Ne, nebude řeč o Libušce Šafránkové, která rolí Barunky také začínala. V první zvukové verzi Babičky z roku 1940 si Barunku zahrála okouzlující dívenka ze Zlína Nataša Tanská.  Hrála pouze v šesti filmech a herectví pověsila na hřebík už ve třiadvaceti letech…

Nataša Tanská

Nataša Tanská (1929 – 2014) pocházela z kultivovaného prostředí ruských imigrantů. Jejím dědečkem byl ruský skladatel Sergej Trailin, který uprchl krátce po VŘSR do nově vzniklého Československa. Tehdy z popudu prezidenta Masaryka vznikla tzv. ruská akce. Dávala možnost dětem ruských imigrantů získat u nás vzdělání, aby se po porážce bolševiků do Ruska mohly vzdělané vrátit. Nikdo tehdy nevěřil, že „sovětský režim“ bude v Rusku téměř na věčné časy. Trailinovi se už do vlasti nevrátili. Natašina maminka vystudovala v Praze slavistiku a seznámila se tu se studentem stavebního inženýrství, který byl zase estonského původu. Provdala se za něj a v roce 1929 se jim narodila dcera Nataša.

Díky otcově profesi silničního projektanta se celá rodina, do níž přibyl mladší bratr, přestěhovala do Zlína. Tady se o prázdninách roku1940 poprvé konal letní filmový festival pod názvem Filmové žně. Vlastně se konaly jen dva ročníky, ten třetí už nacisté zakázali. Na festival se sjely nejen ty nejzářivější filmové hvězdy, ale i jejich tvůrci, hledači talentů a samozřejmě tisíce filmových fanoušků. A malá Nataša film zbožňovala! Neustále lovila autogramy svých oblíbených herců. Jak později vzpomínala, tehdy si jí a její kamarádky všiml na plovárně sám ředitel Lucernafilmu Vilém Brož. Toho okamžitě napadlo, že by to mohla být ideální představitelka Barunky do připravovaného filmu mladého režiséra Františka Čápa Babička. A tak si ji hned na místě vyzkoušel.

Musela mu zahrát hereckou etudu – nepříjemnou domovnici, které stále někdo šlape po právě umytých schodech. Nataša se do toho pustila s takovou vervou, že měl pan ředitel okamžitě jasno a požádal ji, ať mu nechá na hotelové recepci fotku i se svou adresou.

Když se s tím pochlubila rodičům, přísný tatínek jí to okamžitě zatrhl. Jenže ona ho neposlechla! Brzy přišla domů pozvánka na casting do Prahy. Tatínek byl samozřejmě proti, ale maminku už mezitím Nataša zpracovala. A tak ho obě přesvědčily, že si udělají do Prahy výlet za babičkou a dědečkem, když už to filmaři zaplatí. A že ji stejně nevyberou…

Nataša Tanská

Jenže Nataša konkurz vyhrála! A tak si tatínek dal nehoráznou podmínku, o níž se domníval, že je nesplnitelná. Požadoval pro Natašu honorář stejný, jaký měla slíbený Terezie Brzková za roli babičky. A k tomu samozřejmě doprovod matky při natáčení a ubytování pro obě v tom nejlepším hotelu.  

Zmýlil se! Filmaři na všechno přistoupili, takže Nataša Tanská dostala za roli Barunky honorář 10000 korun! Exteriéry filmu se natáčely v Ratibořicích, interiéry v Praze. Film byl hotový za neuvěřitelné tři týdny.

Další roli dostala Nataša hned následujícího roku. Stejný režisér ji obsadil do svého nového filmu Preludium. Z malé Nataši se stává rázem velká hvězda. Poskytuje rozhovory, dobové kritiky pějí ódy na její herecké výkony a vypadá to, že ji čeká skvělá kariéra.

