.

Život před životem? „Když jsem byla ještě veliká…“

Magie

Život před životem? „Když jsem byla ještě veliká…“

Troufám si tvrdit, že není jednoho člověka na Zemi, který by si v některé z etap života byť jednou nepoložil otázku: „Co se stane, až umřu?“

life

Celých 56 % lidí je podle statistik přesvědčeno, že jejich vědomí v nějaké formě zůstává na světě i po smrti fyzického těla.

Řadíte se mezi ně?

Reinkarnace, proces, při kterém se lidské bytosti znovu a znovu rodí, je víra stará celá staletí a setkáváme se s ní po celém světě. Fakt, že člověk zemře jako schránka, pro nikoho tak nepředstavitelný není. Evidentně je to ale horší, když si máme připustit, že si přestaneme uvědomovat sebe sama.

Cítit, vnímat, být.

Vyprávělo vám někdy vaše dítě naprosto vážně zážitky, které se mu dle vašeho soudu nemohly stát? To moje ano.

Pamatuji si to jako dneska.

Johance tehdy nemohlo být víc než pět let. To ještě ani ne, tak něco málo přes čtyři. Vedla jsem ji tehdy za ruku po Ládví a ona se na mě podívala a s tváří filozofa pravila:

„Když jsem byla ještě veliká, měla jsem taky děti.“ Naslouchala jsem pak útržkovitým jakoby vzpomínkám své dcery, které mi nepřipadaly jako výplod fantazie malého děcka. Byla konkrétní a hlavně věcná. Byla bez emocí. Říkala to jako chleba. Naprosto to nezlehčuji. Dnes si to už nepamatuje.

Došla jsem k přesvědčení, že člověk si po určitou dobu své minulé životy nebo jeden z posledních skutečně pamatuje. Pak zapomene.

Mozek zřejmě prostě tím, jak mu přibývají další a další události, jak se mu plní paměť tím současným, kapacitně nemá na to to všechno archivovat, a tak selektuje. Na to, co je aktuální, a co ne. Možná to „nevydeletuje“ úplně. Možná to jen zazipuje a uloží někam na disk „D“, co já vím…

Možná někdy, čas od času při nějaké příležitosti, soubor i otevře.

  • Už se vám někdy stalo, že jste se ocitli na místě, kde jste nikdy nebyli, a přesto jste ho znali?
  • Měli jste někdy pocit, že jste se s určitým člověkem již setkali, že ho znáte, a přitom by tomu reálně tak být nemělo?
  • Zdálo se vám někdy detailně o vlastní smrti i okolnostech kolem ní?
  • Máte dojem, že jste určitou situaci již řešili, že víte, jak něco udělat, a přitom byste to vědět ani neměli? Může jít i o dost odborné znalosti, ke kterým netušíte, jak jste přišli.

Ano? Pak opravdu může jít o zasunuté vzpomínky.

Nejsem sama, kdo si například vzpomíná, jak zemřel.

Utopila jsem se. Vím i to, že jsem se nemohla hýbat. Vzpomínám si přesně už od dětství, jaké to je do poslední chvíle zadržovat dech. Pocit šíleného strachu a pak naprosté rezignace. Člověk se prostě nadechne vody. Bolí to a studí. Tělo vodu dáví zpátky a pak ji znovu nadechne. Pak už nic.

Je to vzpomínka, která se nestala, a přesto je velice konkrétní. Je to také jeden z důvodů, proč jsem se naučila plavat až v osmnácti a dodnes tak činím pouze v sebeobraně. Neplavu, kde nestačím, pokud mi nejde o život.

Regrese? Ne, děkuji…

Vcelku moderní je dnes jakési násilné vracení člověka někam, kde podle mého názoru, pokud ke vzpomínkám nedojde spontánně, nemá co dělat.

Pomocí regrese nebo rovnou hypnózy údajně lze vzpomínky na minulý život i smrt oživit. Jenže proč? Ze zvědavosti? To je trochu nebezpečné, podle mého soudu.

