Reklama

O maturitě se říká, že je to zkouška dospělosti. V mém případě ale s dospělostí rozhodně neměla nic společného. Vždycky jsem byla premiant a „nervák“ - představa zkoušky mě děsila. Naštěstí veškerá tréma opadla ve chvíli, kdy mi byla položena otázka - pak už jsem odpovědi sypala z rukávu. Svaťák pro mě proto byl obdobím utrpení - rodiče zrovna odjeli na měsíc do USA, a tak jsem si po jejich posteli rozložila učení... a učila se... a učila se... a učila se. A k maturitě jsem šla s pocitem, že nic neumím.

Delfínci a Washington
Největší hrůzou pro mě byla maturita z angličtiny - k čemu mi byly teoretické znalosti, když se na mé výslovnosti trvale podepsali učitelé ze zemí tak odlišných, jako je Irsko, Skotsko a Tennessee v USA? A učitelka, která nás měla zkoušet, byla z Washingtonu. Klepala jsem se hrůzou jako ratlík. Navíc se mi po ránu nepovedlo najít čisté ponožky odpovídající barvy, a tak jsem nastoupila v bílé halence, černo červeně kostkované sukni... a fialových ponožkách s delfínky. Naštěstí byla sukně dost dlouhá, a když jsem stála, tak tu pohromu zakrývala.

Mona Lisa
S úspěchem jsem absolvovala maturitu z češtiny - při ní jsem vysvětlila komisi, že reprodukce malířských děl, které mi předložili k otázce z renesance, rozhodně renesanční nejsou - snad až na Monu Lisu, maturitu z dějepisu - drobné faux pas s hlavním městem Konfederace učitelka ohleduplně přešla mlčením, a maturitu ze základů společenských věd, kde jsem si doslova vychutnala počátky křesťanství. A pak nastala obávaná angličtina.

Milníky v historii lidstva
Otázka „The milestones in the history of mankind“ byla v celku příjemná - dějepis a filosofie - mé oblíbené předměty se v ní daly zkombinovat bez většího násilí. A tak jsem mluvila a mluvila. A pak odešla, hrůzou celá zelená, že mi nikdo nerozuměl.
„Já bych ti tak trojku dal,“ „potěšil“ mě náš externí lektor angličtiny, který se na mě přišel podívat.
Málem jsem mu pozvracela boty. S trojkou bych se na vysněnou psychologii sotva dostala.

Jako na vysoké
A pak už přišla ona rozhodující chvíle. Všichni jsme napochodovali před komisi a očekávali ortel. Čeština jedna. Dějepis jedna. ZSV jedna. To všechno jsem čekala. A angličtina?
„Mohla byste přednášet na vysoké škole,“ šokoval mě předseda komise, matematikář z Kladna. „Za jedna.“ Mizerná výslovnost mu nevadila, prskání naší učitelky angličtiny mu nevadilo - zkrátka ho zaujalo téma. A tak jsem odešla se „samýma“.

A protože jsem maturovala hned v úterý, stala jsem se vděčným divákem dalších maturit. Z odpozorovaných perliček vám povím tři nejlepší:

Šarvátka
„A čeho se zúčastnil pan Brouček?“ zajímala se češtinářka.
„Spousty šarvátek,“ děl žák.
„A kromě šarvátek? No? No přece bitvy na V...“
„Šarvátky na Vítkově roku 1420,“ nenechal se žák vyvést z míry.

Fotografie
Při zkoušce z biologie byla žákovi předložena sada fotografií s tím, ať o nich něco řekne.
Začal listovat: „Na této fotografii je živočišná buňka. Na této je pestík. Tato fotografie je černobílá a špatně provedená...“

Vaří se to...
Při zkoušce ze zeměpisu si žák nemohl vzpomenout, co se vyrábí v Plzni.
„Je tam potravinářský průmysl?“ tápal.
„Správně,“ snažila se mu pomoct učitelka. „A co hlavně produkuje?“
Nastalo trapné ticho.
„No tak, pije se to, vaří se to...“
„Vodu?“

Maturovala jste? Jaké to bylo?
Z jakých předmětů?
Vzpomenete si na své známky?
Učila jste se o svaťáku?
Byla jste se podívat na maturitách spolužáků?
Podrželi Vás učitelé, nebo spíš potopili?
Jaká byla komise?
A jak jste maturitu oslavila?

Své maturitní historky posílejte na redakce@zena-in.cz a já tu nejlepší odměním!