„Na téhle nemoci je nejhorší, že je pro laika velmi těžko rozpoznatelná,“ vypráví paní Ivana, Michalova teta. „Její příznaky jsem dlouho považovala za rozmary a nálady. I dnes, po letech léčby, někdy nedokážu přesně rozeznat, co je projev nemoci a co povahový rys.“

Když paní Ivana poprvé zaznamenala, že něco není v pořádku, bylo Michalovi dvacet a studoval jazykovou školu.  „V té době u mě bydlel. Ráno jsem třeba odešla do práce a on mi pak zavolal, že se necítí dobře a že nemůže jít do školy. Celý den se pak toulal po ulicích a odůvodňoval to tím, že se bojí být v bytě sám. Tvrdil, že se mu něco stalo s hlavou, že ji má podivně lehkou. Přestal se stýkat s kamarády, bál se lidí, pronásledovaly ho utkvělé myšlenky – třeba měl pořád strach, že sní otrávené jídlo. Když jsme měli jet vlakem, šel zkontrolovat lokomotivu, jestli má brzdu. Do lesa by nešel – prý by na něj spadl strom.“

Příčinu vzniku schizofrenie zatím lékaři spolehlivě neznají, předpokládají ale, že se na ní podílí kombinace více faktorů. Některé z nich jsou vrozené, jiné má na svědomí vliv prostředí, ve kterém člověk žije, a události, které během života prožívá. Vlastní příznaky nemoci jsou podle současné úrovně poznání způsobeny narušením chemické rovnováhy v mozku; přesněji řečeno nadbytkem dopaminu, látky, která má na starosti přenášení vzruchů mezi nervovými buňkami. Někteří autoři soudí, že může být onemocnění způsobeno nepatrným narušením mozkové tkáně  při porodu nebo při infekci v dětství. Toto poškození se ze začátku nijak neprojeví, protože postihuje část mozku, kterou v dané vývojové fázi plně nevyužíváme. Teprve když se nároky na mozek zvýší (například během dospívání, při studiu apod.), objeví se „poruchy“. Tato teorie by dobře vysvětlovala, proč se obtíže nejčastěji začínají objevovat mezi 18 a 30 rokem.

„Schíza“ není rozdvojení osobnosti!

Tenhle rozšířený omyl je způsoben samotným názvem nemoci, odvozeným z řeckých slov „rozštěpit“ a „mysl“. To, co je u nemocného rozdělené, je ale spíš jeho myšlení, cítění a chtění. Odborníci rozeznávají několik druhů schizofrenie, které se svými projevy můžou dost lišit. U paranoidní schizofrenie převládají bludy (pronásledují mě Marťani, tajné služby mě odposlouchávají, mám rakovinu…) a halucinace, například ve formě „hlasů“. Heberfrenní schizofrenie se vyskytuje především v době dospívání – nápadné je u ní klackovité, necitlivé chování vůči druhým lidem a nepřirozeně šroubované vyjadřování. Oproti tomu simplexní schizofrenie probíhá nenápadně bez dramatických příznaků. Nemocný se postupně uzavírá do sebe, přestává o sebe dbát, často se uchyluje k náboženství, sektám nebo alternativní léčbě.
U všech schizofreniků ale bývá patrná únava, ochabnutí a ztráta vůle. Postižený člověk se nedokáže rozhodnout, nic neplánuje, často se nedokáže soustředit ani na jednoduchý rozhovor. Troska, neschopná samostatného života.

Diagnóza je problém
V současné době neexistuje žádné objektivní vyšetření (rozbor krve, CT apod.), natož pak jednoduchá laická pomůcka ke stanovení diagnózy. V případě podezřelých příznaků je třeba obrátit se na lékaře, k němuž má pacient důvěru – klidně i praktika nebo rodinného lékaře – který zajistí specializované vyšetření u psychiatra. V případě akutního ohrožení (například pokud hrozí sebevražda nebo sebepoškození) je možné se obrátit na linku důvěry, krizové centrum nebo ambulanci psychiatrické léčebny.

Léčení je vždy běh na dlouhou trať. Starší antipsychotika sice zabírají, současně ale pacienta obtěžují řadou vedlejších účinků (tloustnutí, ospalost, ztráta libida). Nejmodernější preparáty sice tyto nevýhody nemají, pro většinu pracovišť jsou ale silně „nad poměry". A pacient - i když je jeho nemoc stabilizovaná a on se cítí dobře - často jen těžko hledá možnost návratu zpátky do normálního života. Kdo by také zaměstnal „psychouše"? Důkazem je i Michal, který by mohl a měl pracovat - společenský kontakt a uplatnění je součástí léčby - nějak ho ale nikde nechtějí. Pravda, práci šičky i uklízeče toalet vzdělaný osmadvacetiletý mladík odmítl, proto ho vyškrtli ze seznamu uchazečů na úřadě práce.

Dnešní den, 28. únor, vyhlásil výbor Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně prvním Národním dnem schizofrenie. Cíl je jasný - upozornit na to, že protiva a podivín, se kterým se potkáváte na chodbě v domě nebo který vám dokonce otravuje život ve vlastní rodině, může být nemocný člověk, který naléhavě potřebuje odbornou pomoc. Nebo snad takoví malí běsíci straší i ve vaší vlastní hlavě? Není to tak nemožné; se schizofrenií se potká přibližně jeden člověk ze sta...

 

 

Reklama