Člověk je v současném životě zavalen problémy a nezodpovězenými otázkami, dramatickými zážitky a podobně. Nevidím jediný důvod, proč si přidělávat či oživovat další. Abychom pochopili karmu?

A opravdu je to k něčemu, kdyby se člověk třeba dozvěděl, že trpí neplodností, protože prostě třeba někomu moc ublížil, že třeba zlikvidoval vlastní dítě, nebo matku svého dítěte?

Děkuji pěkně, komu tohle prospěje?

Nejlepší zkušenosti mají lékaři…

Víra v oddělitelnost lidského vědomí a možnost jeho pokračování se nevyhnula ani vědě a je velice zajímavé, jak seriózně k tomuto tématu současní vědci přistupují. Celé studie se dnes zabývají sledováním výpovědí lékařů a pacientů, psychiatři píší pojednání, specialisté se snaží „natočit“ vzpomínky a sny.

Je to celé v plenkách, ale je dobře, že jsme jako společnost i na vědecké úrovni už na takovém stupni uvědomění, že víme, že:

„Co dnes není prokázáno, není zítra vyloučeno.“

Nakonec, bez víry a touhy po poznání, bychom dnes asi ještě seděli na šutru a předžvýkávali bůvolí kůže.

Můžeme si myslet, co chceme. Jsme těmi, kterými teď a tady jsme, a máme k dispozici jen vlastní mysl, jejíž součástí je víra. A věřit či nevěřit je o svobodné vůli.

Muž z následujícího příběhu, má důvod spíše věřit.

Vzpomínám si, že jsem zemřel

Dnes čtyřicetiletý Alexandr byl tehdy na vojně, když dostal těžký zánět do nohy a byl léčen injekcemi aplikovanými přímo do rány.

h

„Nevím, jestli mi tehdy vpravili do krve vzduchovou bublinu, nebo jsem prodělal akutní reakci na podaná antibiotika. Nikdy se to nevyšetřovalo, ale během několika minut po zákroku jsem zemřel,“ vzpomíná Saša. „Pamatuji se, jak jsem najednou slyšel všechno jakoby s ozvěnou, která postupně slábla. Slyšel jsem kluky, jak tam nade mnou brečej. Viděl jsem sebe,“ vypráví.

„Pak byla tma a pak najednou světlo. Takové mléčné, zářivé, a v něm jsem viděl svého tátu, který byl v té době již nějaký čas mrtev,“ vzpomíná. „Byl v tom světle a byl celý bílý. Natahoval ke mně ruku a já měl strašný strach. Pamatuji se, že jsem mu ruku nechtěl dát, protože jsem si uvědomoval, že nechci zemřít. Byl jsem v té době mladý a chtěl jsem zůstat.“

Sašu vrátil do života přivolaný zubař, protože nikoho jiného zřejmě vyděšení vojáci nesehnali.

„Najednou jsem dostal jakoby ránu a byla zase tma. Slyšel jsem svoje srdce v mojí hlavě. Před tím jsem si uvědomoval, že mi nebouchá. Já věděl, že se zastavilo, to je zvláštní pocit,“ líčí muž.

„Je to obrovské, nepopsatelné ticho ve vlastním těle, kterým nelze pohnout. Jestli je něco po smrti? No já myslím, že ano. Vždyť přestože moje tělo tehdy umřelo, já žil… “ dodává.

   
25.03.2011 - Záhady současnosti - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [49] aninas [*]

    wiktorie — #33 Promin, znacne me rozcililo, ze umis myslet pouze s Jezisem v hlave.

    Jak muzes tvrdit, ze neco - v tomhle pripade reinkarnace - neexistuje?Sml80

    superkarma: 0 29.03.2011, 14:01:47
  2. avatar
    [48] aninas [*]

    wiktorie — #33 Tak, jak to hlasas ty je demagogie a je videt jasne vymyti mozku. Ty uz ani nedokazes samostatne uvazovat.

