• Trošku netradiční vývoj vztahu s prohozenou posloupností prožívají Barbora a Karel. Mají se velmi rádi, ALE....

Oběma je už něco málo přes 60, oba vypadají o 15 let mladší, fyzicky i duševně, oba mají z manželství děti, už víc, než dospělé, oba jsou již prarodiči. Mají stejné zájmy, podobné životní postoje, hodnoty.... Ale jen skoro. V čem je problém? V podstatě ve všem, bydlí-li ve společné domácnosti, v ničem, když spolu o víkendu hrají tenis či golf, který je jejich velkou vášní, nebo si zajdou za kulturou či dobrým jídlem.
dva

V obrovské Karlově vile žije totiž i jedna z jeho tří dcer s dvěma syny, které logicky chodí navštěvovat jejich matka a babička, tedy bývalá Karlova manželka. Helena žije již 25 let sama, na nový vztah ve svých 65 letech (je o něco starší, než Karel) po mnoha pokusech rezignovala, prý má na muže smůlu, každý se s ní do pár měsíců rozešel. Proč asi? Jedná se o dámu poněkud citově nestabilní a hlavně panovačnou, co navíc razí poněkud zcestnou teorii, že s Karlem a dcerami, kterým je již přes 40 a jejichž děti končí základku, tvoří rodinu stále, a to navěky.

A tohle všechno dávala v uplynulých 12 letech pěkně zostra najevo i Barboře, vdově, lékařce a současně vzorné hospodyni, kterou byste pohledali a současně ženě neobyčejně hodné a obětavé, která se dlouho a bohužel marně snažila najít si cestu k partnerovým dcerám a vnukům. Nenašla. Všichni jsou naočkováni matkou a babičkou proti ní a „neberou ji“, nerespektují, vidí v ní pouze tatínkovu a dědečkovu hospodyni. Na obědy a večeře se zvou, kdy je napadne, lhostejno, zda mají či nemají Barbora a Karel nějaký program, či o pár porcí v troubě navíc. Je to normální, jsou přece „doma“. A když se objeví minimálně jednou týdně na návštěvě exmanželka Helena, bývá ještě hůř. Nejen, že „zpucuje“ všechny potomky do kuličky, ale neopomene „zajít na kafe“ ani k bývalému manželovi a sdělit mu, co všechno dělá špatně v domě a na zahradě nejen on, ale především partnerka Barbora. A Karel klopí uši a neumí jí vyhodit. Bojí se jí, proto si Barboru nikdy nevzal, neboť exmanželka mu „vysvětlila“, že by tak své dcery a vnuky připravil o zasloužené dědictví.

Karel Barboru moc miluje, váží si jí a všeho, co pro něj a jeho dcery dělá, ovšem svatbu, na kterou čeká, jí nenabídne, protože dle jeho názoru „jde jen o papír“. Barbora si ale myslí, že tímto aktem by ji Karlovi blízcí začali konečně respektovat. Jako jedna z mála žen svého věku se netají tím, že by se ráda podruhé vdala, možná proto, že se nikdy nerozvedla a nemůže tedy argumentovat, že „jednou jí to stačilo“.

Dalším problémem je Karlův postoj k placené pomoci v domě a zahradě. Prý mu „do domu nikdy cizí nesmí“. Jenže dcera je poněkud líná, o zahradu se zásadně nestará, ani o společné prostory v rozlehlé secesní vile za zač. 19. století o 15 místnostech. Vše je tedy na Barboře. A ta je unavená, při své náročné soukromé praxi vyhlášené oční lékařky a občasnými operacemi v nemocnici prostě nestíhá. A ani stíhat nechce, má přece nárok na odpočinek. Nechápe proč, když oba disponují nadstandardními příjmy (navíc je Karel restituent, který zdědil nejen tuhle vilu, ale také další domy, kde pronajímá byty - pozemky prodal a v bance má pěknou sumičku), nemůže do domu jednou za týden přijít uklízečka a zahradu Karel nesvěří třeba sousedovi, zkušenému zahradníkovi, který by si v penzi rád přivydělal. Ani ten totiž na pozemek nesmí. A problém je stejný, když si chce Barbora pozvat i své přátele. Na rozdíl od Karla je totiž velmi společenská. Karel žádné přátele nikdy neměl, jen „sparingpartnery“ z golfu a tenisu a s těmi se po sportu tradičně schází jen v hospodě. Barbora se zemřelým manželem byla zvyklá být obklopena přáteli, zvát je na večeře a chodit také k nim domů. Což není nyní možné.

Ano, Karel ji velmi často zve na večeře mimo dům a oba milují nejen divadlo a kino, ale i koncerty vážné hudby. Oba rádi cestují a dovolené v exotických zemích patří k nádherným zážitkům - zde panuje dokonalý soulad. Bohužel doma je vše jinak. Barbora se cítila už tak totálně vyčerpaná neustálými dohady a hádkami a současně péčí o dům a zahradu (bohužel je perfekcionistka a coby lékařka náročná na hygienu), že se rozhodla z domu odejít. A to přesto, že jí srdce krvácelo.

Rozhodla se po dlouhých 12 letech zase žít sama ve svém bytě, který do té doby pronajímala. Její jediný syn žije na Novém Zélandu, takže se s vlastní rodinou vídá málokdy, proto se opravdu poctivě snažila sblížit s tou Karlovou. Hrozně jí to všechno mrzí, Karel je pochopitelně zoufalý, denně jí volá a přemlouvá jí, aby své rozhodnutí přehodnotila. Nicméně ze svého stanoviska ustoupit nehodlá. Barboře se po přestěhování do vlastního ulevilo a cítí se mnohem lépe.

A tak spolu tráví pouze víkendy. Ve vile Karla Barbora pouze navštěvuje a zavírá oči nad „mužským“ nepořádkem. A Karel se snaží o její návrat, leč marně. Maximálně mu Barbora slíbila společnou dovolenou.

Co myslíte? Sleví Karel ze svých zásad, bude svatba i uklízečka a Barbora se vrátí?
Nebo vyměkne ona, ustoupí a vrátí se, aby se dál snažila získat přízeň Karlovy rodiny a dál se dřela ve vile?
Jak to vidíte vy?


Reklama