Reklama

Když je žena na mateřské dovolené nikdo se nad tím nepozastaví. Jistě, proč také? Mateřství je běžnou součástí našeho života. Pokud je žena v domácnosti, je to v dnešní době sice neobvyklé, nicméně to není nic, nad čím společnost „žasne“...

Nahlédněme však do domácnosti, kde roli živitele na sebe bere žena a muž je ten, který tráví čas doma. I zde pochopitelně platí, že záleží na domluvě mezi partnery. Pokud jste si vytyčili jasná pravidla, dohodli se na způsobu života, který vyhovuje vám oběma, není co řešit. Možná se setkáte s údivem lidí okolo, s jízlivými poznámkami typu "A on ten tvůj nedělá?..." Zastávám však názor, že pokud se společně rozhodnete pro určitý styl života a vyhovuje vám oběma, pak ať se lidé okolo třeba staví na hlavu.

 

Jiná situace nastává ve chvíli, kdy se tzv. pravidla vašeho soužití změní v jinou podobu, než na které jste se dohodli.

 

Živila jste partnera po dobu jeho studií a ještě rok po ukončení školy nepracuje?

Tvrdí vám, že je umělec, který tvoří doma, avšak vy žádné výsledky jeho uměleckého díla nevidíte?

Je registrován na úřadu práce a jeho snaha hledat zaměstnání je nulová?

Nejeví žádný zájem na sebezdokonalování, díky kterému by mohl získat práci?

I přes to, že váš partner tráví celý den doma, vrátíte se z práce a musíte umýt nádobí, uvařit, uklidit?

Utrácí peníze za své kamarády, většinu času tráví v baru?

 

Toto všechno jsou jakési varovné symboly toho, že asi všechno nebude tak úplně v pořádku. Vaším prvním krokem by měl být pokus vyříkat si vše z očí do očí. Vyjasnit si situaci, upozornit partnera, že takhle jste si to nepředstavovala. A pokusit se nalézt společné řešení, jak dál.

 

Uvedu vám dva příběhy ze života, které jsou jasným důkazem toho, že pro fungující vztah není podstatné, kdo rodinu živí, kdo vydělává peníze a kdo se stará o domácnost… Důležité je umění domluvit se, pochopit jeden druhého a najít řešení, na kterém se shodnete oba…

 

Paní Zuzana, 35 let, rozvedená, dvě děti. 

"Můj přítel měl tak zvaně svobodné povolání. Zpočátku se mu dařilo velmi dobře, postupem času ale začali ubývat klienti. Jeho příjem se podstatně snížil. Brala jsem to jako přechodnou záležitost a bylo pro mne samozřejmé, že ho podržím. Říkala jsem si, že to se může stát každému a od toho jsme partneři, abychom si v těžkých situacích pomohli. Po několika měsících jsem ale zjistila, že jemu se tento styl života zalíbil. Zatímco já jsem každé ráno brzy vstávala a chodila do práce, on spal. Odpoledne jsem ho našla, jak se dívá na televizi nebo hraje hry na počítači. V domácnosti neudělal nic. Čekal, až přijdu, přinesu nákup, uvařím, uklidím. Přestalo se mi to líbit. Řekla jsem mu, že by se měl vzchopit, a když mu tato práce nedokáže zajistit obživu, tak že si bude muset najít jinou. Tolik výmluv, kolik byl schopen říct jako odůvodnění, proč nemůže nikam jinam, jsem v životě neslyšela. Přesto jsem věřila, že se brzy zmátoří a konečně začne svou situaci řešit. Netušila jsem ovšem, jakým způsobem se k celé věci postaví. Zatímco já jsem si našla druhé zaměstnání, on si stále hrál na počítači. Byla jsem jeho jediné spojení se světem. Nikam nechodil, s kamarády se přestal stýkat. A tak jsem se stala terčem všech jeho nálad, nenálad a nespokojenosti. Špatně jsem uklízela, špatně vypadala, dle jeho slov jsem byla neskutečně líná, když jsem někdy únavou usnula v sobotu odpoledne na gauči. Dokonce mě začal obviňovat, že za jeho neúspěch můžu já. Prý, když chodím do práce, potkávám se se spoustou lidí, neměl by pro mě být problém shánět mu klienty. To už jsem ale věděla, že je konec. Měla jsem z prvního manželství dvě děti a živit jsem potřebovala především je. Když už pak došlo na takovéhle ponižování, nemohla jsem to dál snášet. I přesto, že jsem ho pořád měla svým způsobem ráda, vztah jsem ukončila. Zbavila jsem se tak balvanu, který jsem s sebou vláčela jako kouli na noze."

 

 

Pan Roman (30 let) je se synem již druhým rokem na mateřské dovolené:

„Dohodli jsme se s manželkou, že toto řešení bude pro naši rodinu nejlepší. Žena vydělává jednou tolik než já, takže mi přišlo nesmyslné, aby ona byla s klukem doma, a přišla tak o dobré místo. Je pravda, že se občas setkávám s nepochopením, dokonce i s posměchem, ale nijak to neřeším. Říkám si, že hlavní je, aby nám rodina fungovala a abychom žili tak, jak nám to vyhovuje…

Naučil jsem se vařit, domácí práce mi nevadí a to, že trávím čas se svým synkem, beru jako obrovské plus. Jsem pyšný na to, že se zvládnu během dne postarat o své dítě, a názory typu, doma má být žena a muž vydělávat peníze stůj co stůj, pokládám za zastaralé a hloupé. K čemu nám bude, když manželka zůstane na mateřské, a já se svým platem sotva uživím rodinu?“

 

Zajímalo mě, jak by ženy reagovaly na fakt, že musí živit svého partnera, a naopak, zda by se mužům líbilo, být v domácnosti. Vyrazila jsem proto do ulic a zde jsou odpovědi na mé otázky:

Vadilo by vám živit svého partnera?

Slečna R. (20 let): „Jsem si jistá, že můj přítel by se nenechal vyživovat jen tak, když by tato situace nastala, věděla bych, že je to z nějakého vážného důvodu, a to by mi rozhodně nevadilo mu finančně pomoci, zabezpečit ho.“

 

Paní L. (40 let): „No nevím... Neumím si představit, jak bych uživila sebe a ještě manžela. Samozřejmě pokud by nebyla jiná cesta, udělala bych to, ale jen dočasně.“

 

Paní H. (52 let): „Jedním časem byl manžel bez práce, takže jsem si to zažila a nevidím na tom nic špatného. Pokud to není vysloveně lenoch, stát se může ledacos a manželé by se měli navzájem podporovat, nebo ne?“

 

Vadilo by vám být v domácnosti a přenechat partnerce roli živitele rodiny?

 

Pan F. (18 let): „Určitě. Připadal bych si nemožně... Kdyby ona vydělávala víc než já, to by mi nevadilo. Ale aby mě živila? To bych nesnesl.“

 

Pan J. (38 let): „Co mně? Mně by to nevadilo, ale manželce ano!“ (smích)

 

Pan M. (57 let): „Tak to jste mě zaskočila... Tu situaci si neumím představit. Ale kdyby mě žena měla živit celej život, asi bych si připadal jako pěknej trouba. Takže vadilo.“

 

Živit, nebo neživit partnera? Jednoznačná odpověď neexistuje. Záleží na každé z nás, zda „vycítí“, že ony pomyslné hranice partnerské podpory byly překročeny a partner nás začíná využívat...

Vzájemná komunikace je nosným pilířem každého vztahu. Pokud máte pocit, že vaše slova vycházejí naprázdno, ztrácejí se v oblaku nezájmu a lhostejnosti, pak je na místě zvážit, zda má takový vztah budoucnost. Budoucnost, která bude vyhovovat nejen vašemu partnerovi, ale také vám...