Zasáhla do mnoha oborů – bádala na poli archeologie, antropologie, procestovala kus světa, byla úspěšnou autorkou cestopisů i horolezkyní. Udivovala neskutečnou vitalitou, výkonností i železnou vůlí. S lehkou samozřejmostí se pohybovala ve světě mužů v době, kdy ženy byly jen jejich ozdobou. Rozhodně to ale nebyla žádná feministka! I v divokých podmínkách zůstávala elegantní dámou, která si potrpěla na pařížskou módu, i když si ji nechávala vozit z Londýna.

Narodila se v roce 1868 do prominentní anglické aristokratické rodiny a jako tříletá holčička přišla o maminku. Ta totiž zemřela při porodu Gertrudina mladšího bratra Hugha. S otcem pak měla doživotně velmi blízký vztah. Stejně dobře vycházela i se svou nevlastní matkou - spisovatelkou Florence Olliffeovou.

Její všestranné nadání rozvíjeli nejdříve kvalitní domácí učitelé. V šestnácti letech pak vedla její cesta do Queen´s College v Londýně, jedné z mála dívčích středních škol v Anglii, a v osmnácti letech odjíždí studovat historii do Oxfordu. Navštěvuje kolej Lady Margaret Hall, což byla jediná ze zdejších vysokých škol, které přijímaly ženy. Absolvuje ji už za dva roky! A co víc! Získává ocenění nejlepší student. Jako první žena v moderní historii školy!


Po návratu domů se od ní očekává jediné: že se brzy vdá. Gertrude však na svého budoucího manžela klade až příliš velké nároky! Žádný vhodný muž není na obzoru. A protože byla dobrodružné povahy, rozhodla se vypravit do Persie. To se psal rok 1892. Už během studií projevovala nevšední zájem o Blízký východ. Nejela úplně do neznáma. Její strýček Frank Lascelles totiž působil jako diplomat v Teheránu.
V Persii poznává mladého britského diplomata Henryho Cadogana. Je to láska jako trám! Mají toho tolik společného! Aspoň to tak cítí! Milují památky, stejnou literaturu, spolu sportují i cestují.

Jako dobře vychovaná dcera si jede Gertrude do Anglie pro rodičovské požehnání. Doma ji však čeká soda! Ne, tak si otec nepředstavuje vhodného ženicha pro svou dceru! Je to podle něj zadlužený hazardní hráč, bez majetku i postavení. Tomu dceru nedá. Gertrude zůstává v Anglii a Henry po ní teskní. Za necelý rok přichází smutná zpráva. Henry Cadogan nečekaně umírá. Oficiálně na zápal plic. Je to ale pravda? Spekuluje se o možné sebevraždě ze žalu.

Smutek Gertrude zaháněla studiem jazyků a cestováním. Kromě rodné angličtiny mluvila perfektně německy, italsky, francouzsky, persky, arabsky a turecky. Ovládala částečně i japonštinu a hindštinu. Procestovala celou Evropu a našla si dalšího koníčka - hory!

A ostatně jako všemu, i horolezectví se věnuje naplno. Je odvážná, zdolává neprozkoumané vrcholky Alp, troufne si i na Mont Blanc! Jeden z alpských vrcholů se na její počest jmenuje Gertrudspitze. Jednou ji tato vášeň málem stála život. To když při výpravě do Bernských Alp zastihla jejich expedici sněhová vánice. Tehdy vydržela viset více než padesát hodin na laně na severovýchodě hory Finsteraarhornu. Ani tato zkušenost, která jí přinesla silné omrzliny na rukou i nohou, ji rozhodně do budoucna neodradila.



Další vášní se Gertrude stala archeologie. Tu dokonce studovala! Na německé archeologické expedici se seznámila s o dvacet let mladším britským archeologem Thomasem Edwardem Lawrencem, stejným nadšencem a dobrodruhem jako je ona. Také se aktivně podílela na založení Archeologického muzea v Bagdádu, které po jistou dobu řídila jako hlavní kurátor a ředitelka oddělení pro starožitnosti. Jeho základem se stala právě její archeologická sbírka.

Pro své mimořádné jazykové schopnosti, znalosti území i osobní kontakty se Gertrude stala důležitou osobou pro britské tajné služby, stejně jako T. E. Lawrence. Spolu s ním a dalšími odborníky dostala důležitý úkol – pokusit se sjednotit odlišné etnické a náboženské skupiny do jednotného státu a najít vhodného kandidáta na trůn nově vznikajícího státu Irák. Navrhli mladého syrského krále Fajsala bin Husajna.

Když se tedy v březnu 1921 konala v Káhiře konference o novém uspořádání Blízkého a Středního východu, kterou svolal tehdejší britský ministr pro kolonie sir Winston Churchill, sešlo se tu třicet devět mužů a jedna jediná žena. Gertrude Bellová. A právě tam definitivně získal obrysy nově vznikající stát Irák. Hlavně na základě Gertrudiných podkladů byly vytvořeny jeho hranice.


Když pak byl Fajsal korunován králem Iráku, stala se Gertrude jeho poradkyní. Velmi rychle mu pomohla získat respekt a podporu obyvatelstva. V té době ji tu uctívali jako královnu a nazývali „matkou Iráku“. Časem se ale Fajsal osamostatňoval a přestal Gertrudiny služby potřebovat.
Ta se stáhla do ústraní, ale nesla to velmi těžce. K zápalu plic, který pak dostala, se přidružily psychické problémy.12. června 1926 ji nad ránem našla služka mrtvou. Předávkovala se léky na spaní. Málokdo věřil, že se tak stalo omylem…

Gertrude celý život toužila po lásce a vlastní rodině. Štěstí ale neměla. Když jí otec neschválil první lásku, dlouho se tím trápila. Podruhé se zamilovala po mnoha letech a ani tento vztah neměl budoucnost. Britský major Charles Doughty-Wylie byl totiž ženatý a rozvod nepřipadal v úvahu. Jeho žena mu hrozila sebevraždou. A tak si aspoň pravidelně dopisovali. Její milý nakonec umírá v roce 1915 při spojenecké invazi na tureckém poloostrově Gallipoli. A třetí muž? O něm se toho moc neví. Snad jen to, že sám odmítl Gertrudin návrh na manželský svazek. Pravdou ale je, že byla Gertrude příliš náročná a všechny muže srovnávala se svým otcem. Nikdo se jí nezdál tak dokonalý jako on. A taky se asi obávala, že by mohlo manželství omezit její svobodu a možnost pracovat…


Foto: Wikipedia, Gertrude Bell archive/ Newcastle University
 
Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Byla Sidonie opravdu nádherná? Nevšední osud jedné baronky …
Zdeňka Braunerová, příliš samostatná, příliš nezávislá …
Sophie Blanchardová, francouzská průkopnice vzduchoplavby

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama