Rozhovor s českou muslimkou Bohdanou Alsmoudi, žijící se svým mužem v Dubaji, vyvolal na našich stránkách velkou odezvu a v diskuzi se objevilo mnoho otázek. Bohdana Alsmoudi se rozhodla reagovat.

Nedávno jsem uveřejnil (dle mého názoru) zajímavý a jinopólný pohled na Islám. Šlo o rozhovor s českou muslimkou Bohdanou Alsmoudi, která se za svým manželem odstěhovala do Dubaje, a dnes tam šťastně žije. Článek si můžete přečíst na tomto odkazu...

Diskuze, která se pod článkem rozpoutala, byla plná vyostřených názorů a emocí. Paní Bohdana se rozhodla na některé dotazy odpovědět. Domluvili jsme se nakonec na následujícím postupu. Z čtenářských reakcí pod článkem jsem sestavil sadu otázek a Bohdaně je zaslal.

Níže si můžete přečíst její odpovědi, které jsem dostal s následující notickou: „Ráda bych řekla, že některé dámy a jejich komentáře, obavy I otázky plně chápu. Kdybych Islám neznala a jen poslouchala to, co slyším v médiích a vidím v televizi, také bych se bála. Ale jelikož čtu a zajímám se o problematiku do hloubky, tak strach nemám, a už vůbec ne z Islámu.“

BohdanaNepřipadáte si, jako byste žila v kleci?
Ne, rozhodne si tak nepřipadám, proč? S dětmi se pohybuji samostatně, manžel je přes týden v práci. Jediné, čím jsem omezena, jsou děti a to, že nemám k dispozici auto. Nemám tu rodinu, která by mi děti pohlídala, abych mohla na nějaký seminář nebo třeba ke kadeřnici či za kulturou, takže kadeřnici si objednávám domů a za kulturou chodíme i s dětmi... Když cokoli potřebuji, vyřizuji si to sama, můj manžel má dost svých starostí v zaměstnání. Necítím se nijak svázaná nebo omezená, je to stejné, jako když jsem žila v České republice. Jen s tím rozdílem, že teď už mám jiné starosti. Navíc je jiná doba a technologie. Díky internetu a online komunikaci přes sociální sítě získávám aktuální informace z celého světa. Stejně probíhá i většina komunikace s mojí rodinou, ani mi nepřipadne, že jsem tisíce kilometrů vzdálená. Mohu se s nimi kdykoli vidět a mluvit v reálném čase, takže nikdy nejsem sama.

Jak váš manžel přijal narození třetí dcery? Není zklamaný, že nemá syna?
Tak jako každý normální člověk. Je šťastný, že jsou děti zdravé - co více si přát? Můj muž se v holkách vidí, ale lhala bych, kdybych řekla, že by si chlapečka nepřál. Myslím, že je to tak na celém světě, když máte dvě dcery, tak si přejete změnu... Ale proč by měl být zklamaný? Teď se nám narodila třetí holčička a manžel ji bere jako dar boží, je jedno, jestli je to holka, nebo kluk. Pokud zklamání vypadá tak, že mi pomáhá s koupáním, krmením, učením a běžnou výchovou, tak pak už nevím... Mít, nebo nemít kluka, je spíš otázka tradice, stejně jako čeští muži si přejí mít toho „fotbalistu“, co dobude svět.

Přijala jste Islám kvůli manželovi?
Ne, nepřijala jsem víru kvůli manželovi, ale kvůli sobě samé... přijmout víru je osobní záležitost, je to vážný krok, a ne hra. Navíc, co by to bylo za víru, kdyby vás někdo nutil, nebo byste to dělali jen kvůli někomu? Jsem věřící člověk, a je to moje osobní záležitost. Představa, že držím půst při Ramadánu jen kvůli někomu, to by mě vážně nebavilo. Studovala jsem Islám, abych si udělala svůj názor a mohla se svobodně rozhodnout.

Nebojíte se, že budete jen rodit děti, než se vám narodí syn?
Nebojím. Náš život není zaměřen na to mít syna za každou cenu. V Česku ženy nerodí? Nebo je snad to, že mám tři děti, už něco nepřijatelného? Je mi třiatřicet let, děti jsem si vždycky moc přála. Zajímalo by mě, jaký počet dětí určuje u ženy to, že je v očích jiných viděna jako „mašina na děti“? Moje maminka pochází ze šesti dětí, můj otec z pěti. Osobně mám děti moc ráda, neberu je jako „pijavice“ a chci je mít nablízku. Vždyť dítě je dar... víc nevím, co bych k tomu řekla...

