Inka je vysokoškolsky vzdělaná kultivovaná pražská žena, která ovládá plynně několik jazyků. Jak dospěla k touze po životě ve středoamerické zemi mezi lidmi vyznávajícími jiné kulturní a etnické tradice? 

Vím, že to není ani dva roky, co jste se z Guatemaly vrátila, ale kdy jste tam odjela a proč vlastně?

9

Poprvé jsem odjela v roce 2006 studovat španělštinu. Hodně jsem o této zemi četla a doporučili mi ji moji španělští přátelé. Po 6 týdnech cestování a studia jsem se vrátila domů.

Proč zrovna Guatemala? Co vás přitahovalo na tak chudé zemi?
Tradiční způsob života. Indiáni zde stále dominují na rozdíl od ostatních okolních zemí, kde jsou smíchaní s bělochy. Někteří starší obyvatelé ještě stále neumí španělsky. Existuje tam spousta domorodých jazyků. Bydlela jsem u smíšeného páru (Španěl a místní Indiánka), který patřil k těm bohatším u jezera Atitlán, oblasti, která se po skončení války v 90. letech stala cílem turistů, ale i přistěhovalců. Žijí tady američtí a evropští důchodci, neboť je zde levno a ideální počasí – stálá teplota 22 - 30 stupňů.

1

Vy jste se ale k jezeru Atitlán vrátila, proč?
V roce 2011 mně nevyšel vztah, měla jsem potřebu změny. Jednak se mi tam líbilo, jednak hledali dobrovolníky, kteří by vyučovali domorodce angličtinu. Po třech měsících jsem se seznámila s Mayem Domingem a začali jsme spolu žít.

3

Jak dlouho jste s ním žila? Čím vás zaujal? 
Přes tři roky. Byl malíř-umělec, a tak žil bohémským životem v apartmánech, které tam provozoval jeho otec. Vždy byl některý prázdný, a když nebyl, tak přebýval v bývalé restauraci, ve které jsme spolu poté začali provozovat kavárnu. Domingo tvořil obrazy a dával hodiny malování turistům. Byl takový bezprostřední, temperamentní…

7

Provozovala jste restauraci, do které jste investovala vlastní peníze – co jste vařila?
Vařila jsem většinou vegetariánská jídla, ale i maďarský guláš, z české kuchyně pak bramborák, bramboračku (to když jsem si přivezla z Čech houby, majoránku a kmín, tedy přísady, které tam neexistují), cukety a zejména palačinky. Začala jsem s nimi jako druhá v oblasti - měly úspěch, a tak se rozšířily i do dalších restaurací. 

Podnikání se mi líbilo. Jednak mně přišlo kreativní, jednak v této zemi nebují byrokracie jako u nás, odpadla spousta „papírování“. Inzerovala jsem restauraci na jednom českém portálu, takže začali jezdit i Češi: Jako turisté, ale i jako učitelé.

4

Stýkala jste se s Domingovou rodinou?
S partnerovým tatínkem jsem se stýkala v podstatě na denní bázi, jelikož měl kousek od kavárny svojí zahrádku, kterou denně zaléval a opečovával. S ostatními členy rodiny jen občas, když se slavily svátky a narozeniny. Domingo měl šest sester, které žily ve stejném městečku, tedy v San Pedro la Laguna, jen ne v té turistické, ale v indiánské části, vzdáleném asi 10 - 15 minut chůze do kopce od jezera, kde jsme žili my.

6

Čím se Indiáni živí?
Starší generace obdělává pole, ale poválečná generace už nechce žít tradičním způsobem a snaží se uživit v oblasti turismu - buď v hotelech, nebo právě malováním, jako Domingo. Bohužel se zhoršující se kvalitou vody je otázkou času, kdy přestanou turisté jezero navštěvovat. Objevily se sinice. Přímo do jezera vede odpadní voda z polí a dostávají se do ní i chemikálie z pracích prostředků. Ženy zde totiž perou prádlo tradičním způsobem na kamenech. Bohužel finance na vyčištění jezera byly alokovány z různých mezinárodních projektů, ale většinou buď z velké části skončili v kapsách někoho nahoře, nebo se utopily ve špatně řízených a nekoordinovaných projektech, často ve studiích a rozborech. Do konkrétních akcí vedoucích ke zlepšení stavu se investovalo málo.

Jak se liší život žen od života mužů?
Žena nemá taková práva a postavení, jak jsme zvyklé. Na muži je ekonomicky závislá a musí se starat o hodně dětí. Dříve bylo normální mít jich 5–10, kvůli vyšší úmrtnosti a současně neexistujícímu důchodovému zabezpečení. Dnes už ale zejména v turistických oblastech v rodině vyrůstají jen 3-4 děti. Ženy se o ně starají s matkami a s ostatními příbuznými společně. Žije se tam družně – dveře jsou stále otevřené pro každého. Život se podobná tomu našemu na začátku 20. století - žena funguje jako služka, obstarává veškeré domácí práce a vychovává kupu dětí. Emancipace se do indiánských vesnic dostává jen hodně pomalu.
5

Mužská a ženská komunita žije dost odděleně. Pro muže jsou důležití kamarádi - pracují a poté jdou do hospody na pivo nebo rum s colou. Naopak ženy jsou z 95 % abstinentky, nekouří, ani marihuanu, která je mezi muži rozšířená, sehnat lze zde snadno i kokain. Drogy zde mají tradici a místní s nimi umějí zacházet lépe, než s alkoholem, který geneticky nesnášejí tak, jako my. Bohužel kombinace drog s alkoholem je pro Indiány vražedná: dostávají se do zvláštních exhaltovaných stavů. Muži mají často periody: Když pijí, tak do totální opilosti a téměř nejedí. Někteří v mladém věku umírají na poškozená játra. Nevědí, jak z toho ven, lékařská péče je příliš drahá a nedostatečná. Emancipovanější ženy, které se živí turismem nebo učí, se setkávají s cizinci a vidí, že ti žijí jinak – obvykle se snaží za některého provdat.  

Jde o katolickou zemi – jak se dívala rodina na to, že jste spolu žili neoddáni?
Ne moc dobře, nerozuměli tomu, ale nejspíš jim to Domingo nějak diplomaticky vysvětlil nebo je uchlácholil. Dlouhou dobu ale i náš poměr tajil a vydával mě za kamarádku a pomocnici v restauraci.

10

Na druhou stranu Indiáni praktikují tři způsoby obřadu sezdání: Klasický katolický, ze kterého není úniku, úřední, který po rozvodu ženě přiznává nárok na alimenty. A potom je uznávaná ještě další „svatba“: Když spolu dvojice žije třeba již rok „na divoko“, uspořádá velkou oslavu pro příbuzné a celou vesnici. Toleruje se i únos nevěsty: Když spolu dva stráví noc, tak jsou automaticky pár a rodiče nic nezmůžou.

Proč váš vztah s Domingem skončil, v čem byl problém?
Pořád jsme spolu bojovali. On měl svůj zavedený styl: Večery trávil s kamarády, kteří k nám chodili popíjet do kavárny, opíjeli se a odrazovali turisty, kteří kavárnu navštěvovali a poté se jich báli. Já jsem chtěla spíše prodávat jídlo, on viděl snadnější výdělek v pivu. Začal čím dál víc pít a být psychicky i fyzicky agresivní. Žili jsme v již zmíněných periodách – když nepil, bylo vše v pořádku, ale já se bála, kdy přijde období, kdy bude pít. Byl empatický a vycítil, že jsem nervózní a tím jsem sama změnu přivolala. Třeba týden pil, týden abstinoval. Na začátku jsem byla zamilovaná, tak jsem to neřešila, ale potom už to nebylo dobré. Byl velmi nezodpovědný, choval se jako dítě. Jako jediný syn věděl, že jakýkoliv průšvih udělá, rodina se za něj postaví.

2

A tak Inka od Dominga odešla, vrátila se domů a zatím je rozhodnuta zde nějakou dobu setrvat.

Mohlo by vás zajímat:

Reklama