Reklama

„Řekl jsem svému šéfovi, že potřebuji přidat. A on pravil: TAK PŘIDEJ!“ Ano, bohužel je to tak. Někteří šéfové jsou, zdá se, všichni stejní…

Nebo nejsou?

Jsou někteří lepší, jiní horší, a u některých lze dokonce pochybovat, zda je někdo nezapomněl zbavit způsobilosti k právním úkonům?

Jsem velice odvážná, když jsem zvolila tohle téma, a ještě se chystám k tématu sesmolit ranní článek, že?

Ovšem, mně pochopitelně nic nehrozí.

Můj drahý nadřízený je dobrota sama.

Ano. Často kontroluje, zda nemá něco někomu přinést, nebo nám kupuje (logicky z vlastních peněz) obědy a je mimořádně pozorný, co se týče naší vytíženosti.

Nikdy by nedopustil, abychom ve své přepracovanosti doma večer nevěděli, jestli máme své dítě „uložit“, nebo „uložit jako“…

Nebo lžu ve strachu z trestu a práva útrpného?

Dozvíte se zítra ráno.

I od vás očekávám ale na redakce@zena-in.cz  zítra veselé i vážnější příběhy na téma:

ROZKAZ, ŠÉFE!

Snad nám spolu bude příjemně a snad se před víkendem budeme dobře bavit na cizí úkor.

Zítra na shledanou!