    A pokud teda Jezis miluje kazdeho z nas - sama jsi to napsala -, tak miluje i bezbozniky.

    superkarma: 1 29.03.2011, 13:49:16
  3. [47] opportunity [*]

    Kaylie — #43 Nebylo to ze zvědavosti, v té době jsem něvěděla, proč se nemůžu od někoho odpoutat . Byl to právě ten, co mě zastřelil. Ne, že by to pomohlo, ale jak říkám, zážitek to byl nabitý.

    superkarma: 0 29.03.2011, 12:29:34
  4. avatar
    [46] átéčko [*]

    Kaylie — #42 Skutečnost je stejná, jen lidé ji nazývají různými jmény...

    superkarma: 0 28.03.2011, 12:28:28
  5. avatar
    [45] Kaylie [*]

    Eva_Fl — #25 Byla jsem tam já, manžel, jeho manželka, možná ještě někdo, je to dávno, nevím přesně, ale klíčová osoba, jedná mluvící francouzky byla jedna paní,  která je už v důchodě a dělala dlouho ředitelku v Praze 9 - Horní Počernice.

    Já taky slyšela francoužštinu, ale když ji neumím, nemohu nic tvrdit s jistotou.

    Jen ten jeho "jiný" hlas a  jasná artikulace byly zvláštní. Pak jsme ho ukládali do postele a mluvil česky a opilecky, takže to je podivné.

    superkarma: 0 28.03.2011, 12:05:43
  6. avatar
    [44] Kaylie [*]

    RenataP — #35  Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52

    superkarma: 0 28.03.2011, 12:00:23
  7. avatar
    [43] Kaylie [*]

    opportunity — #39 tak to už jsem slyšela od více lidí, ovšem nutné je to dělat pro "něco", nevyléčitelná nemoc, fobie, co ničí kvalitu života, ale nikdy,  nikdy ne ze zvědavosti!

    A dobře vědět ke komu jdu....

    1. na komentář reaguje opportunity — #47
    superkarma: 0 28.03.2011, 11:59:25
  8. avatar
    [42] Kaylie [*]

    wiktorie — #36 Bože, holka, jak víš že zrovna Ježíš....všechna náboženství mají stejnou podstatu. Jmenuj si ho jak chceš....

    1. na komentář reaguje átéčko — #46
    superkarma: 0 28.03.2011, 11:43:42
  9. avatar
    [41] átéčko [*]

    wiktorie — #33 A kdybys žila před 5.stol. tohoto letopočtu, než z Bible vyškrtli reinkarnaci, tak bys říkala co?

    superkarma: 0 28.03.2011, 08:14:06
  10. avatar
    [40] Eva_CZ [*]

    OlgaMarie — #38 jako cvok mi pripada tak i tak. Sml22

    superkarma: 0 27.03.2011, 23:17:42
  11. [39] opportunity [*]

    Regresi jsem prošla, je to asi 12 let. Byl to moc zvláštní zážitek. Není to jako sen, spíš jako kino, ve kterém sami hrajete, strašně opravdové. Někteří lidé byli podobní těm v mém současném životě, ale měli jiné role. (Je zvláštní, že jednoho z nich jsem potkala, i když byl přes půl světa, a hned bylo jasné, že k sobě "patříme" - od prvního pohledu.) Bylo to v horách, snad v Polsku. Život nebyl moc zajímavý, spíš "trpně" nudný (proto mi tohle koliduje s článkem o karmě - nic jsem neprovedla), ale měl bolestné zakončení - někdo mě zastřelil. A ten pocit bolesti z odchodu a umírání (ne z té rány, ale ze ztráty) byl velice, velice reálný. Když jsem se "probudily", tekly mi po tváři slzy jako hrachy. Je to moc zvláštní zážitek, celé to psát nebudu, ale je to jeden z nejsilnějších pocitů, jaké jsem zažila, ještě teď se mi dělá labutí kůže. Sml32

