Téma „dámy“ mne napadlo při čtení článku od Zuzany Hainallové, který si přečtete zítra v našem denním vydání. Nedávno jsem zaznamenal stesky, jak mizejí gentlemanové. A jak je to s dámami?

Když se řekne slovo dáma, vybaví se mi anglická královna Alžběta II., první dáma českého šansonu Hana Hegerová, herečky Jiřina Jirásková či Magda Vašáryová. A kdybych vzpomínal dále, jistě bych si vybavil dalších pár úžasných žen.

I ve svém okolí občas zahlédnu náznak „dámovství“ v tom dobrém slova smyslu. Ale mám dojem, že stále častěji potkávám tzv. dámičky. Ženy, které se samy považují za dámy, a snaží se tak chovat, ale v jejich naturelu pro to chybí základní předpoklady. Nejsou dostatečně chytré, elegantní ani nad věcí.

A je také zajímavé, že osobně bych doma asi „Dámu“ s velkým D nechtěl. Jako taková by totiž nejspíše nemohla dělat spoustu věcí, které se mi třeba na mé manželce líbí.

Ale berte to tak, že jsem jen primitivní chlap, který mnoha věcem z ženského světa nerozumí.

Těším se na to, že mi to vysvětlíte.

  • Kdo je dáma s velkým D na začátku?
  • Jak se jí žena může stát?
  • Přibývá, ubývá dam?
  • Kdo ze známých žen podle vás dámou je?
  • A kdo si na dámu hraje a není jí?
  • Považujete sama sebe za dámu?
  • Nebo jste za ní někdy někam šla?
  • A co si myslíte o dámičkách?

Těch otázek, co mne napadají, je spousta. Některé nevyřčené si můžete položit samy!

Své příspěvky mi posílejte třeba již dnes na

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás odměním krásnou květinou! Ta se přece hodí každé dámě!

Reklama