Tak strašně dlouho jsem přemýšlela, jestli mám napsat tento článek, že jsem z toho dostala pořádný mindrák. Nevím totiž, jestli moje silně ješitná povaha unese 1359 negativních ohlasů a všechnu tu kritiku týkající se mého stylu, projevu, slovní zásoby, pravopisu a moravského dialektu. Ale zvítězila moje přirozená potřeba se předvádět, takže pojďme na ty mindráky pěkně od začátku.
První mindrák, který si uvědomuji, je z doby mého dětství. S nenávratným odchodem mléčných zubů a příchodem nových se objevila dost velká mezírka, no spíš mezera. Tak jsem si úsměv prostě zakázala. Ještě na svatební fotce se tvářím, jako kdybych měla strach, že mi z úst vypadne drahocenná hašlerka. Ale přišla do módy Madonna, a když ona může s mezírkou do televize, já můžu mezi lidi!

S příchodem puberty a dospívání se objevil další mindrák – ňadra. Rostla, rostla, až narostla. Tak jsem se hrbila, aby nebyla vidět, že na zádech se souměrně s ňadry zvětšovalo něco, co by mohl závidět i velbloud. Časem jsem zjistila, že mít velká ňadra není zase tak hrozné, a mindrák byl pryč, bohužel hrb zůstal.

Teď momentálně prožívám další mindrák, ten jistě mnohé znáte – nějaké to kilo navíc. Zejména začátek letní sezóny není pro mne nikdy příjemný, stydím se totiž na koupališti odhalit své nedokonalé tělo v plavkách. Ale to bych nebyla já, aby se nenašlo řešení. Po příchodu na koupaliště se důkladně rozhlédnu, vyberu si tu úplně nejsilnější ženu, která se na trávníku povaluje, a vedle ní si rozložím svoji deku. No a je po mindráku, vedle ní přece vypadám skvěle, ne? Problém nastává jedině tehdy, když jsem na koupališti nejsilnější já. To pak musím vlézt do vody a odcházím až s prvními příznaky plovoucích blan mezi prsty, navíc se neopálím. 

A protože sama mám raději ty kratší články, tak už jen na závěr jednu radu: Neberte se vážně a udělejte si ze sebe občas legraci, vůbec vám to neublíží, maximálně budete za blbce. Vždyť život je tak strašně vážná věc, proto ho tak neberme.

Přeji krásný slunečný den a příjemně prožitý víkend.
Renata


Renato, váš sloh je čtivý.:) Ten začátek je ale opravdu jak z učebnice češství. Použila jste několik zaručených triků, díky kterým očekáváte věty typu: Ale nééé, je to dobrý, neděláš hrubky, moravština nevadí…
Vy všechny ty věci pochopitelně víte a jen chcete víc pochvaly. Falešná skromnost se tomu říká a je to místy stejně patologické jako mindráky! A vy přitom žádné nemáte, jste jen herečka! Pozor na to, Renato, pozor na to!:))

Reklama