    1. na komentář reaguje Kaylie — #43
    superkarma: 0 27.03.2011, 21:48:09
  12. avatar
    [38] OlgaMarie [*]

    Eva_Fl — #37 Evi, Sml80Dělá si docela hloupou srandu nebo nesmí volit nikoho jiného než Ježíše, což už není dobrovolná volba, ale docela tvrdé nařízení jednoho náboženského společenství.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #40
    superkarma: 0 27.03.2011, 21:28:43
  13. avatar
    [37] Eva_CZ [*]

    wiktorie — #36 ty to mas  taky dobre vyhrably v kebuli, vid? Sml79

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #38
    superkarma: 1 27.03.2011, 20:16:32
  14. [36] wiktorie [*]

    RenataP — #35 Budha tě nespasí. To může udělat jen Ježíš, který miluje každého z nás. Za nás za všechny zemřel, za naše hříchy, abychom měli život věčný. Jednou, až se s Bohem setkáš, nebudeš toužit už po ničem jiném než po něm. Moc tě miluje a čeká na tebe, že ho budeš hledat.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #37
    2. na komentář reaguje Kaylie — #42
    superkarma: 0 27.03.2011, 17:42:58
  15. avatar
    [35] RenataP [*]

    wiktorie — #33 do prčic, to už v těch dvou firmách jako v Pekle a v Nebi musí bejt našlapáno...

    já snad teda radši k Budhovi, aby mě reinkarnoval nebo recykloval někam dál... než k tomu vousatýmu dědkovi, co si to syslí takhle na dvě kupičky..

    1. na komentář reaguje wiktorie — #36
    2. na komentář reaguje Kaylie — #44
    superkarma: 1 27.03.2011, 15:40:56
  16. avatar
    [34] OlgaMarie [*]

    wiktorie — #33 Sml80Tomu věříš nebo si děláš nejapnou legraci? Pokud jako věřící věříš této zkrácenině, pak tedy Bůh s tebou.

    superkarma: 0 27.03.2011, 12:11:00
  17. [33] wiktorie [*]

    Žádná reinkarnace neexistuje. Každý máme jen jeden život. Po smrti budeme souzeni, jak jsme v životě milovali Boha a ostatní lidi. Rozhodne se, zda půjdeme do nebe nebo do pekla. Každý, kdo věří v Ježíše Krista a nechá se pokřtít, bude spasen.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #34
    2. na komentář reaguje RenataP — #35
    3. na komentář reaguje átéčko — #41
    4. na komentář reaguje aninas — #48
    5. na komentář reaguje aninas — #49
    superkarma: 0 27.03.2011, 11:18:14
  18. avatar
    [32] xsandrra [*]

    V regresi jsem se dostala do dvou minulých životů a taky už víc rozumím tomuto životu a proč se mně dějí různé věci. Dokonce se mi přihlásila jedna duše z minulého života, poznal mě on. Sml16

    superkarma: 1 26.03.2011, 15:09:06
  19. avatar
    [31] OlgaMarie [*]

    Broučínečka — #29 Jack London není fikcí. Jack London žil v letech 1876 - 1916, vlastním jménem John Griffith Chaney. Fiktivní je příběh románu Tulák po hvězdách z roku 1915. Zřejmě jsem zvolila nevhodného smajlíka, příště použiji tentoSml52.

    superkarma: 0 26.03.2011, 07:28:57

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] Eva_CZ [*]

    peetrax — #27 Sml67

    superkarma: 0 25.03.2011, 23:40:40
  2. [29] Broučínečka [*]

    OlgaMarie — #28 Jack London je fikce, milá paní poštmistrová, fikce!

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #31
    superkarma: -2 25.03.2011, 23:22:42
  3. avatar
    [28] OlgaMarie [*]

    Eva_Fl — #25 Jack London: Tulák po hvězdách. Sml57

    Důkazy spočívají v detailech, mnohdy velice titěrných a šetří se, zda se s nimi mohla děcka v současné době setkat nebo je vidět. A to je právě to, co mnozí pokládají za důkaz. 

    1. na komentář reaguje Broučínečka — #29
    superkarma: 0 25.03.2011, 23:16:10
  4. avatar
    [27] peetrax [*]

    Ohledně toho, že člověk znal místo, kde nikdy předtím nebyl nebo to stejné, ale týkající se to člověka... prý to má co dělat s levou a pravou mozkovou hemisférou, kdy se jedna "předbíhá" a druhá zase "opožďuje". Žádná věc mezi nebem a zemí, ale "pouze" úžasné a fascinující lidské tělo.

    Chápu ale, že toto vysvětlení ale není tak atraktivní jako skutečnosti uvedené výše v článku. Sml26

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #30
    superkarma: 1 25.03.2011, 20:08:38
  5. avatar
    [26] átéčko [*]

    Můj brácha volal z horečky své sestry. Anglicky Ruth a Becky. Anglicky neumí...

    superkarma: 0 25.03.2011, 19:55:27
  6. avatar
    [25] Eva_CZ [*]

    Kaylie — #6 Jo? Kym je to dokazano? Sml14

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #28
    2. na komentář reaguje Kaylie — #45
    superkarma: 0 25.03.2011, 18:41:48
  7. avatar
    [24] Kaylie [*]

    Michaela Kudláčková — #17 Tak tohle už jsem slyšela od mnoha lidí, kteří si mysleli, že jejich dítko si vyfantazírovalo kamaráda, ale vydrželo si s ním hodiny hrát, spalo s ním, bez něj ani ránu, vše 2x...většinou to do 5ti max. přejde.

    Něco na tom je, děti jsou ještě čisté bytosti.

    superkarma: 0 25.03.2011, 16:02:31
  8. avatar
    [23] Kaylie [*]

    Ono se těch záhad najde, možná se budete smát, ale i tak to napíšu, bavte se!

    Jednou jsme byli u švagra, je to asi 10 let. On se vždy rád napil a byla s ním potom strašná legrace, taky jsem si spolu užili srandy, jo stárnem...

    Mají veliký dům a 4 bytových jednotkách, počítali se dcerami, ale ony se rozutekly do světa.

    Takže to pronajímají, mají už stálou klientelu, je to lukrativní místo v létě, v zimě. Všichni už se znají a je vždy legrace. Jednou to švagr trochu přehnal a usnul u stolu, no nic zvláštního... jenže.

    Najednou začal cosi - na spícího podnapilého člověka  - povídat a to velmi zřetelně, a srozumitelně, žádné blábolení a tu všichni ztichli. Mluvil totiž francouzky.

    To není blbý vtip, mne by akorát udivila přesná artikulace a jasná řeč, francouzky nekváknu, ani nikdo další, ale byla tam ředitelka jedné střední školy a ta uměla perfekně a koukala taky perfektně. Vše mu rozuměla.

    Ne, nedělejte si žádné iluze, bylo to sice o nějakém životě někoho, ale Napoleon to  nebyl, jak to bývá obvykle, kdepak, zcela obyčejný podomek, někde na statku...

    Ráno nic nevěděl a ještě nás poslal až...tam.., že si děláme blázny, protože se napil a usnul.Sml15

    Tam se stala daleko neuvěřitelnější příhoda, ale jelikož si ji přesně nepamatuji, nebudu blouznit a zeptám se přesně. Byl to přesnos v čase a místě, asi v r. 1975 a pěkně komické, přesto bych to zažít nechtěla.

    superkarma: 0 25.03.2011, 16:00:09
  9. [22] Anai [*]

    Michaela Kudláčková — #17 Ještě další zážitek s tím to synem (zvláštní, že ten starší nic - ale je a vždy to byl introvert, zatímco mladší extrovert): Domluvila jsem se s kolegyní, že mi ho pohlídá přes noc, nikdy jí neviděl, ale na rozdíl od staršího to považoval za dobrodružství a vždy si velmi se všemi mými kamarádkami rozuměl. Když jsme k té kolegyni jeli tramvají, pravil: A má ta Vlaďka děti? Já: Nemá. On: Ale měla, viď, kluka a on umřel! Vlaďky jediný syn ve svých asi 18 letech skočil z okna (po úraze mu zůstaly následky a on to neunesl).

    superkarma: 0 25.03.2011, 15:33:13
  10. avatar
    [21] modro_očka [*]

    rusalka2008 — #7 a pokud Ti nikdo ten střelený šíp netáhnul ze zad, můžeš i v tomto životě prožívat polesti v tom "nastřeleném místě". Lékaři ani maséři Ti nebudou umět pomoci...

    superkarma: 0 25.03.2011, 14:40:56
  11. avatar
    [20] Aspiková [*]

    SENSITIVESKIN — #18 Chci si ji přečíst, tak jsem pátrala na netu. Jinak bych to nevěděla. Už ji mám v knihovně objednanou. :-)

    superkarma: 0 25.03.2011, 14:34:44
  12. avatar
    [19] OlgaMarie [*]

    Lady Rovena — #14 Na vegetování v různých zemích jsem jazykově vybavena natolik, abych tam neumřela hlady nebo se nedoptala na cestu. Ale když jsem byla v polospánku v kempu v Itálii a vedle ve stanu se začal hádat pár v úžasné frekvenci slov a já jim rozuměla každičké slovo, tak mě to dostalo. Probudila jsem se a už jsem nedokázala rozeznat ani kde jaké slovo začíná a kde končí. Což je také zajímavé. Ach jó, ta hladina alfa neprobádaná... 

    superkarma: 0 25.03.2011, 13:20:22
  13. avatar
    [18] SENSITIVESKIN [*]

    Aspiková — #16 přesně tak, mě se  po přečtení do té hlavy přestěhovali :-)

    1. na komentář reaguje Aspiková — #20
    superkarma: 0 25.03.2011, 13:11:50
  14. avatar
    [17] Michaela Kudláčková [*]

    Anai — #15 jo jo Sml22 ...a to už vůbec nemluvím o tom, že Johanka, když byla ještě hodně malá, seděla na zemi pojídala piškoty a vždy jednu dávala před sebe do prázdna se slovy"teď ty"....koukala jsem na ní dobrých dvacet minut v údivu...

    1. na komentář reaguje Anai — #22
    2. na komentář reaguje Kaylie — #24
    superkarma: 0 25.03.2011, 12:24:45
  15. avatar
    [16] Aspiková [*]

    SENSITIVESKIN — #11 Andělé v mých vlasech. :-)

    1. na komentář reaguje SENSITIVESKIN — #18
    superkarma: 0 25.03.2011, 12:20:03
  16. [15] Anai [*]

    A já si myslela, že si můj tehdy asi 2-3 letý syn vymýšlel, když vždycky v tramvaji na stejném místě v Praze 5 říkal mně: "tady bydlí můj druhý tatínek" a manželovi: "tady bydlí moje druhá maminka". Třeba to bylo tohle...?!? On si na to dnes, tuším, nevzpomíná - i když on měl zvláštní řeči docela často - třeba nám líčil, jak ve školce došlo k neštěstí, že chlapeček skočil pod tramvaj, my zděšeni, druhý den se ve školce ptám na nehodu a učitelka ji popře.

