Určitě se vám v životě stalo, že jste v přírodě našli mládě, které jste měli chuť „zachránit“. Ptáče vypadlé z hnízda, nebo srnečka, který se bezmocně krčí v obilném poli.

Ve škole jsme se učili, že se nemáme dotýkat mláďat v přírodě, která se nám zdají opuštěná.  Jejich matky nás bedlivě sledují z úkrytu, a když mládě necháme na pokoji, zase se k němu vrátí. Jenomže někteří lidé jsou nepoučitelní a myslí si, že bez jejich „pomoci“, by mláďata jistojistě zahynula.

Jasně, svádí to.

Já mám štěstí na ptačí mláďata. Letos jsem v lese“našla“ mladou sojku. Choulila se v trávě a tiskla se k zemi. Snažila se vypadat menší a neviditelnější.  Měla jsem sto chutí si ji pohladit, ale pak jsem si to rozmyslela a nechala ji svému osudu.

Probudily se ve mně vzpomínky na mládě havrana, které jsem našla jako malá holka. Vypiplala jsem ho do dospělosti, byl ochočený, ale pak přišly prázdniny a já si ho nemohla vzít s sebou. Tak jsem ho darovala do dobrých rukou v domnění, že o něj bude postaráno. Jenomže jsem netušila, že i pták může tesknit.  Přestal přijímat potravu a uhynul. Ještě teď je mi z toho smutno, že jsem vlastně nepřímo zavinila jeho smrt.

Nejen divoká zvířata mohou osiřet. Určitě znáte spoustu případů opuštěných pejsků a kočiček, které lidi bezcitně pohodí třeba do popelnice.

Zítřejší téma možná vyznívá smutně, ale já věřím, že se najde i mnoho příběhu se šťastným koncem.

Napište nám o nich, milé ženy-in.

Na vaše příspěvky o zvířecích sirotcích (ať už divokých nebo „domácích“) se moc těším na adrese: redakce@zena-in.cz

Dvě z vás se můžou těšit na knížku. Mám pro vás přichystané tyto detektivky od nakladatelství IKAR

cena

Reklama