Měla všechno, po čem ženy touží. Manžela, dceru, žila v luxusní vile, jezdila drahými auty a nakupovala jen ve značkových obchodech. Něco jí ale přece jen chybělo, a to úcta a láska ze strany manžela. Udělala proto krok do neznáma, za který je ale vděčná.

Se svým stále manželem se seznámila ve firmě, kterou on vlastní a ona tam nastoupla na pozici účetní. „Líbil se mi už od prvního pohledu a bylo vidět, že i já u něj šanci mám, takže se nikdo ve firmě nedivil, když jsme později chodili ruku v ruce. Kolegyně na mě samozřejmě házely nepřející pohledy a potutelně se usmívaly.“ Začíná vyprávět svůj příběh Bára, tehdy ještě naivní holka z malé vesničky. „Měla jsem krásného a úspěšného chlapa, výbornou práci a rychle jsem si i našla kamarádky. Vše bylo prostě dokonalé. S Markem jsme se k sobě brzy přistěhovali, tedy spíš já k němu do hezkého bytečku a spokojeně si žili. Po třech letech přišla žádost o ruku a já samozřejmě kývla, nemohla jsem být šťastnější. V té době i firma kvetla a peníze se jen hrnuly. Takže z bytečku jsme se přestěhovali do architektonického skvostu, jak našemu baráku přezdívali a právem. Pozemek na lukrativním místě, obrovská zahrada, moderní barák se vším všudy, na co si člověk jen vzpomene včetně venkovního i krytého bazénu, atd.“ Bára prožívala ty nejšťastnější chvíle a nikdy by jí nenapadlo, jak rychle tohle skončí.

První láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pomatuješ jeho číslo.
Emile Zola

Pár měsíců před svatbou zjistila, že je těhotná a štěstí se hned násobilo. „Jakmile jsem oznámila mému nastávajícímu, že jsem těhotná, řekl, ať už nepracuji a jsem doma a starám se o dům a hlavně o sebe. Já souhlasila, což byl právě možná onen začátek konce.“ Proběhla velkolepá svatba, narodila se jim holčička a najednou začalo jít vše z kopce. „Najednou jsem na vše byla sama. Marek byl furt v práci, když přišel, byl protivný, dostala jsem vynadáno snad za vše, ani malé se nevěnoval, prostě jsem najednou žila vedle někoho úplně jinýho. Nejhorší bylo, když vždy nezapomněl připomenout, jak si žijeme a čí je to asi zásluha, díky komu mám novou kabelku, malá třeba plavky, atd. Bylo to horší a horší, i když jsem se s ním snažila mluvit, bylo to k ničemu. Ano žít jako princezna bylo nádherný, mít vše na co si jen vzpomenete, zvláště pro mě, holce z vesnice, která až díky manželovi letěla k moři a to hned do Karibiku, ale za jakou cenu?“

žena

„Rozhodla jsem se odejít a ukončit to. Oznámila jsem to a zachoval se tak, jak jsem absolutně nečekala. Jedna mi přilítla. Do toho přiběhla naše dcera a začala brečet, on na ní začal řvát. To už jsem věděla, že musím odejít, ale on mě nechtěl pustit. Dokonce jsem jednou nebo dvakrát volala policajty, ale bylo to k ničemu.“ Bára jednoho dne rychle sbalila věci sobě i dceři a odešla k sestře. Během pár týdnů našla malý byt, který je dodnes jejich domovem.“Máme malé 2+1, už si nežijeme tak jako dřív, což je chvilkami dost těžký, zvlášť když jste zvyklé mít vše a najednou nemáte nic, ale jsme spokojené, což je nejdůležitější. I nyní po roce, co jsme od sebe, zažívám ze strany manžela peklo. Máme podanou žádost o rozvod, ale buď k soudu nepřijde, nebo má zase něco „nového“ proč ne. Několikrát mě prosil a žadonil, ať se vrátíme, když jsem řekla, že ne, sebral mi i auto, které pro mě a dceru bylo důležitě, sebral mi karty, atd. ale já i přesto nechci, už NIKDY!“

Bára se momentálně s manželem dohadují ohledně péče o jejich dceru. Marek se dožaduje střídavé péče, ale to ona nechce. Nezakazuje malé vídat se otcem, ale ta stejně nechce. Po dvou dnech, kdy je u něj se vrací domů s brekem.  Bára je neustále pod nátlakem ze strany manžela a jak sama říká, nepřeje si nyní nic víc, než aby to už skončilo.

Čtěte také:

Názor chlapa: Vidíte to příliš černě, hoďte se do klidu!

„Přišla jsem o dítě a může za to můj manžel!“ tvrdí Karolína, ale pravda je trošku jiná

„Manžela svádí kolegyně. Bojím se, že udělám hroznou chybu!“ říká Zuzana

Reklama