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #17
    superkarma: 0 25.03.2011, 12:19:19
  17. avatar
    [14] Lady Rovena [*]

    rusalka2008 — #13 také mívám něco podobného...i místa, která se mi zdají a kde jsem v reálu nikdy nebyla, mi připadají jako kdybych byla doma. Dokonce rozumím nebo mluvím (ve snech) cizí řečí...a to jsem v reálu na jazyky úplně tupá Sml30 Možná to mozek "slyší" a ve snu to nějak zpracuje a funguje to...kdežto v reálu to nesepne a nechce to fungovat Sml16 Každopádně je to zajímavé Sml16

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #19
    superkarma: 0 25.03.2011, 12:18:18
  18. avatar
    [13] rusalka2008 [*]

    Lady Rovena — #10  někdy mívám hodně živé sny s lidmi, které jsem nikdy neviděla, ale znám je dobře... a ty bylinky i kořenářské umění taky. Sml80

    1. na komentář reaguje Lady Rovena — #14
    superkarma: 0 25.03.2011, 11:46:25
  19. avatar
    [12] Lukáš Čejka [*]

    Troufám si tvrdit, že není jednoho člověka na Zemi, který by si v některé z etap života byť jednou nepoložil otázku: „Co se stane, až umřu?“ ->

    Miso jednoho znas. Sml57

    superkarma: 0 25.03.2011, 11:31:44
  20. avatar
    [11] SENSITIVESKIN [*]

    Doporučuji knihu Andělé v mé hlavěSml67

    1. na komentář reaguje Aspiková — #16
    superkarma: 0 25.03.2011, 11:27:38
  21. avatar
    [10] Lady Rovena [*]

    Regresi bych asi nikdy nepodstoupila. Několikrát jsem o tom uvažovala, že bych to mohla zkusit, ale myslím si, že někdy je lepší nevědět a co je zapomenuto je někdy lepší nevzpomínat...Když jsem byla maličká (asi 3-4 roky), tak jsem spadla ze schodů, zřejmě jsem upadla do bezvědomí, ale ještě předtím než k tomu došlo, jsem své mamince, která mě brala do náručí stačila říct "maminko, Janička umřela" (jmenuji se Jana)...zajímavé, škoda že si nepamatuji jak to bylo...jestli byl nějaký tunel nebo něco podobného. Každopádně nic vážného to nebylo, i když si ze mě rodina občas utahuje, že jsem padlá na hlavu  Sml30

    rusalka2008 — #7 Takové sny také občas mívám, nebo takové, že žiju na hradě, ale jestli to jsou vzpomínky na minulé životy nebo fantazie to opravdu nevím Sml16 každopádně ty sny jsou hodně realistické.

    1. na komentář reaguje rusalka2008 — #13
    superkarma: 0 25.03.2011, 11:22:29
  22. avatar
    [9] rusalka2008 [*]

    OlgaMarie — #8  měli kovové přilbice s krytem nosu a ta louka byl hustý zelený pažit a kolem malé kopce

    superkarma: 0 25.03.2011, 11:20:22
  23. avatar
    [8] OlgaMarie [*]

    rusalka2008 — #7 Pokud ty, které považuješ za vojáky, dokážeš detailněji popsat, lze odvodit dobu a lokalitu, kde se vše odehrálo. Takhle jsem už dohledávala já podle druhu koně, kterého jsem rozhodně nemohla živého  vidět.

    1. na komentář reaguje rusalka2008 — #9
    superkarma: 0 25.03.2011, 11:10:53
  24. avatar
    [7] rusalka2008 [*]

    Mně se zas často zdálo o tom, že jsem vědma bylinkářka a žiju sama v chatrči na zelené louce. Pak přišli vojáci, že jsem čarodějnice a zastřelili mě lukem do zad, když jsem utíkala...

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #8
    2. na komentář reaguje Lady Rovena — #10
    3. na komentář reaguje modro_očka — #21
    superkarma: 0 25.03.2011, 10:55:05
  25. avatar
    [6] Kaylie [*]

    To je dokázané, že do 3 - 4 let si dítě pamatuje zážitky z minulého života. Mnohé brečí, že byly chlapeček a nechtějí být holčička, jiné naprosto přesně popisují místa, kde v životě nebyly  a skutečnosti, co se opravdu staly.

    Něco podobného jsem měla i já, nepamatuji se ale na nic, jenom na to, že naši byli v mém raném dětství zoufalí, že mají bláznivé dítě a lítali po doktorech.

