Reklama

 

Píše se úterý, letní měsíc srpen a svátek má dnes Roman. A co se teď zrovna odehrává v mé mysli? Na dovolené jsem ještě nebyla – zatím jsem vyčerpala pouze den dovolené z minulého roku. Letošní dovolená je stále ještě ve stavu plánování. Zřejmě si jí budu nejvíce užívat v podzimních měsících.

Lákají mě více poznávací zájezdy než pobyt u moře, a tomu odpovídají i nabízené termíny – konec září, říjen a částečně i listopad. Takže si říkám, tohle má ještě čas...

Je však jedna věc, která mi spát téměř nedá.
Většina z nás vlastní několik těchto „věcí“. Využívá je k rozvíjení mysli, pro zábavu či vyplnění volných chvil, k získávání nových informací a možná i k dalším originálním činnostem (hraní ping-pongu, apod.).

Ano, jedná se o knihu. Nedávno jsem totiž podlehla chuti koupit si něco ke čtení. Žádný magazín či časopis, ale nějakou knihu. Je to pro mě neobvyklý pocit – většinou jsem si kupovala pouze literaturu odbornou a beletrii jsem si vypůjčovala v knihovně. Jenže už je to dávno, co jsem platila poslední výpůjční poplatek. Doma mám knihovnu plnou a připadám si jako mnich, co měl mnoho knih a nevěděl, co je v nich.

Ke čtení mě už dlouho žádný z titulů nezlákal. Tehdá v supermarketu jsem byla oslovena knihou, která se jmenuje „Bez dechu“. Kniha mě oslovila již po přečtení úvodníku a já neváhala ji dát košíku. Cena byla shodou náhod nad očekávání příhodná, kniha byla levnější než vstupné do nejlevnějšího kina krajského města, a to už je co říct.

Hned ten večer jsem začala bez dechu číst a příběh mě dosud strhává. Nevím, jestli se snažím vžít do role krásné hlavní hrdinky, nebo mě vzrušuje líčení pocitů osmadvacetileté panny, která narazí na muže, který se jí hnusí, a zároveň po něm čím dál víc prahne. Zažívá nepoznané pocity vzrušení i strachu.

Den co den se těším, až půjdu z práce a zalehnu ke knize. Nejedno ráno se probouzím vedle otevřené knihy, ze které jsem chtěla večer přečíst co nejvíc, a přitom jsem usnula. Dnešní noc jsem vydržela číst až do půl druhé a nebýt nutnosti načerpat během noci nové síly do práce, četla bych mnohem déle.

Ráno hned po šesté otevírám knihu a snažím se dát si k snídani alespoň několik stránek poutavého příběhu. Kniha se blíží ke konci a já si přeji, aby ten příběh nikdy neskončil. Dovádí mě to i k myšlence, jestli bych se neměla pokusit napsat nějaký příběh a ozkoušet na mém okolí, jestli je to alespoň z poloviny tak poutavé jako to, co čtu teď. Díky knize se mi hlavou honí mnoho otázek, myšlenek.

Existuje muž, který by mě dokázal natolik okouzlit jako Angeliku z oné knihy? Je to vůbec normální vžívat se do role hrdinů z knih? Připadám si jako v písni „Oliver Twist“ z filmu Rebelové, kde zní: „Raději jsem neměla ten román, raději jsem neměla ho číst…“.

Kde vzala autorka knihy inspiraci k tak působivé knize? Měla bych sílu dopsat příběh až dokonce, pokud bych se vrhla do psaní? A vůbec, jak ten příběh vlastně celý dopadne?

 

Těším se na vyvrcholení příběhu, stejně tak jako se jej bojím. Co budu číst potom? Jak najdu podobně krásnou knihu? Mám zase nečekaně vyrazit do supermarketu či jiného obchodu a čekat na štěstí, že se mi do ruky dostane opravdový skvost?

Jediné, čím jsem si jistá, je, že knihu půjčím dalším kamarádkám – svým popisem jsem je už nalákala, tak snad kniha zaujme i je. Hlavou se mi sice občas mihne více realistická myšlenka, jestli stihnu tu či onu pracovní věc v termínu, jestli budu úspěšná u zkoušek na dálkové doktorandské studium, ale věřte mi, tyto myšlenky mě nestrhávají tolik jako kniha, kterou čtu od začátku bez dechu (nutno říci, naštěstí jsem se ještě neudusila J).

Už teď se těším na dnešní odchod z práce a večer, kdy zase budu hltat ony řádky příběhu, jako by se vše odehrávalo v mém životě.

bokul

 


Tedy bokul – úplně si mě nažhavila a probudila ve mně zvědavost!!! To ti tedy pěkně děkuji! Teď budu celý den myslet na to, kde onu knihu koupím – nejlépe cestou domů, abych se hned večer do ní ponořila ;o)

 

Jak tak píši tyto řádky, uvědomila jsem si, že jsem nečetla už pěkně dlouho! A přitom knihy miluji celým svým srdcem... Naposledy jsem přelouskla Kinga... a to už je pěkně dávno.

 

Takže je rozhodnuto, dnes vyrážím pro Bez dechu a tobě bokul posílám díky, pohlazení, pusu a dáreček ;o)