Jednadvacáté století: doba pokroku, technických vymožeností, emancipace i demokracie. Doba, ve které téměř vše z minulosti získalo novou podobu i pravidla. A výjimkou není ani navenek tak zkostnatělý řád, jakým je celibát.

celibát

Stejná otázka a spousta různých odpovědí. Proč ještě stále existuje celibát?
Nevěřící a odpůrci ho pokládají za přežitek pokryteckého středověku, nepřirozenou formu přirozených lidských potřeb. Jiní jdou ještě o něco dál. Celibát nazývají zástěrkou, kterou kněží jednoduše maskují zvrácené sexuální choutky. Šokující skandály, které se v posledních letech dostávají na světlo, jejich tvrzení jen nahrávají, přičemž kromě „pedofilních“ kněží se nedávno žaloba snesla i na hlavu jeptišek z belgického Kortrijku v případu starém desítky let. O něco prozaičtější odpovědí je, že si církev ženaté kněze jednoduše nemůže finančně dovolit.
Hans Conrad Zander, autor knihy Deset argumentů pro celibát, tvrdí, že jeho zrušení by jen v Německu církev stálo 102 bilionů korun! Není divu, náklady na život svobodného kněze jsou totiž podstatně nižší. Ženatý kněz rovná se vyšší plat i vyšší nároky na bydlení a hlavně: hrozba dělení majetku po jeho smrti mezi pozůstalé nebo při rozvodu. Ženatý kněz navíc podle církve nemůže své poslání vykonávat naplno. Rozptylují ho světské radosti a starost o rodinu.

Neuspokojené tělo a neklidná duše

Takové tvrzení rázně odmítají lékaři a sexuologové, kteří poukazují na to, že v minulosti byli nejčastějšími zákazníky nevěstinců právě církevní hodnostáři. 
„Zejména ve středověku vzkvétalo spojení klášterů a nevěstinců. Katoličtí duchovní jsou handicapováni celibátem, nemůžeme se proto divit různým výstřelkům,“ říká například sexuolog Radim Uzel a jeho kolega Petr Weiss dodává: „Jenom kněží, kteří mají uspokojené sexuální potřeby, se mohou věnovat plně duchovním věcem.“

Útěk před homosexualitou?

Když se v minulých letech ve Spojených státech prováděly mezi kazateli anonymní průzkumy, čtyřicet procent dotázaných se přiznalo k homosexualitě, s níž se nedokázali vyrovnat. Povolání kněze a doživotní sexuální abstinenci proto zvolili jako určitou pojistku před společenským znemožněním.

Dobrovolný celibát

Přestože katolický celibát stále vyvolává vášnivé diskuse, získává sexuální abstinence i poněkud modernější tvář. Především v posledních letech se stále častěji objevují příznivci takzvaného novodobého celibátu. Jde o jedince, kteří bez ohledu na víru či vliv náboženství žijí v sexuální abstinenci. Jejich rozhodnutí může být dočasné nebo trvalé. Nemalé procento z nich tvoří ovdovělí lidé, kteří se rozhodnou zachovat věrnost zesnulému partnerovi, nebo ti, kteří se nedokážou přenést přes zradu partnera a nechtějí už znovu riskovat nový vztah. Samostatnou kategorii tvoří lidé s psychickým blokem, u nichž odpor k sexu vyvolal například hrůzný zážitek – znásilnění nebo zneužívání. Do další skupiny spadají asexuálové a lidé trpící nejrůznějšími fobiemi, s nimiž se odmítají léčit. Může jít například o panický strach z pohlavních nemocí, fobii z pohlavního styku (u žen se jedná o vaginismus) či strach z vlastního tělesného pachu, bromidrosifobie.

Dnešním tématem je celibát. Musely jste někdy i vy, milé čtenářky, dodržovat dlouhodobou sexuální abstinenci? Rozhodly jste se k životu bez sexu dobrovolně? Popřípadě znáte někoho, kdo se sám od sebe tělesného potěšení z nějakého důvodu vzdal?

Reklama