    Ale vzpomínky se ztratí, kdoví proč....proč si tedy pamatuji, že jsem vykládala něco, co rodiče děsilo a bylo pravdivé a nevím co?

    U mých dětí jsem nic nepozorovala, popravdě to prošvihla a nedávala si na takové věci pozor, asi nic markatního to  nebylo, to  bych si všimla.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #25
    superkarma: 0 25.03.2011, 10:51:49
  26. avatar
    [5] OlgaMarie [*]

    átéčko — #4 Z toho, co jsem napsala, vyplývá, že pokud je dítě zabrané do hry, nemá se vyrušovat.Sml24

    superkarma: 0 25.03.2011, 09:55:00
  27. avatar
    [4] átéčko [*]

    OlgaMarie — #3 Něco podobného se stalo mým známým v Maďarsku. Ztratila se jim v obchoďáku postižená holčička. Byli v tu chvíli zoufalí. Janečce, kterou z vedení obchoďáku dali na hraní nějaké hračky a slíbili jí, že si pro ni přijde maminka, bylo fajn. Hrála si. vyhlásili rozhlasem, že se našla holčička s Downovým syndromem a že si pro ni mají přijít do kanceláře. Jarek, tatínek holčičky se tam okamžitě rozběhl a hnal se k Janečce. Naprosto jasně s ním odmítala jít. Jarek se musel prokázat pasem, ale Janečka si si dál hrála a odmítala s ním odejít. Když se už zoufalý zeptal holčičky, proč k němu nechce jít, odpověděla. Oni mi řekli, neboj MAMINKA si pro tebe přijde...

    vím že s reinkarnací to nemá nic společného, ale je to podobně legrační.

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #5
    superkarma: 0 25.03.2011, 08:41:53
  28. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Do jeslí a z jeslí vodil dcerku manžel, měl to při cestě do práce. Jednou jsem pro ni přišla já, dcera si hrála na písku, zavolala jsem na ni a nic. Sestřička jí říká: " Máš tu maminku".  Milá dcerka se otočila a přesvědčivě odvětila: "To není moje maminka." Sestřička mě osobně neznala a já se musela legitimovat!

    Podle některých studiích  jsme prý schopni vzpomínat na milé životy do 10 let. O těchto dětech se říká, že mají bujnou fantazii...Sml79

    1. na komentář reaguje átéčko — #4
    superkarma: 0 25.03.2011, 08:27:16
  29. avatar
    [2] Pentlička [*]

    Pokud připustím nějakou formu existence duše, tak mi učení o reinkarnaci a karmě přijde docela logické, rozhodně víc, než křesťanské pojetí nebe, pekla a očistce, prvotního hříchu apod.

    Bohužel mé skeptické já mi stále našeptává, že žádná duše není, jsou to jen projevy činnosti mozku a když ten zemře, je konec.

    Tohle všechno se ale dozvíme až po smrti, a to té definitivní, z níž se už nikdy neprobereme.

    superkarma: 0 25.03.2011, 08:07:16
  30. avatar
    [1] átéčko [*]

    Můj syn mě tím přímo děsil, pamatoval si zřejmě útržky z více životů. A jak se každý "chlubí" tím, že byl Kleopatra, nebo někdo slavný, tak můj syn říkal, že vypadl z okna paneláku, tady v našem městě, že měl červené tepláčky a zkoušel lézt přes balkon.

    Přes ulici, přímo naproti nám se se přistěhovala paní, která tako zemřelo dítě...Syn o to nic nevěděl a ta paní mu nepřipadala blízká. Pak ještě říkal, že ho srazila nákladní Tatra přes zábradlí do řeky a tam se utopil. Ukázal mi i místo, ale nemá k němu negativní vztah. Zato plavat se naučil až ve dvaceti letech...

    Děsilo mě to, jak brzy se duše vrací.

    superkarma: 0 25.03.2011, 07:48:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme