Novinky

Životopis Mařenky

Mám tu pro vás další pohádku! Je od čtenářky Petry a já myslím, že se jí moc povedla. Je trochu delší, ale nenechte se odradit, milé čtenářky.

Milá Petro, moc děkuju, to je milé, že jste nám poslala vlastní pohádku, každý by to neuměl. Přeju krásný den.


Dobrý den,

srdečně všechny ve vaší redakci zdravím. Moc ráda čtu na internetu časopis žena-in, dovolte mi, abych se s vámi podělila také o příspěvek na téma pohádky. Jednu vám v příloze posílám. Na našem literárním kroužku jsme dostali za úkol napsat životopis pohádkové postavy. Vybrala jsem si Mařenku, kterou vám posílám. Pohádky mám moc ráda a na Vánoce vždy pohádky sleduji. Mám nejraději hrané pohádky, kreslené ne, protože jsem nevidomá a nic z nich tímpádem nemám. Velmi mě mrzí, že má malá neteř a můj malý synovec dávají spíše přednost těm kresleným pohádkám. Já mám nejraději pohádku Anděl páně, nebo Co takhle svatba princi a druhý díl Ať přiletí čáp královno. Mám ráda i pohádky o vílách a jsem ráda, když pohádky skončí dobře, když dobro vyhraje nad zlem. Nemám ráda knihy, které končí špatně. Myslím si, že toho zla a násilí je ve světě až až. Přeji všem v redakci i vašim čtenářkám pohodové Vánoční svátky, pevné zdraví, hodně pohody a lásky v novémm roce, s přátelským pozdravem se loučí

Petra

Životopis Mařenky

Ahojky, dovolte mi, abych se vám představila. Jmenuji se Mařenka Nováková. Narodila jsem se v roce dva tisíce sedm třicátého srpna spolu s mým bratrem Jeníčkem. Oba jsme se narodili ve stejný den a stejnou hodinu. Jsme tudíž dvojčata, abyste byli v obraze. Od září navštěvujeme první třídu základní školy, je to nuda, vůbec nás škola nebaví. Pořád musíme dělat různý úkoly a učit se poznávat nová písmenka. Učitelka už nás začala známkovat, v pátek jsem dostala jedničku, protože se mi povedl obrázek, který jsem namalovala v ten den. Dostali jsme za úkol namalovat, jak jsme prožili prázdniny, co se nám na nich líbilo, nebo nelíbilo. Okamžitě jsem si vzpomněla na prázdniny před dvěma roky, nebyly vůbec hezký. Vždy, když si na ně s bráškou vzpomeneme, ježí se nám chlupy po celém těle. Chcete slyšet, co se nám to přihodilo? Já vám to tedy povím a začnu od začátku.

Bydlíme v jedné vesnici, jmenuje se Nepřejov. Barák máme na kraji lesa, když je pěkné počasí, táhne nás to prohánět se po lese a sbírat všecky možné plody z darů země. To léto, co se nám stal ten nepříjemný zážitek, jsme taky trávili v lese. Jednoho letního odpoledne nás táta vylákal na lesní procházku. „Hezky si tady sbírejte maliny, já budu sekat dříví, večer si pro vás přijdu, řekl. My jsme s radostným povykováním vypadli z baráku, netušíce, že táta na nás chystá boudu, po týdnu se mi Jenda přiznal, že zaslechl, jak máma přikazuje tátovi, aby nás v tom lese nechal. Vzali jsme si tedy košíčky a vyrazili jsme. My jsme sbírali maliny a táta skutečně sekal dříví, pak ale přivázal palici ke stromu a odešel. Když jsme se dost vydováděli, dostali jsme hlad a šli jsme tátu hledat, byli jsme pěkně unavení a sluníčko se chystalo k svému každodennímu spánku. Tátu jsme nikde nenašli, zato jsme našli palici přivázanou ke stromu, jak s ní větřík hází. Oba jsme zpanikařili. „Musíme tátu hledat, Jendo, pojď, vylez na strom a rozhlídni se, jestli neuvidíš světýlko, to by nás dovedlo určitě na správnou cestu, prohlásila jsem kategoricky. Jenda nic nenamítal a opravdu na strom vylezl, ale žádný světlo nespatřil. „Co budeme dělat, dal se do pláče. „No nikomu a ničemu nepomůžeme, když se tu rozbulíme oba, pojď, nějak se z toho lesa určitě dostaneme, snažila jsem se jeho a sebe uchlácholit a tak jsme šli.

Po hodině cesty jsem v dálce uviděla barák celej z perníku, popohnala jsem brášku tím směrem. „Ty máš určitě halušky, se ti nedivím po tý cestě, taky jsem unavenej, žádnej barák totiž nevidím, nevěřil mi bratr, ale já nedala na jeho mrmlání a hnala jsem ho k té barabizně, konečně mi uvěřil, když ji spatřil na vlastní oči. Moc se nám líbila, celá byla z perníku a jelikož nás velmi trápil hlad, vylezli jsme na střechu a začali ho loupat. Najednou z chalupy vykoukla baba jaga a zaskřehotala. „Kdo mi to tu loupá perníček“, honem jsme se schovali a Jenda jen slabě zanotoval. „To jsem jen já, větříček. Čarodějnice zase zalezla a my začali zase pojídat tu dobrotu, situace se po chvíli opakovala, jenže tentokrát jsme babiznu neobalamutili a ona nás zmerčila. Rychle jsme seskočily a chtěly brát roha. „Ale snad se mě nebojíte, holátka, pojďte dál, já vám nic neudělám, lákala nás ta jeduba ba. No řekněte, kdo by se jí nebál, byla šeredná, rozcuchaná, na nose bradavici, černý oči a na rameni jí spokojeně předla kočka. Chtěla jsem zdrhat, ale stařena nás holt ukecala, takže jsme nakonec vlezli dovnitř. Bába nám hned ustrojila hody, perníku bylo spousta, ale nejen to, taky maso, chleby, rohlíky, ovoce, zelenina no paráda. Když jsme se najedli, uložila nás ke spánku.

