Rodina

Zkušenosti čtenářky ToryToryTory se vzteklou pediatričkou

Když máte dětského lékaře, který je v názorech nepružný až zkostnatělý, je s ním těžké pořízení. Své vám o tom poví čtenářka ToraTpraTora v dalším příspěvku k dnešnímu tématu...

Téma dne o dětských krůčcích pokračuje. Následující zkušenost učinila čtenářka ToraToraTora s pediatričkou, která se na první pohled zdála (slovy jednoho oblíbeného večerníčku) docela obyčejná, ale už na ten druhý se děly podivuhodné věci...


Má mateřská premiéra byla ve znamení nejistoty a pocitu selhání na každém kroku. Značně tomu přispívaly pravidelné lékařské prohlídky, kdy mi bylo sděleno, že naše vymodlená a těžce vydřená dcera není ve vývoji zas taková hvězda, jako by měla být. V té době jsem díky hormonální bouři brečela i nad špinavým hrnkem od kávy. Ale po téhle diagnóze jsem kapesník neodložila až do naší první poradny.

Moc mi nepřidávalo, že poradna byla ve stejném domě jako školka pro mentálně postižené děti. Paní doktorka byla starší žena, která si nebrala servítky. Dceru tam prohlížela jak flák krkovice. Jakoby se nemohla rozhodnout, jestli budou řízky, nebo nechá půlku na čínu na neděli. Nakonec nás přehodila na mladší kolegyni. Vypadala jako sluníčko, jmenovala se stejně jako já a ve mně svitla naděje na lepší zítřky.

Kdykoliv tohle sluníčko sáhlo na dceru, ta spustila hysterický řev. Celkem jsem ji obdivovala, takhle dlouho řvát na jeden nádech. Pusu zavřela vždycky až venku, kdy byla budova tohohle pojišťovnou placeného pekla za námi.

Byla jsem rozhodnuta dceři pomoct. Cvičila jsem s ní doma několikrát denně. Začala dělat malé pokroky, i když byly těžce vydřené. Dovolilo mi to však jít příště do poradny s trochu hrději vztyčenou hlavou. Dcera pro jistotu začala řvát ještě v čekárně. Doktorka s ní zkusila pár cviků. Ale malá jen ležela, plakala, rudla. Vzmohla jsem se na odpor: „Ale doma to už dokázala.“ To jsem neměla.
„Vidíte tu tabuli?“ vztekle ukázalo to sluníčko na obrovskou nástěnku s obrázky dovedností v určitém věku a vysmáté miminko. „Podívejte se, kolik je vaší dceři a co by měla dělat.“ To už celkem slušně ječela. „Dělá to? Nedělá. Tak mi tady nic nevykládejte.“

Cestou domů jsem se v autě celkem solidně složila. Manžel nevěřil, tak šel příště se mnou. Do večera nemluvil, nechtěl, abych viděla, když brečel. Víc jsme se o tom nebavili. Oba jsme si přiznali, že jsme si to naše vysněné rodičovství představovali úplně jinak. Cvičila jsem s dcerou dál.

Dělala pokroky, ale stále byla tak o dva měsíce pozadu, v něčem o tři. Už jsem přestala koukat do vývojových grafů. Bylo mi šumák, co umí desetiměsíční dítě a co roční.

Oslavila své první narozeniny. Druhý den udělala ty nejkrásnější první tři krůčky.

Obdivuji matky, které pečují o skutečně postižené děti. Je to řehole. Sobě vyčítám, že jsem byla takový srab. Ale bylo to dobrá zkušenost. Získala jsem po dlouhé době pocit, že mohu i někdy vyhrát.

ToraToraTora

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 20. září 2011: Jak se vaše dítě naučilo chodit?

  • Zavzpomínejte na váhavé dětské krůčky!

Své příspěvky formou příběhu zasílejte na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Bylo to vaše malé velký chodec? A nestalo se mu v této souvislosti něco pozoruhodného? Za vůj příspěvek k můžete získat krásnou deskovou hru Včelky, kterou vydala firma Efko a je určena pro děti od pěti let. Chcete-li mít šanci hru získat, ať je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

Uzávěrka: Příspěvek zasílejte nejpozději do 20. září 2011, 14.30 hodin.

Včelky

   
20.09.2011 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [24] mia.m [*]

    Lucimo — #23 Já taky tak nějak, a to jsem musela protože nám ukradli kočárek a nový jsme neměliSml52

    superkarma: 0 23.09.2011, 10:26:09
  2. avatar
    [23] Lucimo [*]

    Tvé "zaostalé" robě začalo chodit v roce?Sml30 Co je pak ten můj chudáček, ten začal až kolem patnáctého šestnáctého měsíce...Sml30

    1. na komentář reaguje mia.m — #24
    superkarma: 0 23.09.2011, 10:07:18
  3. avatar
    [22] kobližka [*]

    anina4 — #21 Sml22Sml30Sml22

    superkarma: 0 20.09.2011, 16:32:24
  4. [21] anina4 [*]

    kobližka — #15 také jsem četla všechny knihy a fakt je hned po špatné náladě,umí rozesmát

    1. na komentář reaguje kobližka — #22
    superkarma: 0 20.09.2011, 16:30:32
  5. avatar
    [20] kobližka [*]

    phoebe24 — #19 Souhlas.Mě k tomu přivedla dcera (svobodná,bezdětná) a jako pomoc při špatné náladě O.K. a vůbec je to takový životabudič.Rozesměje mě každopádně....

    superkarma: 0 20.09.2011, 15:58:18
  6. avatar
    [19] phoebe24 [*]

    kobližka — #15 Sml22Prevíty miluju. Poslední díl mi přišel malinko slabší, ale i tak je to skvostné čtení. Svého času (během čtyřleté MD se dvěma dětmi v odstupu 18 měsíců) jsem v nich listovala pořád. Určitě lepší čtení než "odborné" časopisy pro maminkySml32

    1. na komentář reaguje kobližka — #20
    superkarma: 0 20.09.2011, 15:45:45
  7. avatar
    [18] átéčko [*]

    TTT ty to umíš tak hezky napsat. Já jsem trpěla, když jsem chodila s Vládíčkem, že na něm pokaždé něco najdou. Když mi "lékařka" v porodnici dávala fluoridové tabletky a mezi dveřma mi sdělila, že má srdeční vadu...

    Nenáviděla jsem ji celý rok, coby nositelku špatných zpráv. A po roce jsem ji poslala konečně někam. protože mi ta krafka řekla, že mě jistě potěší, kolik postižených dětí se za ten rok narodiloSml31Sml31Sml31Sml31Sml31Sml31

    A nakonec jsem se zeptala, musím k vám chodit? nemusím, že?

    A když zcela zdravého Vaška pozvali do Pedyg.psych.poradny, ptala jsem se proč? Jestli si myslí, že jsme geneticky zatížená celá rodina, nebo si chtějí prohlédnout mě?...

    Vaškovi se tam moc líbilo.

    superkarma: 0 20.09.2011, 15:27:19
  8. avatar
    [17] kobližka [*]

    ToraToraTora — #16 Doufám,že tě to uklidnilo Sml30.Miluju všechny tři tyhle knížky a řehtáme se s dcerou u nich,páč si oblíbené pasáže čteme nahlas Sml52

    superkarma: 0 20.09.2011, 15:10:55
  9. avatar
    [16] ToraToraTora [*]

    kobližka — #15 Simon Brett je můj oblíbenec. četla jsem asi tři prevíty a je to super čtení pro rodiče i nerodiče Sml67

    1. na komentář reaguje kobližka — #17
    superkarma: 0 20.09.2011, 15:06:57
  10. avatar
    [15] kobližka [*]

    Doporučuju milou a vtipnou knížečku PEVÍTEM SNADNO A RYCHLE.Je dobré se na věc podívat i z jiného úhlu,než se dívají oči zkostnatělé paní doktorky.....a pro jistou vyměnit za doktorku úplně jinou,což už pár let jde bez problémů.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #16
    2. na komentář reaguje phoebe24 — #19
    3. na komentář reaguje anina4 — #21
    superkarma: 0 20.09.2011, 15:05:44
  11. avatar
    [14] phoebe24 [*]

    ToraToraTora — #13 asi jo. Mojí sestřenici se u téže doktorky stalo něco podobného. Při prohlídce jejího kojence utrousila něco o opožděném vývoji. Sestřenice je trošinku jednodušší: neptala se na nic, sbalila mimčo, přišla domů a jen brečela a brečela. Paní doktorka se následně divila, proč do ordinace doslova vtrhla babička onoho kojence a proč řve něco o Sunaru (tenkrát byl jen na předpis), až mamina přijde o mlíko... Prý to zase tak nemyslela a malej je celkem v pořádku....

