Reklama

ptá se svým smyslem pro humor sobě vlastním naše čtenářka s nickem miuka. Alespoň se nanamočí boty. Řešením pro ni není ani pláštěnka, která se jí nelíbí, ani holinky, v nichž by si připadala divně

Přeji všem příjemný den, i když to letošní počasí moc příjemné není. Ale jsem optimista, určitě bude líp!
Jak vlastně začít? Možná už některá z Vás postřehla z mých občasných příspěvků, že nechodím. No co, odpadají mi starosti s tím, abych si dávala pozor na louže, nikdy do nich nešlápnu, maximálně vjedu :-) Což mým botám vůbec nevadí.

Horší je to se zbytkem těla. Deštníky nepoužívám - zkuste se odrážet na vozíku a ještě přitom držet deštník. Možná to někdo jiný umí, já ne. Takže mi nezbývá než moknout. Ale jelikož se snažím můj pobyt venku za deště minimalizovat, tak to není tak hrozné (bohužel při dlouhotrvajících deštích je doma sem tam nuda). Ovšem pokud mě někde zastihne pořádný slejvák, jsem promočená až na kost. Ostatně jako i Vy, které s sebou nenosíte deštník. Maximálně si alespoň zakryji stehna nějakou igelitkou, pokud je po ruce, abych neměla úplně mokré kalhoty. Jistě, existují i nějaké pláštěnky, ale to radši budu moknout vzhledem k jejich nepěknému vzhledu. Vlastně ani nevlastním žádnou nepromokavou bundu, ale asi to brzo napravím, pokud bude podobné počasí jako doposud. Líbí se mi i všechny ty barevné holínky, ale myslím si, že bych v nich v mém případě vypadala směšně :- 

Samozřejmě zbytek mé rodiny deštníky vlastní, ale nejsou nijak sladěné ke zbytku jejich šatníků, prostě je používají jen jako nutné zlo, pokud nechtějí zmoknout. Ano, už mi někteří lidé radili, že bych se za deště mohla nechat tlačit od někoho druhého a že držet nad námi deštník bych měla já. Hm, všem odpovídám, že nikomu nad sebou nehodlám vypíchnout oko, vždyť za sebe nevidím a co kdyby přišel poryv větru, že? :-D

Ještě když jsem před dávnými léty chodila, jsem byla hrdou pubertální majitelkou vystřelovacího deštníku, to bylo něco! :-D

Přikládám i fotografii z jednoho hudebního festivalu, kde lilo jako z konve (myslím, že je to na fotce i vidět) a nakonec byla akce předčasně ukončena. To jsme se výjimečně schovali pod velký deštník, ale vichr kapky zaháněl všude, takže jsme stejně byli mokří.

foto

Naštěstí jsme tam měli zajištěný nocleh v nedaleké chatce, tak jsme mohli nechat přes noc uschnout oblečení. I když kamarádčiny plátěné boty byly i ráno stále mokré. Tak jsem jí půjčila svoje a absolvovala jsem půl dne v ponožkách (v restauraci jsem přece měla nohy schované pod stolem), ona přece jenom potřebuje boty víc než já. Co bychom neudělali pro přátele, že?

Končím svůj příspěvek a doufám, že příště už bude ta diskuze na téma plavky.

miuka

Milá miuka, také se těším, až bude počasí na ty plavky.

Text nebyl redakčně upraven