Jenže najednou mizí ze scény. Důvod je prostý. Tatínek, zaměstnanec švýcarské firmy, dostává pracovní nabídku do Trenčína. A tak se brzy za ním ze Zlína stěhuje celá rodina. Tento únik je vlastně nezbytně nutný. Pan Tanský totiž mluví perfektně německy i rusky a už delší dobu ho sleduje gestapo, které by ho rádo získalo ke spolupráci.

V Trenčíně Nataša chodí na gymnázium, studuje hudbu. Po válce si na ni vzpomenou filmaři v Praze a ona dostává v roce 1946 roli dospívající dívky ve filmové adaptaci románu Marie Pujmanové Předtucha, kde hraje i filmová babička Terezie Brzková.

předtucha

Po maturitě začala Nataša studovat v Bratislavě, kam se rodiče přestěhovali, divadelní dramaturgii na Vysoké škole múzických umění. A k tomu v Praze natáčí, v roce 1948 hned dva filmy. Do slibně se rozvíjející kariéry zasáhne ale vážná nemoc. V roce 1952 si ještě zahraje ve svém posledním, šestém filmu o mládí Aloise Jiráska, ale pak na radu lékařů s filmováním končí.

Nataša Tanská byla okouzlující mladá dívka, kolem které se točila řada ctitelů. Jedním z nich byl i o osmnáct let starší režisér Otakar Vávra, který byl známý svou slabostí pro mladé a krásné herečky. Ve svých pamětech vzpomínal, jak ji jednou pozval do vypůjčeného bytu - s jasným záměrem. Pak si ale na poslední chvíli uvědomil Natašino mládí a k ničemu nedošlo. Odradit se ale nedal ještě o pár let starší právník Bedřich Rádl, který měl blízko k divadlu i filmu a dlouhá léta byl kritikem a šéfredaktorem prestižního časopisu Kinorevue. Tomu se prý Nataša líbila už v roli Barunky. Jenže to byla ještě děvčátko a on byl právě ženatý s herečkou Hanou Vítovou. Na Natašu si však počkal, kvůli ní se s Vítovou rozvedl a v roce 1953 se s ní oženil.

A novou manželku, která mezitím dokončila vysokoškolská studia, si nastěhoval do bytu, kde nadále bydlela i Hana Vítová a jejich dcera Bedřiška. Muselo to být hrozné - sdílet jednu koupelnu i kuchyň... Často se uvádí, že paní Vítová „novomanželům“ dokonce i vařila, protože Nataša vařit neuměla. Nepředstavitelné, že?

Manželství se stárnoucím seladonem šťastné nebylo, Nataša brzy vystřízlivěla a po sedmi letech manžela opustila. Vrátila se k rodičům do Bratislavy. Tady pracuje jako redaktorka a dramaturgyně, ale hlavně rozjíždí novou kariéru – kariéru spisovatelky.

Píše hlavně pro děti, ale také rozhlasové, televizní a divadelní hry, knihy z oblasti populární psychologie, překládá z ruštiny (ovládala prý pět jazyků!). Po letech se na ni usmálo štěstí i v osobním životě. Prožije více než čtyřicetileté harmonické manželství s právníkem Janem Válkem, za nímž se přestěhovala do Prahy. Tady pracovala v nakladatelství Albatros a samozřejmě pokračovala ve své literární činnosti. V devadesátých letech se pak přestěhovali na sedm let do Londýna, kde její manžel působil v diplomatických službách.

Tehdy Nataša v sobě objevila další, tentokrát výtvarný talent. Právě v Anglii začala malovat a dokonce tu své obrazy a koláže s úspěchem vystavovala!

Když jí v roce 2008 umírá manžel, je to pro Natašu tragédie. Zůstává sama. Děti nikdy neměla, chřadne a ztrácí vůli žít. Umírá ve čtyřiaosmdesáti letech v domově seniorů Sue Ryder v Praze.

Mohli jste si přečíst i o těchto zajímavých ženách:

Reklama