    Kdybych to bývala věděla, tak jsem si vybrala jinou mudru. No, přestěhovali jsme se a náš pediatr je OK. Navíc potomci jdou do věku, kdy doprovod k lékaři už nebude nutný. Takže pohoda.

    superkarma: 0 20.09.2011, 14:56:40
  12. avatar
    [13] ToraToraTora [*]

    phoebe24 — #11 Byla jsi v šestinedělí. Kdybys klekla doktorce na plíce, ani by tě nesoudili...maminky by ti možná poděkovaly. Sml24 To je od ní a její sestry neomalenost

    1. na komentář reaguje phoebe24 — #14
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:42:08
  13. avatar
    [12] enka1 [*]

    ToraToraTora — #10 Sml52jasně, možná už mi to budeš špitat do urny, ale já tě uslyším a dám nějak vědětSml54

    superkarma: 0 20.09.2011, 14:39:06
  14. avatar
    [11] phoebe24 [*]

    jj, taky jsem se srazila.... Hned na první prohlídce po propuštění z porodnice. V horečkách a se zánětem prsu jsem dorazila k pediatričce. Ta rozbalila dcerku, chvilku ji zkoumavě pozorovala a potom zavolala na sestru:" Hele, tady něco je! Já teda nevím, co...ale ty jsi pracovala v tom Motole. Pojď se podívat!" Já sama jsem tou dobou byla pár let v remisi po úspěšné chemoterapii. Dítě bylo vymodlené a počaté se souhlasem onkologů i genetiků.  Když mě manžel probral, tak jsme jeli k dětské gynekoložce, která nevěřícně vyvalila oči na zprávu a diagnostikovala naprosto neškodnou a zanedbatelnou abnormalitu, která se časem upraví sama.Sml80

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #13
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:38:30
  15. avatar
    [10] ToraToraTora [*]

    enka1 — #9 tchýně, tak to je kapitola sama o sobě...hele až budem jednou zasloužilé tchýně a babky, tak si řeknem, kdy a jak se stalo, že se nám to v mozku zmrclo do takové zvrhlosti, jo Sml52

    1. na komentář reaguje enka1 — #12
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:31:57
  16. avatar
    [9] enka1 [*]

    Eliana — #5 Na srážky s blbcem by měl být nový předmět už na ZŠ .

    U mě to nebyl doktor ale tchýně, která si ve zprávě u mého nedonošeného synka přečetla - atrofie mozku a u dr., evropské kapacity na nedonošeňata, udělala takový bugr (jak doma pláču a zoufám si), že se udivený dr ptal proč tak blázním. O intervenci tchýně jsem se dozvěděla až u něho a styděla jsem se tak, že jsem neměla odvahu k němu už příště jítSml80

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #10
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:27:53
  17. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Bébina — #7 Až na světlé výjimky mám též štěstí na doktory, ale nejraději jsem, že je příliš nepotřebujem, co se dětí týče. Sml16

    superkarma: 0 20.09.2011, 14:27:29
  18. [7] Bébina [*]

    Uf, ja mam nastesti pediatricku strasne hodnou a chodim k ni rada. K miminum se chova moc hezky.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #8
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:11:18
  19. avatar
    [6] ToraToraTora [*]

    Eliana — #5 No vidíš, to je nápad jak osvěžit nabídku pojišťoven...havarijní  pojištění pro případ srážky s blbem...Sml67 to bude trhákSml16

    superkarma: 0 20.09.2011, 14:08:14
  20. avatar
    [5] Eliana [*]

    ToraToraTora — #4 Ano srážky s blbcem jsou ty, co pojišťovny nehradí..poslední dobou je jich však příliš..těch kolizí...

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #6
    2. na komentář reaguje enka1 — #9
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:06:36
  21. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Eliana — #3 Sml16víš jak...nejhorší je srážka s blbcem Chica — #1 U druhého syna to na mě pediatrička zkusila znovu...že by jako v poradně chlapce trochu popostrčili....tak jsem ji rázně poslala kamsi. Ale ty hormony....to by vydalo na samostatné téma, viď Sml30

    1. na komentář reaguje Eliana — #5
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:03:33
  22. avatar
    [3] Eliana [*]

    Toruš, ty jsi pro mne synonymem mámy s velkým M, tohle prostě byla nějaké slépka, co věděla prd!Sml25

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #4
    superkarma: 0 20.09.2011, 14:00:18
  23. [2] Avima [*]

    Krásné u mně slzy v očích.  Gratulace !!!

    superkarma: 0 20.09.2011, 13:57:19
  24. avatar
    [1] Chica [*]

    Paní doktorka byla s prominutím pěkná kráva...tohle "tabulkování" dětí fakt miluju, každý jsme přece jiný, s mými nedonošeňátky jsem tabulky ignorovala, mohla jsem si to dovolit, protože jsem měla štěstí na rozumné doktory co se snažili víc chválit a místo deptání poradit jak problém řešit Sml22, ale ještě v porodnici mě jedna drsná sestra taky dováděla k pláči, po porodu ty hormony člověka dostávají Sml22 zpětně viděno to byly kraviny...

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #4
    superkarma: 0 20.09.2011, 13:56:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme