Co udělám, řeknu, vytvořím, nedotáhnu do konce, je špatně. Jsem ošklivá, hloupá, pomalá, neschopná a pro vztah nevhodná. Opravdová láska neexistuje, moje práce nemá smysl a vůbec celý život nemá smysl. Všechny tyto myšlenky vznikají v hlavě, a ani za nic ji nechtějí opustit. Rozhodly se s vaším vědomím snížit vaše sebevědomí.

To je aktuálně na nule a se štiplavostí prvních mrazíků informuje o mizerném stavu vašich schopností a dovedností. A hned v zápětí nemilosrdně orteluje, že vaše využití v běžném životě je prakticky nemožné. Mít zdravé sebevědomí je totiž základním kamenem našeho úspěchu. Bez něj nemůžeme přeskakovat překážky, milovat naplno, lítat často, padat a znovu se zvedat. Pořád se budeme srovnávat s ostatními, aniž bychom na misky vah přidali vlastnosti přednosti a talenty, a to nemůže dopadnout dobře. Pro nás, pro naše Já a naše sebevědomí.

self

Dá se s tím něco dělat?

Rozhodně! Tady neplatí „pozdě bycha honiti,“ ale to, co pokleslo, musíme zase zvednout. A hlavně ze všeho nejdřív najít. Vyhlásíme-li po ztraceném sebevědomí pátrání, překvapivě zjistíme, že se neschovává za mizerným rokem, jedním neúspěchem u zkoušky či v rozpadlém vztahu… Musíme pro něj až do pravěku, do našeho dětství.

Už je to uděláno, už je to hotovo

„Prosím tě, jdi od toho, já si to raději udělám sama.“

„Takhle bychom tu byli do večera“

„Nikam se necpi. Na to nemáš. Drž se raději stranou.“

Kolikrát a jak často jsme jako děti slýchávaly podobná výchovná opatření, která nám brala nůžky, jehly, těsto a sebevědomí dřív, než jsme „záměr se snaživě vyplazeným jazykem“ stačily spáchat. Mohly a měly jsme za ponožky, které jsme usilovným „látáním“ zvětšily o číslo, dostat řád za originalitu, a místo toho jsme dostaly na prdel, neboť jsme spotřebovaly všechny nitě a ztratily jedinou jehlu.

Tak, ztracené sebevědomí už máme, držíme ho za pačísky… jenže vypadá poněkud mdle, tak s ním pořádně zatřepte a…

  • Věnujte se činnostem, které máte rádi, baví vás a cítíte se při nich dobře. I kdyby to měla být četba F. L. Věka, flusání žvýkačky „Pedro“ v dál, hlasitý zpěv, milování nebo voňavá káva.
  • Udělejte si seznam svých dobrých vlastností (a že jich je!) – můžete se zeptat i svých blízkých, ať vám se seznamem pomohou. Do seznamu často nahlížejte, ať se zas a znovu přesvědčíte o tom, jak jste úžasně vtipní, chytří, dochvilní, spolehliví, hodní…
  • Čuchejte, poslouchejte a ochutnávejte. Kdykoliv na vás přijdou chmury, můžete si příjemné chutě, vůně a tóny písní vyvolat.
  • Motivujte se a odměňujte se. Sklenka vína, kniha, hezký film, nová pc hra, let rogalem – záleží jen na vás.
  • Naučte se přijímat chválu. Stačí úsměv a děkuji.
  • Buďte aktivní, rozhýbejte a mějte rádi své tělo. Jak ho uvidíte vy, tak ho uvidí i ostatní.
  • Spoléhejte na sebe, na svá rozhodnutí. Vyčinit pak můžete zas jen a jen sobě. A chválit také sebe.
  • Zahoďte strach, zbytečně vás svazuje. (“Strach lže, a ty mu věříš.“ Friedrich Nietzsche).
  • Nevnímejte pomluvy a fámy, otravují duši, berou sílu a optimismus.
  • Studujte, získávejte nové informace, učte se novým jazykům – pořád platí (bez ohledu na věk) kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem) a že jich ve vás dřímá!
  • Nerozčilujte se zbytečně, protože je to zbytečné.
  • Vzniklý problém neodkládejte, ale řešte hned. Zítra budete mít dobrý pocit.
  • Věřte sobě, svým schopnostem. (Jukněte do seznamu, tam těch důvodů, proč si věřit je!)
  • Myslete pozitivně. Sklenice vody je tedy… no jasně vždy poloplná!
  • Usmívejte se. Klidně se zazubte na někoho cizího, posmutnělého jen tak. Navíc, když se budete usmívat, druzí budou rádi vyhledávat vaši společnost. Škarohlídům a pesimistům se každý vyhýbá.

Pozor! Nikdy, nikde a nikým vám nebude slíbeno, že zvedání sebevědomí je záležitost snadná. Jde o běh na dlouhou trať. Proto buďte trpěliví, ale i opatrní, ať to s tím nafukováním nepřeženete. Efekt by byl stejně krátkodobý jako u push-up podprsenky. Když se svlékne, jsme tam, kde jsme byly.

A my přece chceme být sebevědomé už napořád!

Reklama