U bábinky se nám zalíbilo natolik, že jsme druhý den ani ty následující vůbec nepomýšlely na návrat, stejně naši na nás neměli čas, měli spoustu práce a bábrle se nám věnovala nepřetržitě. Když nás zrovna nekrmila, hrála s námi různý hry. Jenže po nějaký době po tom vykrmování jsme pěkně ztloustly, žádný hry jsme hrát nechtěli, byly jsme rádi, že se dobelháme ke stolu. A pak nastalo to ráno, na který neradi vzpomínáme. babča nám prozradila jedno sladké tajemství. „Tak milánkové, už jsem si vás vykrmila dosytosti a nyní si vás hodlám upéci a sníst, už jste tak akorát zralí na pekáč, tak kdo půjde první, zle se na nás tvářila i kocour na nás nepřátelsky vrčel. Z očí jí sršely blesky a v ruce držela pohrabáč. Věděly jsme, že je zle, darmo bylo volat rodiče, ti by nám stejně nepomohli. Pak Jendu něco napadlo, geniální nápad. „Babičko, budeš se asi divit, ale my nevíme, jak se na té lopatě sedí, ukaž nám to, snažil se padat z lopaty a vrtět se, pec už byla pěkně rozpálená. Nevěřím, že by si ta zlá ježibaba myslela, že jsme hloupí, určitě nám to nechtěla spolknout, ale říkala si, někde to asi vyčetla, že by měla odsouzencům splnit poslední přání a tak nám předváděla, jak má správný posezení na lopatě vypadat, oba jsme hned využili příležitost a strčili jí do pece. Uf, to se nám ulevilo, vzali jsme nohy na ramena a pádily jsme odtud, cestu domů už pak nebyl problém najít, protože bylo poledne a tudíž hodně světla.

Když jsme běželi cestičkou známou k domovu, v poslední chvíli jsem zahlédla auto, jak se proti nám řítilo, stačila jsem včas s bráškou uskočit. Auto najednou zastavilo a z něj vyskočili čtyři chlapi v zelených oblecích. „Dobrý den děti, kde se tady berete a kampak pelášíte, oslovili nás vlídně. Stručně jsem jim vyložila náš příběh. „Tak vás zrovna hledáme už nějaký pátek. Za dva dny po vašem zmizení vaši rodiče po vás vyhlásili pátrání. Bylo v plánu po shledání s vámi vás předat sociální pracovnici, aby se o vás řádně postarala, protože rodiče zřejmě nebyli schopni se o vás řádně starat, ale jelikož byli z vašeho zmizení zoufalí, uvědomili si, že udělali chybu tím, že se o vás nestarali. Tak jsme jim dali ještě šanci ale s upozorněním, že vaši rodinu bude každý měsíc navštěvovat sociální pracovnice, aby viděla, zda rodiče dodrží to, co slíbili ohledně vaší výchovy. Vysvětlil nám jeden z nich. „A co s námi bude?“ Vyplašil se Jenda. „Teď vás odvedeme domů,“ uklidnil ho ten druhý člověk. Doma nás čekalo milé překvapení, rodiče nás vášnivě objímali, plakali nad šťastným shledáním a omlouvali se nám za to, že se nám nevěnovali, my jsme byli rádi, že je vidíme a od té doby už se nám maximálně věnují. Paní ze sociálky za námi chodí každý měsíc, aby viděla, jak se nám daří. Nejdříve jsme jí nemohli ani vystát, byla protivná jak činže, ale pak jsme si na ni zvykli a pokaždé se na ni už těšíme. Nosí nám spoustu dobrot a knížek.  Na příští sobotu máme v plánu s našimi jet na výlet na zámek Hluboká a pak si zajdeme na něco dobrého, už se oba moooooc těšíme a pokud budete chtít, moc rádi vám o tom skvělém výletu pak povíme.

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne: Pohádky včera a dnes

  • Máte rády pohádky? A vaše děti?
  • Znají vaše děti klasické pohádky? (Perníkovou chaloupku, Smolíčka...)
  • Čtete dětem pohádky před spaním?
  • Jakou pohádku jste měla v dětství ráda?
  • Co myslíte, jsou dnešní pohádky horší než dřív?

Prosím, další příspěvky už neposílejte. Za chvíli se dozvíte, kdo získá knížku Sexy vrásky a velké lásky, kterou napsala India Knightová (nakl. JOTA).

obal

   
28.11.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. avatar
    [2] dasena [*]

    pěkný článek

    superkarma: 0 29.11.2013, 07:25:52
  2. avatar
    [1] kqkkatka [*]

    Sml59dobré, to asi boli páni policajtiSml52

    superkarma: 0 28.11.2013, 19:55:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme