Žil před více než sto lety. A přesto napsal knihu, kterou nejen její název - Současnost - činí platnou ještě dnes. Vystihl totiž atmosféru epochy, kterou označil za dobu porevoluční. Jmenoval se Sören Kierkegaard a byl to Dán. A neměl rád novináře. Ale budiž mu to odpuštěno...

Doba tlachalů
Době porevoluční, nebo snad lépe řečeno postrevoluční (zní to tak trochu jako postkoitální a skutečně - je v ní všechen ten smutek a únava, ačkoliv pocit určitého naplnění někdy jaksi schází), předchází doba revoluční. Té je vlastní „bytostné zanícení“ a „niternost“ - zkrátka hluboká vášeň - a ta kultivuje. Taková doba běsní jako živly, je destruktivní, nikoliv však hrubá. Idea, která tuto dobu vede, však musí vycházet z nitra každého jednotlivce - dav spojený pouze vnější ideou je neukázněný, chaotický a svárlivý. Vnitřní přesvědčení je pak nahrazeno tlachavostí a prázdnotou - o velkých věcech se mluví místo toho, aby byly vykonány. Tlachal se zajímá jen o to, co se stalo nedávno, hledá zdání aktuálnosti, iluzi vztahů, nikoliv skutečnost.

O změně se jen mluví
„Současnost je doba bytostně rozumová, reflexivní, nezanícená, která vzplane chvilkovým nadšením, a pak důmyslně spočine v netečnosti,“ říká Kierkegaard o své epoše, a až překvapivě tak vystihuje i tu naši. A dodává, že proti času, kdy i sebevrah nejedná ze zoufalství, ale z „rozumnosti“, kdy je každý dost racionální, aby mohl být obhájcem, je těžké vznášet jakoukoliv žalobu. Současnost vytvořila v člověku jakési očekávání, vědomí, že se cosi velkého stane nebo se to právě stalo, toto očekávání však zůstává jen obsahem řečí. O změně se jen mluví, aby byl člověk spokojen, nikdo se však neodhodlá k činu, ba co více, blahopřeje si za moudrost své nečinnosti. V současnosti je hrdinství považováno za šílenství a obdivováni jsou ti, kteří dosáhnou samé hranice rizika, nikdy ji však nepřekročí. Možná proto jsou v naší současnosti v oblibě takzvané extrémní sporty a nejrůznější reality show.

Bez skutečných komiků
I komično této apatické doby postrádá zanícení, je to vtipnost, která nezná hloubku, a vysmívá se tak jen životu, jako prázdná náhražka činů. Současnost má jen representativa, nikoli hodnoty, jen něco, co hodnoty zastupuje. I peníze jsou tímto representativem, a lidé po nich prahnou, nahrazují jimi skutečnou cenu věcí. Říkají si, že kdyby měli peníze, byl by jejich život lepší, a neuvědomují si, že to, co jim schází, nejsou peníze, ale skutečné hodnoty. I vtip se stal jen prostředkem bez významu a vyrábět a pozměňovat vtipy se stalo výnosnou živností - odtud zřejmě současný boom „vtipných“ televizních pořadů.

Tisk - vzteklý pes veřejnosti
Krédem současnosti je takzvaná nivelizace - při ní se význam jednotlivce neposuzuje podle něj samého, ale podle počtu těch, kteří se k němu přidají. Hlavou „nestvůry nivelizace“ je Veřejnost. Tato Veřejnost přitom není nic konkrétního, je to abstraktní Nic. Je masou bez odpovědnosti a bez skutečného názoru, jen s povrchními hesly, soubor nesčetných nul, před které má každý dostatečně hlasitě křičící právo dát svou jedničku. Vše může být řečeno či činěno jménem veřejnosti a pro veřejnost, která nemá svědomí. Jejím psem je především tisk, poštvaný na kohokoli jen z omrzelosti, aby byl rušitel pořádků - ten, kdo se vzepřel Veřejnosti - smýkán a vláčen bahnem.
Byla-li by však veřejnost volána k odpovědnosti za toho psa, náhle není její, je bez pána a smí být bez milosti utracen.

Slyším to dnes a denně - stesky, že novináři už nejsou to, co bývali, že českému humoru schází hloubka a břit, že na politické scéně není nikdo, koho by stálo za to poslouchat. A názorem Veřejnosti se ohání každý druhý, zatímco se lidé honí za penězi nebo se „odreagovávají“ čím dál tím extrémnějšími koníčky. „Něco se konečně musí změnit!“ zazní občas z pomyslných „kazatelen“. A pak už se jen tlachá... U piva, nad kávou, v diskusních pořadech, na serverech... Tak mě napadá, co se vlastně za těch více než sto let změnilo?

S využitím knihy Sörena Kierkegaarda - Současnost

Myslíte si, že Kierkegaardova současnost je blízká té naší? Znáte nějaké současné velké komiky, nebo dnes žádní nejsou? Nemáte pocit, že předrevoluční humor byl jaksi hlubší? Znáte nějaké tlachaly? Třeba na politické scéně? A co mínění Veřejnosti?

horor

 

 

 

 

 

 

Reklama