Jsem Češka a (ne)jsem na to hrdá. Jak kdy.

Včera jsem jela vlakem z Polska. V Berlíně ke mně do kupé přistoupila paní. Četla jsem knihu, takže kromě odpovědi na pozdrav jsem jí nevěnovala pozornost. Její uvelebování mě ale zaujalo a koutkem oka jsem ji pozorovala. Na polstrované sedadlo si pečlivě rozložila papír, a pak si teprve sedla. Hm, německá pintlich povaha, pomyslela jsem si. Kdyby to byl český vlak, ani bych se nedivila, ale i vypulírovaný německý rychlík pro ni nebyl dostatečně „apetitlich“. Šustila a hrabošila v taškách, až mi cosi zavonělo do nosu. Paní si na stoleček rozložila krabičky s teplou „„čínou“ a dala se s chutí do jídla. To už mi nějak neštimovalo, ale budiž.

Přistoupily dvě dívky. Krásné, snědé, tipla bych je na Španělky. Paní seděla na místě jedné z nich, takže začaly komunikovat. Německy pochopitelně. Ale dívka nikterak neprudila a sedla si na jiné sedadlo. Být to Němka, trvala by určitě na svém. Začaly se spolu bavit. Paní s papírem na sedadle byla z Afghánistánu a dívky z Kolumbie. Nejednou jsem zaslechla, že přešly z plynulé němčiny na plynulou angličtinu. Probudila se ve mně typicky česká vlastnost a zazáviděla jsem jim.  

Opravdu jsem nechtěla poslouchat a snažila se začíst do knihy, ale nešlo to, snědá dívka byla dost výřečná. Začaly se bavit o Praze, jak je to překrásné město, kterému takřka není ve světě rovno. Zadmula jsem se pýchou, že jsem Pražačka.

Vlastně nejsem, ale žiju tu už třicet let. No jo, teď mě napadá otázka:

Může se cizinec, dlouhodobě žijící v Česku, považovat za Čecha? Co myslíte? Cítí se Vietnamec vlastnící krámek v naší ulici jako Čech? Poznáte v cizině Čecha na první pohled? Podle čeho? Jste hrdé na to, že jste Češka? Kdy jste se za to styděla? Co je podle vás typická česká vlastnost? Máte některou?

 

Napište nám, co si o Češích a české povaze myslíte.

Na vaše názory, postřehy, příběhy a příhody na téma Ta naše povaha česká se těšíme na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama