Maminka trpí těžkou stařeckou demencí a není už schopná se sama o sebe postarat. Navzdory těžkostem, které přináší život s takovým člověkem, se její dcera Jana rozhodla, že si ji vezme domů a převezme roli pečovatelky. I když je celý zbytek rodiny proti.

Trvá to už několik let, co žije dnes devadesátiletá paní u své dcery Jany. Nemohla si přát nic lepšího. Nic a nikdo nenahradí péči, kterou jí dá vlastní rodina. I když počet členů, který je s takovým způsobem života smířeno, rapidně klesá. Většina vidí, že je péče o starou matku občas nad jejich síly a snaží se přemluvit Janu, aby souhlasila s umístěním maminky do Léčebny dlouhodobě nemocných. „Co máš ze života? Chodíš do práce, a pak tě doma čeká druhá ještě náročnější směna! Nejsi přece ještě tak stará, aby sis nemohla trochu užívat,“ říkají všichni kolem Jany.

senior

Ale Jana nechce o této možnosti ani slyšet, i když přiznává, že je to náročné.

Kdo to nezažil, dokáže si těžko představit. „Také už nejsem nejmladší a sil mi ubývá, ale přece mámu neodložím jako starou nepotřebnou věc. Když si představím, že bych jednou mohla být na jejím místě…je mi z toho úzko a říkám si, že bych raději zemřela, než být takhle závislá,“ říká sama Jana.

„Už se těším do důchodu, abych s ní mohla být celý den. Takhle trnu, co maminka doma vyvede. Dopoledne vždycky zaskočí dcera, která je na mateřské, a bydlí nedaleko, ale už se začíná také bouřit.“

„Manžel je už v důchodu, ale teď je raději na chalupě a jsme spolu jenom o víkendech. Vozím tam samozřejmě i maminku, aby měla změnu a byla na čerstvém vzduchu. Snažím se s ní chodit na procházky, hodně s ní mluvím, aby namáhala mozek,“ popisuje dcera nemocné maminky.

Občas má maminka takové světlé chvilky, kdy vypráví a zázračně si na všechno vzpomíná a to je pro Janu taková odměna a zadostiučinění, jenomže většinou je umanutá, despotická, až zlá.

Říká se, že člověk je dvakrát dítětem, ale děti jsou proti ní procházka růžovou zahradou. Radši deset „smráďat“ z hadích ocásků, než jednoho dementního starce.

„Ale co nadělám. Takhle by to asi mělo být. Je přece povinností dětí, aby se o své rodiče na stará kolena postaraly,“ říká rezolutně Jana, i když už je vyčerpaná a občas nemá daleko ke zhroucení.

Čtěta také:

Reklama