Vztahy

Život se schizofrenií

 

Schizofrenií trpí podle statistik zhruba 1 procento populace. Část z pacientů se z ní vyléčí úplně, někteří stráví celý život v psychiatrických zařízeních. Svůj boj s touto nemocí nám přiblížila Markéta (28), kterou první atak přepadl před deseti lety.

 

Vzpomínky na ono období má nejasné. „Bylo to, jako by se realita začala měnit,“ vypráví Markéta. „Měla jsem zvláštní pocity, a to i tělesné. Cítila jsem třeba, že mi v krvi proudí malé rybičky. Vnímala jsem silně každý detail, jako by můj mozek neměl filtry – z přehršle podnětů jsem měla v hlavě takový chaos, že jsem v něm začala hledat řád za pomoci vlastní fantazie. Člověk si tak všechno vysvětlí po svém, aby mu to do sebe zapadalo, vytvoří si jinou realitu a bez pochybností ji přijme.“

 

Lidé se schizofrenií se  často domnívají, že se všechno děje kvůli nim. „Všechno jako by s vámi souviselo,“ říká Markéta, „zdá se vám, že si o vás povídají lidi v metru, a když si pustíte televizi, připadá vám, že tam mluví o vás. Tím, že jsem si myla ruce, jsem třeba vyráběla energii pro lidstvo a udržovala svět v chodu. Dodávalo mi to určitý pocit moci.“

 

V té době začaly k Markétě rovněž promlouvat hlasy. Vysvětlila si je tak, že k ní hovoří ďábel. Zahrnoval ji nadávkami, zákazy a příkazy, což v ní vyvolávalo nesnesitelnou úzkost.

 

K lékaři Markétu zavedli rodiče. „Nepoznávali mě, byla jsem úplně mimo, nesvěřila jsem se jim s tím, co prožívám,“ říká Markéta s tím, že rodiče jí teprve po letech prozradili, že u ní lékař ihned konstatoval schizofrenii.

 

Markéta se ocitla na uzavřeném oddělení, kde na ní lékaři zkoušeli různé léky. Moc nezabíraly. Celé dny byla neklidná, chodila sem a tam po chodbě, prodělala léčbu elektrickými šoky. Dohromady jich dostala asi 35. „Bylo to smutné prostředí,“ vypráví Markéta. „Všechny ženské tam byly předávkované prášky, stažené samy do sebe.“ Několikrát byla propuštěna domů, při prvním stresu se ale zase musela vrátit do nemocnice. Prakticky pokaždé, když měla znovu nastoupit do školy.

 

Na uzavřeném oddělení Markéta strávila s malými přestávkami zhruba dva roky. Konečně jedny prášky zabraly pořádně – brala jich koňskou dávku (18 denně), ale nastalo zklidnění, které přerostlo až do apatie. „Nic jsem neprožívala, neměla jsem skoro žádné myšlenky, byla jsem vyčerpaná. Připadalo mi, že mi lidi okolo vysávají mozek.“

 

Markéta posléze začala navštěvovat denní sanatorium, které jí pomohlo obnovit kontakt s lidmi. „Šlo to pomalu, první dva měsíce jsem skoro nepromluvila. Ale tím, že tam bylo hodně aktivit, skupinové terapie, arteterapie a skvělí lidé, postupně jsem se dostala do normálu.“

 

Přestože Markéta nebyla úplně v pohodě, trápily ji neurotické problémy a občas slyšela hlasy, vystudovala dvouletou rodinnou školu a navštěvovala jazykové kurzy, kde dosáhla všeobecné státnice.

 

Před dvěma lety se jí nemoc vrátila. „Nahrnulo se na mě hodně stresových událostí, osamostatnila jsem se od rodičů a začala bydlet ve vlastním bytě,“ vypráví Markéta. „Navíc jsem měla pocit, že jsem vyléčená a prášky už nepotřebuju. I doktorka mi řekla, že je můžu zkusit omezit.“

 

Jenomže svět okolo se opět začal měnit. A měnil se i v ní samé. Z banální sousedovy poznámky usoudila, že ji jeho rodina pozoruje. Hledala v bytě kamery, nedokázala se chovat svobodně – měla pocit, jako by ji neustále někdo sledoval. „V bytě jsem cítila nesnesitelnou úzkost. Jako by stěny byly průhledné. I já sama jsem si připadala průhledná. I když jsem měla o psychických onemocněních hodně načteno a říkala jsem si, že je to paranoidní, nemohla jsem tomu zabránit.“

 

Když večer uléhala do postele, slyšela opět hlasy. Už to naštěstí nebyl ďábel, znělo to spíš jako televize. Nejprve je vnímala jako „ozvučené myšlenky“, později je slyšela jakoby zvenčí.  „Celé dny jsem trpěla šílenou úzkostí. Trvala i v noci. Nemohla jsem usnout a nikdy jsem nezabrala úplně. Přemýšlela jsem i ve spaní. Bylo mi, jako bych v hlavě měla několik kanálů a všemi protékaly různé myšlenky najednou. Nevědomí se prolínalo s vědomím a vytvářelo ve mně nesnesitelný chaos.“

 

Markéta si naštěstí včas uvědomila, že tu něco není v pořádku, a sama vyhledala lékařskou pomoc. Atak se ještě nestačil rozvinout naplno. Začala brát nově vyvinuté léky, které zabraly hned.

 

Nyní je Markéta díky práškům prakticky bez příznaků. Občas mívá podivné stavy, během dne to prý ale většinou odezní. Stále ale bojuje s apatií. „Vím, jak se mám k lidem chovat, snažím se o ně zajímat, ale pořád jsem tak nějak podezíravá, jde to pomalu zpátky.“ Nicméně už druhým rokem studuje dálkově střední školu, aby měla aspoň maturitu a mohla si poté najít na částečný úvazek nějakou slušnou práci – invalidní důchod je malý, a navíc by ráda dělala něco užitečného.

 

Partnerský vztah Markétě nechybí – zvykla si žít sama a bylo by pro ni asi náročné, kdyby s někým měla bydlet. Zároveň přiznává, že úplně bez lidí být také nedokáže. „Do vztahů nemám vůbec chuť, ale kdyby se našel někdo, kdo by mě bral i s tímle vším... možná bych do toho šla,“ uzavírá.

 


 

Tento článek najdete i v dnešním vydání internetového časopisu: www.superkocka.cz

   
30.09.2005 - Láska a vztahy - autor: Radek Kříž

Komentáře:

  1. avatar
    [21] ratonito [*]

    já sirael: jo, jo, JO

    superkarma: 0 30.09.2005, 20:57:25
  2. avatar
    [17] bookcase [*]

    Sarir: já už se dívala na složení redakce v té super . Zatím žádné známé jméno - třeba někdo trpí schízou a zaregistroval se pod cizím jménem

    superkarma: 0 30.09.2005, 14:29:18
  3. avatar
    [11] Vivian [*]

    Zajímavý článek , škoda, že je "cizí" To by takovéhle zajímavé články nedokázal psát někdo ze Ženy-in? Téma kojení a holení se za chvíli vyčerpá

    superkarma: 0 30.09.2005, 12:08:09
  4. avatar
    [9] Evča [*]

    Markétko drž se

    superkarma: 0 30.09.2005, 10:13:28
  5. avatar
    [8] svetluszka [*]

    ...jak to tu dneska čtu , tohle i článek o epilepsii , dochází jak moc jsem šťastná a nemám prakticky žádný podstatný problémy... ......a všem ostatním bych moc přála to samí...

    superkarma: 0 30.09.2005, 09:57:11
  6. avatar
    [7] Tanzi [*]

    Měla jsem bratra...už nemám, před třemi lety zemřel na rakovinu.
    Bylo mu 51 let a byl schizofrenik.
    Nemoc se u něj poprve projevila v jeho 26 letech.
    Nebylo to jednoduché pro něj, ani pro nás - jeho rodinu.
    Největší průšvih byl ten, že když se lékařům podařilo určit správné léky a jejich dávkování..žil a choval se jako my ostatní.
    V tu chvíli, ale usoudil, že když je zdravý nemusí už žádné léky brát a do měsíce dvou do toho zase spadnul až na dno.
    Také souhlasím s Renetou..že psych.choroby jsou daleko horší, než ty fyzické. (nesrovnávám pochopitelně s nemocemi , které ohrožují na životě).
    Ale protože jsem sama maminkou autist.chlapce..mockrát jsem srovnávala jeho např s vozíčkářema.
    Vím nemá se to, neměla bych..ale nedá vám to.
    A ti vozíčkáři 100% vyhráli..oni mají šanci na SVŮJ život...mentální a psychiatrické postižení často bohužel ne.

    superkarma: 0 30.09.2005, 09:26:40
  7. avatar
    [5] Bobša [*]

    Reneta: naprosto správně jsi to vystihla. Navíc u těchto chorob se ještě více než u jiných projevuje povaha člověka a má nemalý vliv při soužití s takto nemocnými lidmi. Superkočko moc ti přeji, abys našla kolem sebe chápající a veselé lidičky, které ti pomůžou zvládat tento těžký úděl a abys v tom nebyla sama moc ti držím palečky! Hlavně se nezavírej do sebe a nebuď sama je to cesta do pekel.

    superkarma: 0 30.09.2005, 09:02:57
  8. avatar
    [4] bookcase [*]

    to nechápu, ž-in je superkočka? Superkočka je ž-in? Trpím schizofrenií já nebo někdo jiný? Redakce, halóóó, co autorská práva . Přebírat články od někoho jiného umím taky, hlásím se do redakce

    superkarma: 0 30.09.2005, 08:44:03
  9. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Tento článek najdete i v dnešním vydání internetového časopisu: www.superkocka.cz



    Jinak - moc smutny....

    superkarma: 0 30.09.2005, 01:16:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme