V českých kinech právě láme rekordy návštěvnosti nový film Seznamka s Jiřím Langmajerem v hlavní roli. Děj se točí kolem problematického seznamování přes internetové seznamky a nevěry hlavního představitele. Úsměvný příběh poskládaný z našich životů sepsala a režírovala Zita Marinovová.

Se Zitou Marinovovou, zkušenou redaktorkou a autorkou čtyři knih, která napsala scénář a odvážně se ujala režie a produkce, jsem svého času pracovala v jednom velkém vydavatelství. Už jeho prostředí samo o sobě poskytovalo vydatnou inspiraci pro tvorbu.

zita

Foto: Profimedia

Zita se však ve své filmové prvotině rozhodně věnovat tématu, které je blízké všem nezadaným - internetovým seznamkám. Že se svou volbou trefila do černého, potvrzují čísla návštěvnosti jejího filmu v těchto dnech. A to i navzdory ne příliš lichotivým kritikám.

Ostatně, právě o kritice a hodnocení života jsme si povídaly především...

Zito, váš film se týden po premiéře ocitl na prvním místě v žebříčku návštěvnosti. Jaká byla vaše reakce? Asi se nemýlím, že pro tvůrce jsou tyhle informace mnohem důležitější, než názory filmových kritiků.
Přesně tak. Neměli jsme ambice natočit hluboké dílo, šlo nám o to, aby se diváci pobavili, což se, podle výsledků návštěvnosti kin, děje. I my jsme se při natáčení bavili a všechno dělali s nadšením, jaké jsem při žádné jiné práci nezažila. Víte, ono se to těm teoretikům kritizuje, když se sami nikdy o nic nepokusili.

Přiznám se, že když jsem vás viděla stát při premiéře na pódiu mezi herci a dalšími „seznamkovými“ kolegy měla jsem velkou radost. Asi i proto, že vím, že nic jste neměla zadarmo, že ta cesta tam byla pro vás poměrně dlouhá a vedla přes řadu někdy až kuriózních profesí. Kdybyste mohla vrátit čas, vynechala byste nějakou z těch životních etap, nebo ničeho nelitujete a přijímáte věci tak, že vše vám něco dalo?
Já věřím tomu, že nic a nikdo nám nepřichází do života náhodou. Všechno někam vede. Mým životem prošli i lidé, vedle nichž nebylo snadné žít ani pracovat, ale všechny tyto zkušenosti a okolnosti mě nakonec ve správný čas přivedly k tomu, že jsem napsala scénář a společně s lidmi, které ke mně osud postupně sváděl, jsme ho převedli na filmové plátno. A o tom se mi v dobách, kdy jsem pracovala třeba u benzínky, v baru nebo později v různých redakcích, ani nesnilo.

Zita Marinovová, foto: Bontonfilm

(foto: Bontonfilm)

Dá se říct, že některá z těch prací byla tou pravou školou života, tím mezníkem, který vás posunul někam dál, než ty ostatní?
V mém případě byly mezníky spíš vztahy. Každý muž v mém životě mě někam posunul. Například ten předposlední k tomu poslednímu a ten potom k nápadu natočit film. Tedy ne tím, že by mi to nějak vnuknul, ale byl to úspěšný člověk a já jsem dost soutěživá, bohužel i v soukromí, tak jsem se mu chtěla nějak vyrovnat. No a co mě baví? Psát. Tak jsem napsala scénář. Nebyla to ale až taková legrace, jak to může vypadat. Musela jsem se rozhodnout, jestli chci dál pracovat v médiích anebo se přesunout na druhou stranu bariéry mezi tvůrce. Takže jsem zariskovala, pověsila kariéru reportérky na hřebík a vsadila všechno na jednu kartu.

Seznamka, foto: Bontonfilm

(foto: Bontofilm)

Svého času jste pracovala i v časopise, který přinášel klepy ze života celebrit. Jak se vlastně díváte na bulvár? Všichni ho kritizují a většina našich spoluobčanů jej čte (svědčí o tom čísla prodeje). Tyto plátky těží z toho, že hodnotí život celebrit, že běžný člověk vidí, že i ti slavní mají problémy. Zajímavé je, že kolikrát samy celebrity (některé) o takovou publicitu stojí. Nechcete aspoň neadresně zavzpomínat na nějaké vtipné příběhy z této etapy vašeho života?
Teď si asi u celebrit trošku zavařím, ale myslím si, že když je někdo veřejně známá osobnost, měl by se podle toho chovat. Bulvár neexistuje první den a všichni ví, že když známá tvář tropí veřejně nějaké nepřístojnosti, je to pro bulvár sousto. Je to prostě cena za úspěch a popularitu. Bulvár by měl ale zase respektovat určité hranice, například nelézt nikomu přes plot a tak. Já sama jsem ale takový ten „velký“ bulvár nikdy nedělala, vesměs jen autorizované rozhovory a podobné věci, které si dotyční schvalovali.

Pojďme ještě k vašemu filmu. V Seznamce je několik skvělých hlášek, které určitě zlidoví. Osobně si myslím, že tyhle věci může napsat jen život a pravděpodobně vám je někdo převyprávěl. Je ve filmu nějaká, ke které se hlásíte (bez zardění) jako její aktér?
Myslíte, jestli nějaká hláška pochází přímo z mého života? No jéje. Nemůžu to ale říct, protože muži svoje oblíbené věty často používají ne pro jednu ženu, ale pro všechny. Což vlastně v praxi nikomu nevadí, ale nechci uvést žádnou konkrétní citaci, abych někomu nezavařila.

Zita Marinovová, foto: Bontonfilm

(foto: Bontonfilm)

Mně se hodně líbila vtipná hláška Adély Gondíkové ráno poté, co odhalila manželovu nevěru. Prozrazený svůdník se jí ptá, zda by mu nechtěla přišít knoflíček na košili a ona mu odpoví, že chtěla, ale že bohužel nemá žádnou jehlu, protože je všechny zapíchala do jeho woodoo panenky. Právě Adélina postava prošla inspirativní proměnou, kdy se z tolerantní - ale podváděné ženy - stala lehce hysterickou femme fatale, kolem které pak skákal o hodně mladší atraktivní muž. Myslíte, že to tak opravdu jde? Dovedeme se změnit?
Dovedeme se změnit stoprocentně. Ale jen pokud sami opravdu chceme.

Kdybyste měla na závěr zhodnotit všechny ty nezadané ženy, které přes seznamku zoufale a marně hledají partnery, víte, co dělají většinou špatně? Proč to někdy zkrátka nejde?
Tak tomuhle já vůbec nerozumím. Všechny ty historky z filmu, které se týkají přímo seznamek, mi vyprávěly kamarádky a kamarádi. Já s nimi sice velmi soucítím a ty věci s nimi rozebírám, ale sama jsem introvert, který nemluví s cizími lidmi, takže rande a ani jakýkoli kontakt přes seznamku pro mě nepřipadá v úvahu. Já trávím volný čas doma, kde si čtu a on si mě vždycky někdo, kdo se mi zalíbí, nějakým způsobem najde. Zatím to vždycky vyšlo celkem dobře. Jsem ale člověk, který je naprosto spokojený i sám. Moje vysněné místo na dovolenou je pustý ostrov s knihovnou a donáškou hotových jídel.

Tak ať se to jednou také vyplní. Děkuji za rozhovor.

Přečtěte si také:

Reklama