Bulvár

Zimní sporty ovládá celá redakce!


Padá sníh! Hurá, je čas na zimní sporty. Nic mě od radovánek na sněhu neodradí. Ani zmrzlé uši, ani zmodralé prsty na rukách, ani sněhová vánice. Jdu do toho naplno.

 

Běžkuji. Zasněžená příroda, kterou si to svištím rázným odpichováním hůlkami. Svítí sluníčko a já si na tváře mažu opalovací krém. Jsem rychlá jak střela. Bruslím s lehkostí, na jedné lyži vydržím jet až deset metrů. No, to tak možná ve snu.
Mám totiž staré krátké běžky, na kterých při dobré vůli jen tak krátce popoběhnu, když se někdo dívá. O svištění rozhodně nemůže být řeč ani na chvilku. Sviští jen všichni okolo mě. Kamarádi se mi během okamžiku ztratí z očí elegantním bruslením a já si můžu utrhnout ruce, abych se někam doplahočila. Začínáme všichni s nenamazanými lyžemi.  Já po třech krocích stojím na sněhových botách, kdežto oni nemají na lyžích vůbec nic. Na Šerlichu usedají s úsměvem ke své palačince, já už nemám sílu vzít do ruky ani příbor.

Lyžuji. Když jsem byla malá, tatínek mi seřídil vázání tak pevně, že jsem držela v lyžích i v momentě, kdy jsem měla sedíc na zadku špičku lyže zabodnutou ve sněhu. Čekala jsem, že se celá část nohy úplně vyloupne z kolena a zůstane trčet v botě. Naštěstí to dětská noha vydržela.

Léty trénování na svazích u nás i v zahraničí jsem nabyla na lyžích solidní jistoty, takže jsem se rozhodla vyměnit své těžké rovné lyže za carvingové. A jsem s jistotou zase tam, kde jsem byla jako malá. Jestli se mi zabodne špička lyže stejně jako tehdy, noha se mi tentokrát určitě utrhne. Vím to. Je to jen otázka času.

 

Bruslím. Na vysoké škole jsem byla nucena absolvovat kurz bruslení na ledě. Odjeli jsme na týden na stadion do města Nymburk a tam jsme se celý den potáceli na ledě, zkoušeli se od ledu odlepit při trénování skoku. Pár lidí na nás chodilo jako na atrakci. Na bruslích jsem nikdy předtím nestála, takže jsem měla pozici poměrně ztíženou, vzhledem k tomu, že k zápočtu jsme museli zajet krátkou sestavu s několika skoky a zápas v hokeji. Když si vzpomenu, jak byly všechny ty chrániče větší než já…
Gratulovala jsem si po návratu, že jsem si ostřím, na kterém jsem jezdila celý týden, nic neuřízla.

 

Jezdím na snowboardu. Ano, jdu s módou. Všichni na tom prkně jezdí – sakra, nemůže to být nic těžkého! Takže, nejprve se postavit. Postavit znamená, že donutíte tělo připevněné dole k jednomu prknu se vzpřímit a vydržet to tak dlouho, než se majitel rozhodne, co podnikne dál. Jenom se postavit, to jsem trénovala na svahu celý večer. Kolem mě vždycky projelo několik pubertálních snowboarďáků, aby mi ukázali, jak se to jako dělá. Jejich prkno muselo mít nějaký vlastní pohon. Není možné, aby s ním zvládli dělat všechny ty věci a já se na něm ani nepostavila. To mě při tréninku uklidňovalo. Za večerní lyžování jsem se naučila na prkně stát a popojet z jedné strany svahu na druhou. Zatím jen obtížně překonávám ten moment, kdy mám přenést váhu směrem z kopce, abych zatočila. Vždycky se zakloním, prkno mi podjede a jsem zase na začátku. Zkusit se postavit.

Nejméně rizikové se proto stává stavění sněhuláka a jízda na saních. Ale tomu chybí to napětí a nejistý konec...

 

A jak jsou na tom ostatní členky redakce? To se dozvíte dnes v průběhu dne... tedy možná...

   
12.12.2005 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme