouseni, travila Helena na zachode. Vsechny veci si brala s sebou, protoze ji je schovavaly a nicily.
    Kdyz uz nemohla dal, divka onemocnela. V te dobe se ji zacaly zdat hruzostrasne sny. Snazila se v nich utect a ubranit se nasili spoluzakyn. Probouzela se uplne zpocena. Matka, ktera nic nevedela, ji nakonec poslala do skoly, ze uz se namarodila dost. Navracela se tam uplne vydesena, s bolestmi bricha. Porad cekala, ze na ni nekdo zautoci. Po prichodu do skoly sla okamzite na zachod. Do tridy se odvazila jit az kratce po zvoneni. Nikdo si ji nevsimal a nesmal se ji, bylo tam ticho jako pred bourkou. O velke prestavce ji chytilo nekolik divek za ruce a vlasy a Marcela ji zmalovala cely oblicej rtenkou. Helena utekla domu a tam se zhroutila. Jedine, co si pamatovala, bylo, jak se trasla a poraz brecela.

    superkarma: 0 25.09.2004, 00:47:38
  3. avatar
    [13] danca79 [*]

    pajda: Aha, no ale jako jediny zacinal, vlastne se na to "specializoval" od zacatku, a jako jediny zatim poradne publikuje aby aspon ti, co shaneji informace, nejake nasli. Ja mela Michala hodne rada - obcas mel trosku zabihave mysleni, nakousl nejaky pribeh a v pulce skoncil ze nam to povi jindy, protoze zrovna mame probirat neco jineho, ale vazne z nej cisi jak tim zije a jak se snazi pomahat a to jsem na nem hrozne obdivovala. Pusobi za vsech okolnosti hrozne vyrovnane a to urcite na klienty musi pusobit hrozne uklidnujicim dojmem. Ja delala jednu praxi v jednom prazskem Stredisku vychovne pece, taky tam probihaly sezeni s celymi tridami a rozhodne to fungovalo, skoda ze ne vsichni reditele jsou ochotni priznat, ze u nich ve skole se neco deje.

    superkarma: 0 23.09.2004, 22:44:49
  4. avatar
    [12] pajda [*]

    danca79: není jediný, je jich celá řada, většinou to jsou jeho žáci a kolegové. Tady v Brně funguje Středisko výchovné péče, se kterým už léta spolupracuji - některé případy jsou otřesné...Michal Kolář je nesmírně vzácný člověk s velikými zkušenostmi.

    superkarma: 0 23.09.2004, 21:13:25
  5. avatar
    [10] Alousek [*]

    Minuly tyden jeden 18ti lety zak zkopal na skolnim dvore 16ti letyho spoluzaka ktery na nasledky zraneni v nemocnici zemrel.
    Vcera jeden 12ti lety na hristi zmlatil 10ti letou holcicku, ktera lezi na JIPce s vaznymi vnitrnimi zranenimi, jeste neni jiste, jestli prezije.
    PROC???

    superkarma: 0 23.09.2004, 16:55:41
  6. avatar
    [9] danca79 [*]

    Maria Uhrinova: na sikanu je v CR jeden velky odbornik - Dr. Michal Kolar. Asi jako jediny se sikane venuje uz roky a roky, dokonce mu vyslo i par knizek, kde popisuje nektere pripady i jak se zachovat v te ktere situaci. Ucitele na nasich skolach bohuzel hodne casto nevedi co si pocit, kdyz uz se neco takoveho provali, a rodice to nevedi taky. Takze pokud je to tema, kteremu by ses na strankach z-in chtela venovat vic, urcite by bylo fajn ho kontaktovat - pokud vim tak je rozhovorum pro casopisy a tak docela otevreny, tak by z toho mohl byt docela zajimavy serial. Ja ho mela coby profesora na VOS na "metody socialni prace" a byl vzdycky velmi prijemny a mily.

    superkarma: 0 23.09.2004, 16:37:07
  7. avatar
    [8] Lucimo [*]

    Mário, proč dceři říkají ve škole klokan?

    superkarma: 0 23.09.2004, 16:01:40
  8. avatar
    [6] Žábina [*]

    můj 14letý syn se jednou zastal šikanovaného spolužáka, agresorovi při rvačce roztrhl mikinu za 1.500,- a jeho rodiče ještě měli tu drzost stěžovat si na to ředitelce...ale ta situaci zvládla, našeho Petra se zastala a bylo ....

    superkarma: 0 23.09.2004, 13:17:37
  9. [5] Rikina [*]

    To nevyřeší učitelé. Od malička se musí děti vést k tomu aby měly dostatek sebevědomí vůči sobě, a dostatek tolerance vůči druhým. Jistěže to není jednoduché, ale kolik je dneska dětí, které jsou rozmazlené natolik, že je vyvede z míry jakákoliv poznámka v tom smyslu, že nejsou dokonalé, hned se rozbrečí a běží k mamince. A kolik je takových, co pohrdají spolužáky jen proto, že ti nemají stejné značkové oblečení... Co rodiče neudělají, žádný učitel ve škole nenapraví. Ovšem pokřikování a různé poznámky, to přece není skutečná šikana. To je mezi dětmi normální a vždycky bude. Horší je ničení věcí, facky, kradení kapesného atd. Na takové výtečníky platí jen tvrdá ruka a tvrdý režim, jenže už vidím ty ochránce práv dětí, jak by v médiích křičeli cosi o týrání...

    superkarma: 0 23.09.2004, 13:12:51
  10. avatar
    [2] Wiki [*]

    jojo, u mne tehdy stacilo, ze jsem chtela byt astronomkou a ne treba kucharkou, ucitelkou, kadernici... :)

    superkarma: 0 23.09.2004, 11:56:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme