Protože se mi povedlo podědit trojici synovců, a jeden z nich má na drogy bohatou minulost, rozhodla jsem se vám o tom napsat.

S „maruškou" začal koketovat už v 8. třídě. To ještě žila moje sestra - jeho máma a snažila se mu domlouvat, přemlouvat i zakazovat. Vše bylo marné. Nic nevyřešil pohovor ve škole ani návštěva na policii. Policie měla jedinou starost, a to kde drogu bere. Ale protože šlo o ojedinělou zkušenost, vše nechali být. Jak celý problém řešit, nikdo neporadil.

Když jeden z místních bohatších kluků donesl a začal zásobovat lepším zbožím, byl v tom Standa až po uši. Policie udělala na místního dealera bububu, tatínek ho uklidil do města, ale tady drogy zůstaly. A problémy se stupňovaly.

Sestra nečekaně zemřela a Standa řešil situaci po svém. Partička závisláků a další, co se sem za nimi začali stahovat z okolí, znamenala jenom problémy. Ve vesnici, kde se nikdy nekradlo, se začaly ztrácet věci. Napřed benzin, potom celá auta. Nářadí ze zahrad, vykradené garáže a kůlny byly na denním pořádku. Přidaly se vykradené obchody v okolí, přepadené pumpy, krádeže a podvody všeho druhu.

Snažila jsem se ho dostat na léčení - nechtěl. Našla jsem mu práci mimo okres, aby byl od kamarádů pryč, všechno bylo marné. Jeden ze závislých zabil přímo u nás ve vsi starého pána kvůli penězům. Dostal 10 let. Druhého odsoudili za přepadení a krádeže. Taky si posedí.

Standa šel od soudu k soudu a vyvázl s podmínkou a veřejně prospěšnými pracemi. Ty si neodpracoval a následoval další soud. Ukradené věci, peníze a hlavně starosti nepočítám.

Kolikrát jsem byla pro něho na policii, kolik nocí jsem nespala, protože byl bůhví kde. Stalo se, že ho přátelé" přitáhli v noci domů ve stavu, že vůbec nevnímal. Nebo byl pozvracený, pomočený. Když přišel trochu k sobě, sliboval hory doly, ale nic nikdy nedodržel. Jednou už jsem to nevydržela a vyhodila ho z domu. Po pár dnech mi policie oznámila, že byl převezen v bezvědomí do nemocnice. Strašně jsem si to vyčítala. Kluk nemá mámu a já ho vyhodím na ulici...

Vzala jsem ho zpět. Pár dnů sekal latinu a vše bylo dobré. Jak jsem byla naivní. Po pár dnech se oklepal a lítal v tom znova. Klidně sebral poslední peníze, co byly doma na jídlo, a bylo mu to jedno. Prodal dceři kolo i bráchovu zimní bundu.

V té době jela dcerka do Prahy na výlet. Strašně se těšila, že se dostane do Zoo a po památkách. Bohužel, v metru si ona a její spolužačka sedly na sedadlo, ve kterém byly zapíchané jehly. Paní učitelka je okamžitě zavedla na středisko, kde jim vpichy vydesinfikovali a po příjezdu domů nás čekal kolotoč vyšetření.

Když jsme šli pro dcerku k vlaku, tak Standa v nějakém vnuknutí nasypal potají staršímu bráchovi do pití jednu dávku. Řeknete si - sranda. Já se moc nepobavila. Jeho starší brácha je astmatik a tohle svinstvo u něho vyvolalo silný záchvat. Nezabíralo ani vdechovadlo, nic. Těch 14 minut, než dojela sanitka, bylo strašných. Na zemi přede mnou ležel kluk a bojoval o každé nadechnutí. Dusil se a já mu nemohla pomoct. Když ho doktor napíchal a sanitka odvezla do nemocnice, něco se ve mně zlomilo.

Tenkrát jsem Standu strašně zmlátila.Tak zmlátila, že z něj tekla krev a já ho opravdu chtěla zabít. V mých očích byl zasr...j feťák, kterej ničí nejen sebe, ale i lidi okolo. Bylo mi jedno, že on tu jehlu do sedačky nedal - já v tu chvíli viděla feťáka a měla před očima tmu.

Druhý den přišel samá modřina za manželem, a ať mu dáme ještě šanci. Ten mu řekl, jak dopadl dceřin výlet a co on způsobil bráchovi. Že ho nechci ani vidět.
Sliboval, prosil, ale já neslyšela. Moje podmínka zněla bez drog, mít práci a splácet to, co kde dluží. Šel do toho. Snaží se, ale já od té doby k němu nemám ten vztah, co dřív.

Neměl a nemá to lehké. Dluhy bude splácet půl života, lidem, kterým něco provedl, se musel omluvit, a škodu bude muset uhradit do posledního haléře. Pokud zjistím, že jede zpátky v tvrdých drogách, nebudu mu mít co říct. Tím pro mě skončí, a on to ví.

Vím, že jsem selhala a ségry kluka nedokázala toho všeho ušetřit. Dcera dopadla dobře, žádné podezření se nepotvrdilo, ale ještě kontrolní odběry ji čekají.

kominice


Děkujeme za příběh a přejeme hodně vytrvalosti. Ten, kdo někdy zažil, jak se jeho blízký propadá do kolotoče závislosti, ví, že jste neselhala - dělala jste, co jste mohla, a víc, než jste musela. Zasloužíte si rozhodně obdiv.

Za zaslaný příběh připisujeme 1000 bodů do VVS.

Reklama