Mít své soukromí je velmi důležitá věc. Na veřejnosti to jde docela těžko, ale doma by ho měl mít každý. Když nic jiného, všichni by měli mít jen pro sebe alespoň svůj mobilní telefon a mailovou schránku. Víte ale, že všude to takhle není?

Byla jsem překvapená, když jsem se na toto téma bavila se známými. Myslela jsem si, že mobil a mail partnera jsou věci, které jsou tabu, prostě se neprohlížejí, i kdybych byla sebevíc zvědavá a měla podezření na cokoliv. Ale zjistila jsem, že někteří lidé se rádi a bez uzardění na cizí zprávy podívají. A ještě to dělají tak, že na to dotyčný časem přijde.

Přečtěte si také:

mobilKvěta je tři roky vdaná za Michala, děti ještě nemá. I proto se nemusí moc omezovat ve svých koníčcích a aktivitách. Má dost volného času na sebe, a tak chodí do restaurací a na cvičení s kamarádkami, hodně cestuje a sportuje, prostě si užívá. Jak říká, než přijdou děti, pak už to bude jiné.

Donedávna neměla Květa v manželství s Michalem problémy, vlastně doteď nemá, trápí ji jen jedna věc: Zjistila, že jí Michal kontroluje mobil.

„Netuším, jak dlouho to dělá, vím to asi měsíc. Nemám co skrývat, nejsem nevěrná a s nikým si nepíšu tajné zprávy ani nic, co by Michal nemohl vědět. Ale mrzí mě, že má potřebu mě kontrolovat, že mi takhle zasahuje do soukromí.

A jak jsem na to přišla? Náhodou. Mám kamarádku, která mi docela často píše, a taky se vídáme. Občas se zmínila, že mi něco psala, ale já od ní žádnou takovou zprávu nedostala. Nejdřív jsem to považovala za náhodu (přece se stává, že technika nemusí fungovat stoprocentně), ale pak už mi to začalo vrtat hlavou. Přece není možné, že by mi nepřišlo rovnou pět zpráv?

Četl je a mazal

A pak se jednou kamarádka zeptala: Hele, nečte ty zprávy Michal? Pak ti je třeba maže, abys na to nepřišla, že je otevřel. Samozřejmě jsem to popřela, proč by Michal něco takového dělal? Ale pochybnosti už byly zasety. Rozhodla jsem se, že to zjistím, ale tak, aby to nevěděl, abych ho neosočila nevinně.

Domluvila jsem se s kamarádkou, že mi pošle zprávu přesně v určenou dobu, když byl Michal doma. Volala mi, že ji poslala, koukla jsem, byla tam přijatá, ale neotevřela jsem ji. A pak jsem šla do koupelny. Když jsem se vrátila a dívala se na mobil, zpráva byla pryč! Tak to bylo jasné... Jednou jsem ještě pro jistotu šla do práce a „zapomněla“ doma mobil, řekla jsem Michalovi ahoj a ještě chvíli počkala v předsíni a sledovala, jestli si mobilu všimne. Všiml, hned ho vzal a začal v něm číst...

Chystám se Michalovi říct, že vím o tom, že mi kontroluje mobil (a kdovíco ještě), a že se mi to nelíbí. A budeme to muset nějak vyřešit. Je mi líto, že to dělá, protože jinak si rozumíme. A když to jinak nepůjde, holt si dám na mobil kód a změním si heslo k mailu.

Ale mám obavy - je to jen mobil, nebo má prostě takovou kontrolu všeho v povaze?“

Další články v magazínu:

Reklama