Žila jsem nějakou dobu v zahraničí (studovala jsem tam na vysoké škole). Takže pocit vlastenectví cítím trochu více než jiní. Přiznám se, že mi až snobské připadají americké domky, u kterých visí vlajka. Ale jiná země, jiný mrav.

V zahraničí mne vždy dokázalo potěšit, když se lidé pochvalně vyjadřovali o našich výrobcích (nemyslím tím jen proslavené pivo), znali nejen naše sportovce, ale také herce, hudebníky, zpěváky či výtvarníky... A co mne štvalo a štve - například chování některých našich turistů u tzv. švédských stolů (je to v ceně a musím urvat, co se dá). Pokřikování na ulicích - my jsme hosté, tak si to můžeme dovolit a další a další.

Pokud jde o poslední větu, musím uznat, že ani cizinci se u nás nechovají tak, jak by se chovali doma. Určitý stupeň anonymity dělá své.

georg


Děkujeme za zajímavý příspěvek

Jaký je Váš názor na vlastenectví? Myslíte si, že by člověk měl v cizině svou vlast reprezentovat? Nebo se může chovat, jak chce? Napište nám!

redakce@zena-in.cz

Reklama