Vztahy

Život s mou matkou je hotové peklo

Je mi pětadvacet let a před týdnem jsem „utekla“ z domu.
Pokud se divíte, jak mohu v pětadvaceti - tedy když jsem dospělá žena - utéct z domu svých rodičů, pak věřte, že má matka toto vyústění našeho vztahu bere jako útěk dospívající dcery, a kdyby to bylo jen trochu možné, ohlásila by vše policii a nechala mě hledat.

 

Ale pěkně od začátku....
V době dospívání jsem si s matkou přestala rozumět. Hádaly jsme se, matka mě fackovala jak hadrového panáka, dělala mi samé naschvály a mě pochopitelně toto její chování vyprovokovávalo k protiútokům. Čili náš vztah byl skutečně ošklivý, plný zloby a nenávisti a měl pramálo společného se vztahem matky a dcery.

 

Když mi bylo šestnáct let, začala jsem chodit s prima klukem. Moc jsem se tehdy zaláskovala, ale nebyla by to má matka, aby se nesnažila tento vztah zničit.
Na Honzovi jí vadilo, jak se obléká, jaké má vlasy, jak chodí – vadilo jí zkrátka úplně všechno. Otravovaly mě ty její věčné útoky, ale snažila jsem se je ignorovat.
Jeden večer se však máti přiřítila do mého pokoje a s vítězným úsměvem prohlásila: „Tak jsem viděla toho tvýho otrapu s nějakou jinou...,“ jedovatě se zasmála o odešla.

 

Po tomto incidentu jsem zaznamenala první kapky rodící se nenávisti vůči mé matce. Ano, Honza šel po ulici s jinou dívkou, ale byla to jeho sestra! Matka, aniž by si ověřila, jak se věci mají, opět útočila. Útočila na mě, na mé city, na mou lásku....

Tehdy jsem to nechápala. Nechápala jsem, proč je má matka taková. Nerozuměla jsem jejímu chování a strašlivě mě bolelo, že právě já mám mámu, ke které necítím téměř nic. Jen vztek, zlobu a nenávist.

 

Po Honzovi jsem začala chodit (asi kolem osmnácti) s dalším chlapcem, a ejhle! Situace se opakovala. Matce opět na mém příteli vše vadilo. Mně nadávala, že se tahám s takovým pobudou, a

poctila mne jmény jako: mrcha, děvka, potvora.... I přesto, že jsem věděla, jaká má matka je, jaká dokáže být zlá, obrečela jsem to.

 

Záviděla jsem kamarádkám, které si se svojí mámou rozuměly a mohly si s ní povídat o všem... O sexu, o lásce, o životě.

To já nikdy nezažila. Má máma jen uměla mé kamarádky urážet a mé chlapce nenávidět...

 

Před půl rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem. Strašlivě jsem se zamilovala a rozhodla se, že Mílu nikdy své matce neukáži. A opravdu jsem to dodržela. I když mě Míla přemlouval a prosil, že by rád mou matku poznal, odmítala jsem. Věděl o všem, co mi kdy máma provedla, jaká je, a přesto ji chtěl poznat.
Jeho prosby však zůstaly nevyslyšeny ... tedy z mé strany.

 

Má máti totiž opět vzala situaci do svých rukou. Zjistila si, kde Míla pracuje, a zavítala k němu do práce... Co se tam odehrálo nevím, ale muselo to být asi hodně, hodně ošklivé.

Míla mi totiž hned ten den volal a řekl, že za ním byla má matka a že už skutečně nemá zájem se s ní někdy vidět, a pokud chci, ať se sbalím a okamžitě se k němu odstěhuji.

 

Pochopitelně jsem byla zvědavá, co se stalo, ale Míla mlčel jako hrob. Ještě večer jsem uhodila na matku. Jednak proto, že šla obtěžovat Mílu do práce, a hlavně, chtěla jsem vědět, co se tam stalo. Byla jsem naivní, pokud jsem si myslela, že mi máma něco řekne.... Jen se ušklíbla a prohodila něco o tom, že neví, za co ji Bůh trestá, že má takovou dceru....

 

Po těchto slovech jsem udělala to, co jsem měla udělat už dávno. Sbalila jsem si oblečení a odešla k Mílovi....

Ne, nemyslela jsem si, že tak se vše vyřeší, ale prostě jsem potřebovala mít chvíli od mámy klid, pokoj, nevidět ji, neslyšet ji.

 

Máma mne nyní den co den bombarduje telefonáty, píše sms, kde jednou nadává, podruhé mi vyhrožuje, že se zabije, potřetí brečí do telefonu a říká, co jsem to udělala....

 

Není mi ani trochu dobře na duši, ale nechci a nemůžu se k mámě teď vrátit, nebo si s ní třeba jen promluvit.

Mám totiž pocit, že můj kalich trpělivost přetekl a byť je to má matka, mám jí plné zuby.

   
23.02.2005 - Láska a vztahy - autor: Sabina

Komentáře:

  1. avatar
    [52] takyjaja [*]

    Osamostatneni je dobra vec, pokud je kam jit. Ovsem ne vzdy si clovek muze vydrzovat vlastni bydleni, jestli mas na svoje bydleni, jdi do toho. Taky nechapu, kde se to v matkach bere - a byvaji to zpravidla ty, ktere maji plnou "hubu" sebeobetovani a lasky k detem.

    superkarma: 0 16.03.2005, 10:55:19
  2. avatar
    [48] Kacule [*]

    Nevracej se!!!!

    superkarma: 0 24.02.2005, 10:41:13
  3. avatar
    [47] masa [*]

    Mam podobny problem s moji matkou se kterou jsem vydrzela bojovat do svych 26 let,nez jsem mela moznost odejit z domova.Moje matka je typ generala,ktery ridi svoji jednotku a vse musi slapat podle jeho prikazu a beda tomu,kdo chce jit svoji vlastni cestou.Vzdy mi rikala,ze se moc tesila,az bude mit holcicku,ale nevim jestli to co mi predvadi od mych asi 13 let,je zrovna laska materska.Vse co neni nebo v minulosti nebylo podle jejiho,bylo samozrejme spatne,protoze jen ona sama jedina ma patent na rozum a jeji konani je spravne.Ale to jeji konani me dohnalo az na psychiatrii,kde mi doporucili se odstehovat,dokud je cas.Avsak ani toto ji nepresvedcilo,ze neco v ni je spatne,vse jsem si zavinila sama (jak jinak,protoze to nebylo podle ni).Ona jedina vzdycky vi co je pro druheho spravne a nedava moznost volby.Ted je mi 37 a stejne se mi neustale snazi zasahovat do zivota a ridit ho podle sveho,je pravda,ze ted uz se dovedu ubranit,ale stejne je to vetsinou za vysokou cenu mych uz tak slabych nervu.Jedine co me drzi nad vodou je muj syn,manzel,svagrova a jeho naprosto vyjimecne skvela maminka,jakou jsem si vzdycky prala mit.Vzdy jsem si prala mit vztah se svoji matkou jako kamaradkou,ktere se muzu sverit se vsim co me trapi,ale i tesi.Jenze ted si spise musim priznat,ze ji nekdy az nenavidim a docela me to desi.

    superkarma: 0 24.02.2005, 06:33:10
  4. avatar
    [46] Suzanne [*]

    gryzli32: tvoje matka je taková??? A tchyně?

    superkarma: 0 23.02.2005, 23:32:30
  5. avatar
    [45] Léthé [*]

    gryzli:32 " Naprosto normální vztah" ?!?! Ne , já jako matka dospělých dětí (i dcery) si myslím, že tohle není NORMÁLNÍ vztah, mezi matkou a dcerou .
    Matka Betyny potřebuje nutně psychiatra .

    superkarma: 0 23.02.2005, 21:22:03
  6. avatar
    [44] Saturninka [*]

    Taky bych tomu po přečtení nevěřila, kdybych.... kdybych před pár dny neležela v nemocnici s holčinou, kterou přivezli do nemocnice po té, co jí matinka nabančila a ona se sesypala. Byla stará jako pisatelka příběhu a rodičům se rovněž nelíbil přítel. Došlo to tak daleko, že ji doma zamykali . Řekla jsem jí, že pokud může odejít k příteli, ať to udělá hned, jakmile budou bachaři z dohledu. Ať za sebou zamete a nedává nikomu kontakt, oni totiž taky dělají očistec na zemi nejen jí, ale i jemu a jeho rodině a bohužel, jeho rodina dělá to samý. Držím plaec všem, které tohle prožívají .

    superkarma: 0 23.02.2005, 21:20:05
  7. avatar
    [43] next_way [*]

    ja nechala tatinka vyvztekat 5 let:-) v 15 jsem odesla. oba jsme potrebovali vycukat. ja z puberty on z nedospelosti. netvrdim ze ted dospel ale uz me akceptuje jako samostanou bytost:-) no od pristiho tydne k nemu jdu na 4 mesice bydlet(nez odletim do USA) a nabidl se mi ze se bude starat o mou kocicku.. jj cas udela sve. jedine co zustava je ze nikdy po nem nechci nic jen tak vse mu bud zaplatim nebo prevedu na jinou protisluzbu(na kocku budu platit "vyzivne") ale vyhovuje mi to tak. je jako jeden z mych kamaradu ale uz nebude otec.. on to vi a uvedomuje si ze udelal chybu a ted kdyz mu obcas neco reknu ze proc nezkusi treba to nebo to tak rad zkusi pozna a posoudi.. neco se mu libi neco ne.. jo a naucila jsem ho nosit kontaktni cocky za ktere se tak strasne pohadal s mym tehdejsim pritelem:-)

    superkarma: 0 23.02.2005, 20:58:19
  8. avatar
    [35] marcellina* [*]

    Milá Betyno: děkujte Bohu za takového přítele a zustante s ním, kdyz Vás chce, proc byste se mela vracet k takove matce? Jestli se se svym vztahem k ni nedokazete vyrovnat (citove vydirani z jeji strany), zkuste nejakyho psychologa . Matku bych po takovemto incidentu uz ze sveho zivota asi vyskrtla

    superkarma: 0 23.02.2005, 14:09:07
  9. avatar
    [30] Ginevra [*]

    Rozhodně zůstaň u přítele a domů se nevracej!!! Tvá matka je zlá osoba. Začni ŽÍT SVUJ ŽIVOT!!! Nenech se vydírat. Na to ona nemá právo i když je tvá matka.

    superkarma: 0 23.02.2005, 13:00:37
  10. avatar
    [29] Ivana. [*]

    Něco podobného jsem prožívala taky, ať jsem měla jakoukoliv kamarádku nebo kluka vždycky na ně něco měla a něco se jí nelíbilo. Nesměla jsem nikam chodit a tp. Je to asi normální, že když se děti začnou osamostatnovat tak rodiče začnou blbnout. Před 4 rokama jsem si našla přítele je o 12 let starší, takže si umíte představit co jsem měla doma za peklo. Teď bydlím už 2 rok u něj a máma s tím nic nezmůže. Mám klid. Domů zajdu, pomůžu, ale už si do ničeho nenechám kecat. Chce to jen si umět dupnout.

    superkarma: 0 23.02.2005, 12:36:15
  11. avatar
    [27] Margarita [*]

    změnit telefonní číslo, nestýkat se s ní, za žádnou cenu to není matka ale fůrie, zastřelit málo

    superkarma: 0 23.02.2005, 12:07:21
  12. avatar
    [25] Susina [*]

    kubikm: u mně popovídání s maminou taky nefungovalo.. doteďka se s tím nesmířila, že jsem si vzala někoho, koho neschválila..

    superkarma: 0 23.02.2005, 11:04:21
  13. avatar
    [24] Gabi [*]

    kubikm: To, že dítě není majetek rodičů, nechápe většina lidí Hlášek typu: "to dítě je to jediné, co je opravdu MOJE" jsem sylšela nepočítaně.
    Pokud je Betyny matka podobný typ jako byla moje babička, žádné se "sejít a popovídat" není reálné.

    superkarma: 0 23.02.2005, 10:56:48
  14. avatar
    [23] kubikm [*]

    Jsem sama matka dcery...vím, jak to bolí, když musíme postupně pouštět své mláďátko do světa, ale je to nutné. Zhruba od těch 15 let jsem pomalinku popouštěla a myslím, že ona si na mě stěžovat nemůže, máme hezký vztah .

    Matku Betyny považuju za nedospělou, nikdy nepochopila, že dítě nemůže vlastnit, že její dítě musí jít svou cestou

    možná (?) by pomohlo se s maminkou sejít a klidným tonem jí říct, že pokud nebude respektovat, že Betyna je dospělá a má svůj život, že holt se tedy nebudou vidět - a jestli chce skočit s kona, tak holt ať tedy skočí, je to na jejím výběru....

    superkarma: 0 23.02.2005, 10:50:34
  15. avatar
    [22] Žábina [*]

    Tohle není máma, ale čarodějnice...vybodni se na ni, změň si číslo mobilu a začni žít bez výčitek svůj život...trpělivosti už si s ní měla dost a k ničemu to nebylo

    superkarma: 0 23.02.2005, 10:32:57
  16. avatar
    [21] Aja [*]

    Bety, nenech se vydírat

    superkarma: 0 23.02.2005, 10:14:39
  17. avatar
    [20] elephant [*]

    Betyna: asi poradím co ostatní, nevracej se. zůstaň u svého přítele nebo si najdi svůj byt (podnájem, ubytovnu, cokoli), změň si telefonní číslo a nech jí chvíli "vydusit". očividně si na tobě léči nějaké své frustrace.

    superkarma: 0 23.02.2005, 09:58:34
  18. [18] hajcena [*]

    Já nemám s mámou žádné problémy,takže v této situaci jsem nikdy nebyla. Ale asi bych se být Tebou odstěhovala a změnila telefonní číslo. Rozhodnout se musíš sama. Držím pěsti

    superkarma: 0 23.02.2005, 09:36:53
  19. avatar
    [17] Mab [*]

    Zažila jsem si něco podobného. Mamka mě nikam nepouštěla,v sedm jsem musela být doma, i když mě bylo 18. Stylem dokud tě živím, tak mě musíš poslouchat a já poslouchala. Když jsem v 17 začala chodit se svým přítelem, tak to bylo díky tátovi (jsou rozvedení), ten mě totiž za ním pustil na společnou dovolenou s partou kamarádů. Mamka mi to omlátila o hlavu, nepouštěla mě na rande a když už ano, tak mě zaúkolovala - on má auto, tak nakup, na zahradě zalej, vykopej brambory atd.Dodnes nechápu jak jsme to vydrželi.Pořád ještě studuju, tak jsem oficiálně na ní závislá, ale živí mě vlastně přítel.Mamka mi sice posílá peníze, ale nestačí to ani na zaplacení koleje.A pak si ode mne půjčovala peníze, když jsem se chtěla doma najíst, tak jsem si to jídlo musela jít koupit. Doma se jaksi se mnou nepočítalo.Takže jakmile to bylo možné, tak jsem se nastěhovala k příteli. K mamce chodím na návštěvu, vždycky za čas, aby se neřeklo. Ale kolik mě to stojí nervů!Mamka se s přítelem pohádala, a nemluví spolu už asi dva roky.V létě se budeme brát,tak snad se na svatbě nepohádají znovu.Takže i tobě radím, když ti telefonuje, tak se nedej, na vše jí odpovídej v klidu a tzv. asertivně a až zavěsíš, tak se rozbreč, protože to hrozně bolí, když ti ubližují tví nejbližší.Přeju ti hodně sil!

    superkarma: 0 23.02.2005, 09:33:57
  20. avatar
    [16] Gabi [*]

    Utéct si měla nejpozději v 18 , i když těžko soudit. Podobně se chovala moje babička ke své dceři - mé matce (ale i k ostatním). Máma nejenže neodešla, ale po svatbě skoro tři roky bydlela ve všední dny u ní (o víkendech s tátou u druhé babičky ), a pak nám tato žena dělala "hlídací babičku" a nakonec se k nám nastěhovala. Bylo to peklo - pokud nebylo vše podle ní, nebrala ohled na nic a na nikoho a o pohodovém dětství se tedy mluvit nedalo. Brr.

    superkarma: 0 23.02.2005, 09:16:19
  21. avatar
    [15] Susina [*]

    ahoj Betynko, znám to. V pětadvaceti mi naši dali nůž na krk - buď oni, nebo přítel. Co jsem zažila za scény předtím, popisovat nebudu, ale bylo to strašný, nikdy bych nevěřila, čeho jsou rodiče schopný. Tak jsem jim s klidem oznámila, že jsem si vybrala teda přítele, naštěstí jsem měla svůj byteček, a odešla. chvíli mě bombardovali dopisama, hnusnýma, očerňovali mě, přítele, jeho matku, kterou v životě neviděli... hnus. Vydržela jsem, díkybohu za podporu přítele. Neviděla jsem rodiče dva roky, oznámení o svatbě jsme jim poslali v den svatby. Časem se situace mírně uklidnila, dalo to dohromady až narození syna, ale ve střehu jsem před rodičema pořád. Nikdy jsem nelitovala svého rozhodnutí postavit se na svý nohy, odejít za tím, komu a čemu věřím. Příští týden oslavíme s manželem devět let výročí od svatby, máme téměř sedmiletého syna a jsme šťastní.
    Prosím tě, utíkej za přítelem, jak nejrychleji můžeš... moc ti držím palce..

    superkarma: 0 23.02.2005, 09:02:25
  22. avatar
    [14] Markýza [*]

    Uteč, hodně rychle a hodně daleko - nejlépe na druhý konec republiky nebo do jiné země, za moře. Zahoď simku.
    Pevné nervy a nodně štestí.

    superkarma: 0 23.02.2005, 08:48:45
  23. avatar
    [11] tortora [*]

    přeji ti hodně štěstí byl to ten nejlepší krok,co jsi mohla udělat,možná jsi to měla udělat i dřív,ale důležitý je,že jsi to udělala,žij si svůj život a nenech si ho kazit,nikým a ničím,za chvíli bys byla totiž zralá na psychinu nedej se vydírat a nepovol,matka si musí uvědomit,že jsi dospělá žena a ne malý děcko a musí se podle toho k tobě chovat já můžu naopak říct,že se svoji mámou vycházím a nemám problémy,bydlíme v jednom domečku 3+1 i s manželem a musím to zaklepat,zatím to klape,není to sice na 100% ale kde to je,že? jen doufám,že tento vztah bude i nadále vycházet a nebudeme muset řešit nějaký jiný bydlení a když budou mrňousci,že babička pohlídá,když budeme potřebovat...

    superkarma: 0 23.02.2005, 08:21:34
  24. avatar
    [9] catcat [*]

    Betyno, já se divím, že jsi neodešla z domu již v 18 - někam do podnájmu nebo tak

    superkarma: 0 23.02.2005, 08:02:51
  25. avatar
    [8] gerda [*]

    ta paní je podle všeho psychicky nemocná. Když se od takové odstěhuje její dospělá dcera, udělá jen dobře. Ať si teď najde jiný objekt své zloby. Já jenom nechápu, kde se podobné typy berou...

    superkarma: 0 23.02.2005, 07:52:49
  26. avatar
    [7] alušenka [*]

    a rychle pryč!
    taky jsme to tak udělala a za půl roku se máti uklidnila,ale taky má pořád nějaké narážky na mého muže,ale nedám se,teď už ne..pevný nervy přeju

    superkarma: 0 23.02.2005, 07:21:58
  27. avatar
    [6] Toniniella [*]

    Nepíšeš nic o tatínkovi, maminka je rozvedená? Možná totiž se sama nesmířila se svým životem a podvědomě Ti brání ve známostech, abys třeba taky nenaletěla.
    V každém případě udělej všechno proto to, aby ses osamostatnila, a to i kdyby se matka snažila jakkoliv Tě získat zpět. Nenech se vydírat! Jak to jednou uděláš, nikdy už se to nezmění a budeš ustupovat celý život.

    superkarma: 0 23.02.2005, 07:19:55
  28. avatar
    [5] Kačena1 [*]

    Čau Bety, budiž jsem Ti odstrašujícím příkladem:Moje máma je také "silná osobnost", stejně jako Tvoje. Postavili velký dům, jezdili ho s tátou stavět 200 km daleko a je pro ně životním dílem.Chápu, klobouk dolů.Vždyzky se říkalo,že já, nejmladší, tam zůstanu.A já hloupá myslela, že musím. Tehdy jsee se s manželem a dítětem neodstěhovali. Dvougenerační, myslela jsem, že to může jít. Může. Ale s mojí mámou ne. Když jsem ho postavila, můžu chodit všude - vydrželo aspoň pět let mého manželství, než jsem se dokázala vzepřít. Nebudu probírat detaily, to sama znáš. Po patnácti letech džbán přetekl a dali jsme do spojovacíh dveří mezi patry zámek bez kliky.Rodeo jako blázen, co si to dovolujeme.Ani tehdy jsme se neodstěhovali.Naši by sami dům neutáhli, museli by ho prodat, jak by jim bylo,...V loňském roce táta umřel, mám zůstala sama a citově mě vydírá, že proč k nám nemůže chodit, proč mi nemůže vyprat, že je odstrčená, proč jí to dělám, když ona mi celý život...Nikdy jsem nechtěla pomoc, protože mámu znám - to já jsem Ti mohla a Ty mi teď nechceš...Zkrátka vždycky jsem byla k ní ohleduplná a teď - sourozenci si myslí, že mi šlo o barák (oba věděli, že mají vzít nohy na ramena od mamky daleko, já, nejmladší jsem nechápala), mám mi opravdu dělá nechutné plačtivé scény a já jsem rozhodnutá jí říct - jestli tohle ještě jednou, balíme se a necháme Tě tady samotnou. Ale svědomí mě stejně hryže už teď, protože ať beru fakta z které chci strany, pořád mi vychází, že bych byla sobec. Tak i Ty - vezmi nohy na ramena, dokud jsou rodiče mladí a máma Tě nemůže vydírat, že dokud jsi potřebovala... Vezmi, vezmi, neváhej ani minutu a jdi za svým miláčkem. Pokud by ses potřebovala vrátit, vezme Tě zpátky, je to máma, ale dělej všechno pro to, abys nemusela. Bude zuřit, smutnit, intrikovat, ale nakonec odpustí. A jestli neodpustí - nemáš si co vyčítat. Pro mě optimistiky na konec - vím, jaká ke svým dětem nikdy nebudu, jejich život pro mě už teď je nedotknutelným územím. Držím palce, třesu se, aby jim všechno dobře dopadlo, opatrně okomentuji a nechávám být.

    superkarma: 0 23.02.2005, 07:19:13
  29. avatar
    [2] *Kotě* [*]

    Bez ohledu na kvalitu vztahu s matkou je ti pětadvacet let. Máš nejen nárok, ale i načase být z domova pryč. Takže scénu s matkou ber jako nakopnutí, že je načase přetrhat patologickou závislost na své matce (kterou zjevně máš - klasický vztah "nenávidím ji, ale odejít z domova nedokážu/nemůžu/neumím/nesmím") a postavit se na vlastní nohy. Věz, že po odchodu z domova se tvůj vztah s matkou může jedině zlepšit - horší už to přece být nemůže. Přítel je ochotný ti poskytnout domov - ty si ale především sama hledej vlastní zázemí a stav se na vlastní nohy. Přeju ti pevnou vůli, vytrvalost a štěstí.

    superkarma: 0 23.02.2005, 03:47:37
  30. avatar
    [1] trdlo [*]

    Betyno, jses dospela. Kdyz mas kde bydlet, nevidim duvod, proc by ses mela vracet domu, hlavne pokud vam to bude s pritelem vychazet. A i kdyby nevychazelo, pak jsou k mani podnajmy ci ubytovny. Pokud se matka chova tak jak pises, definitivne ma problem a kdyz se netrhnes, budes si to uzivat jeste v padesati. Drzim palec.

    superkarma: 0 23.02.2005, 03:40:24

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme