Reklama

Další příspěvek na dnešní téma nám zaslala čtenářka s nickem jana.12345678. Děkujeme! Život se s vámi nemazlil a je skvělé, že máte krásnou dcerku a jste tak nejšťastnější máma na světě:) Krásný den.


 

Bylo mi 33 let, přestěhovala jsem se k příteli a myslela, že tam strávím celý svůj život. S ním, v přírodě, s dětmi, opravíme si domeček, ... jenže všechno dopadlo úplně jinak. Z finančních důvodů jsme nemohli opravovat, neměli jsme pitnou vodu, neměla jsem se, jak dostat do práce a nezbylo mi, než začít přemýšlet o rozchodu.

A v tuto dobu jsem zjistila, že jsem těhotná, a to jsem si myslela, že nemůžu mít děti, protože můj zdravotní stav po létech braní antikoncepce nebyl nejlepší. I když jsme děti samozřejmě do budoucna plánovali.

Nejdříve to byl šok. Potom jsem měla velkou radost, že můžu mít děti a nakonec na mě dolehla tvrdá realita. Nejdříve jsem to zavolala mamce, abych se podělila o svou radost, dostala jsem pořádnou virózu, ráno sbalila věci a přestěhovala se zpátky do domu rodičů, kde mám svůj malý byteček.

Hodně nocí jsem probrečela ze strachu, co bude dál, zkoušeli jsme to s přítelem dát znovu dohromady,
ale přesto jsme spolu nedokázali žít a bydlet. Po narození malé jsem napřed prožívala ty nejkrásnější
okamžiky v životě a za tři měsíce naopak ty nejhorší. Následoval soud, svěření dcery do vlastní péče,
ztráta smyslu života a jeho opětovné nalezení, nelehké večery a spousta zdravotních problémů
ze všeho stresu okolo.

Tento rok mě čeká shánění školky pro dceru, hledání nového zaměstnání, takže vůbec netuším,
co bude, a učím se přijímat všechno, co mi do života vstoupí. Nic nečekám, urputně nehledám,
nechávám se unášet životem a užívám si každou chvíli.

Přesto všechno jsem moc šťastná, že dceru mám. Je to moje sluníčko a s odstupem času si říkám,
že bych na svém životě asi nic neměnila. Uvědomila jsem si, jak moc pro mě znamená rodina, co
všechno mám ve svých rodičích, bratrovi a švagrové a jak skvělou mám kamarádku.

jana.12345678