Každý člověk čas od času nadává na momentální životní situaci a obrací se k nebi, proč zrovna on. Měli bychom však mít na paměti, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Toto si neustále opakovala i Ingrid. Ovšem poté, co jí zemřel manžel, všechny její děti mají nějakou závislost a její nejmladší potomek se nedávno předávkoval, si myslí, že už to horší snad ani být nemůže.  

Z příběhu paní Ingrid až mrazí. Musí to být neuvěřitelně silná žena. To, co se jí v životě děje, by asi nechtěl zažít nikdo z nás. Ovšem otázkou zůstává, jestli zde nedoplatila na svou dobrotu. Ne nadarmo se říká, podej prst a utrhnou ti celou ruku. Jenže když jde o rodinu? „Byli jsme normální rodina. Měla jsem milujícího manžela a tři nádherné děti, prostě všechno, co ženská může chtít.“ Paní Ingrid mluví v minulém čase záměrně. Jelikož nejprve přišla o manžela a před několika měsíci ztratila svou jedinou holčičku.  

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Manžel přišel o život během autonehody. Bylo to hrozné. Naše děti byly malé a já na tohle nebyla připravená. Kdo by také byl, že? Ovšem musela jsem si poradit. Ti rošťáci mě potřebovali. Postupem času jsem to asi přestala zvládat. Ač jsem si neustále říkala, jak mám vše pod kontrolou. Možná to bylo i tím, že jsem si k tělu nepustila žádného muže,“ polemizuje Ingrid a vypráví dál. „Nejstarší synové dospěli a stali se z nich místní sígři, na které všichni v okolí nadávali. Nedodělali ani školu, ale slibovali, že to napraví. Postupem času oba propadli závislosti. Jeden na automatech a druhý na alkoholu.“ Je jasné, že paní Ingrid se snažila ze všech sil z toho chlapce dostat, ale marně. Neustále se točila v kruhu, kdy jí chlapci kradli věci z bytu a prodávali, aby měli na své potřeby. „Nešlo s nimi nic dělat a udat je na policii? Která matka by to udělala? Útěchou mi byla alespoň vzorná dcera.“

Nejhorší rána přišla tehdy, když se Ingrid dozvěděla, že její osmnáctiletou dceru našli mrtvou. Předávkovala se. O tom, že její dcera užívá drogy, nevěděla. Prý tomu nic nenasvědčovalo. Ovšem, co se dělo na koleji, kde dcera přebývala, její matka asi neměla ani tušení. Po této tragédii se paní Ingrid zhroutila a rozhodla se, že už musí alespoň u chlapců zasáhnout. „Dala jsem jim ultimátum. Buď s tím přestanou, budou se léčit, nebo ať jdou. Oba bohužel šli.“ Za pár týdnů se jeden z nich vrátil domů. Ovšem je bez práce, automaty ho očividně stále baví. Ingrid stále raději zamyká cennosti do trezoru. Starší syn, alkoholik se neukázal. O něm nemá už pár týdnů žádné zprávy.

To, že Ingrid zažívala a stále zažívá opravdu velmi krušné životní chvilky, je bez debat. Ovšem naděje umírá poslední. „Stále doufám a věřím, že se vše obrátí a já konečně po těch letech budu zažívat opět šťastné chvilky. Vždyť si to také přeci zasloužím?!“

Úsměv trvá chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život.
Neznámý autor
Zdroj: www.citaty.net

Čtěte také:

Reklama