Plánujete další děti?
Další dítě? Vždyť mám měsíční dceru... Zeptejte se mě za dva roky. Navíc, když už máte dítě, jste za něj zodpovědní - starat se o děti je snad logické, když jste matka, ne? Nemyslím si, že je něco špatného na tom, že se s dětmi učím a čtu jim pohádky, hraji s nimi hry a nenechávám je napospas nějaké chůvě. Dokud mohu a nejsem finančně vázaná na práci, chci si výchovu dětí užívat.

Je váš život zaměřený jen na to, abyste manžela udělala spokojeným? Žijete jen mezi plotnou a parkem, kam chodíte s dětmi, nebo můžete jít i jinam?
Jestli to dobře chápu, ptáte se, zda bych si nepřipadala daleko více jako „in maminka“, pokud bych namísto plotny každý den objednávala něco z Mekáče nebo jiného fastfoodu? Protože jinak vůbec nevím, kam tato otázka na matku v pětičlenné rodině směřuje.
Moje životní priorita je rodina, a to nejen manžel, ale i děti, mí rodiče a rodina mého muže. Samozřejmě chci, aby moje rodina byla spokojená. Co je krásnějšího než vidět úsměv spokojených dětí a milujícího manžela? Nezapomínám ale ani na sebe, nejsem typ ženy, která si doma navleče tepláky, vytahané triko a sedne k televizi a nějaké mexické telenovele. A pokud myslíte tím, „chodit se ven bavit“ (zaznělo ve čtenářských otázkách pod prvním rozhovorem - pozn. red.) vyrazit si někam třeba za kulturou, jsme rádi, když máme jednou za čas možnost hlídání a vyrazíme si s mužem třeba na koncert nebo na večeři. Nevím, čemu dávají jiní lidé přednost, ale trávím ráda čas se svým mužem a jsem vděčná za chvíle, kdy jsme sami. Když máte tři děti a časově náročnou práci, tak jsou vám takové chvíle vzácné. S přáteli se vídávám přes den, ať už si domluvíme sraz v parku, nebo piknik u moře. V Emirátech nemáte moc na výběr, kam jít s přáteli a dětmi zároveň... buď je to moře, park nebo nákupní centra, kde mají pro děti místa vyžití, jako je lyžování nebo bruslení, případně kino. V létě se člověk moc ven nedostane, protože je tu 47 °C, tak se pohybujeme podle možností. Plotna...? Plotna je můj miláček, moc ráda totiž vařím a peču, mam ráda nové recepty a složitá jídla. Pečení perníčků jsem již zmiňovala - jen bych ráda některým čtenářkám prozradila, že jsem Araby na své perníčky vysloveně utáhla, a nejen je! Pořád lepší péct než vysedávat u počítače a přihlouple komentovat komentáře jiných a trapně se opakovat, ne? Ale každý máme jiné zájmy. Nehodlám zůstat navěky doma, ale snad je pochopitelné, že v šestinedělí, a když jste na mateřské dovolené a děti vás nejvíc potřebují, není moc vhodné nastupovat do práce.

Připadá vám normální, když muž ženě nadává, či ji dokonce bije?
Samozřejmě že nepřipadá! Nemám ráda násilí ani na ženách, ani na dětech, ba ani na zvířatech. Měla jsem to štěstí, že jsem tohle na vlastní kůži nezažila, a doufám, že nezažiju. Nepřipadá mi normální, když muž ženu bije, a jestli otázkou narážíte na mou odpověď z prvního rozhovoru, kde jsem říkala: „Světe, div se, můj manžel mě nebije,“ tak ta byla myšlena jinak, než byla (čtenářkami - pozn. red.) pochopena. O Arabech koluje, že své ženy bijí, ponižují je a nedopřávají jim vlastního názoru. Ano, takové věci se samozřejmě dějí, stejně jako v ostatních zemích. Copak jste nikdy neslyšeli, jak český muž pod vlivem alkoholu ubodal svoji manželku? Každou chvíli se můžete v novinách i na internetu dočíst, co všechno se děje v Česku - a že toho není málo! Sama jsem nepoznala, co je to bití ženy. Manžel mi nikdy ani nenadával. Na tohle téma se musíte zeptat tedy jinde, nejsem vhodná osoba.

Je váš vztah rovnoprávný?
Jsou věci, do kterých se svému muži nepletu, tak jako jsou věci, do kterých se neplete on mně. Věci, co se týkají rodiny a domova, řešíme vždy společně. O problému diskutujeme, to je snad normální, nebo ne? Nikdo mi nic nepřikazuje, ani nenakazuje, jak a s kým mám trávit volný čas.

Smíte řídit auto a vyjít z domu bez doprovodu?
Tuto otázku vyslovujete zřejmě na základě informací, které nedávno proběhly tiskem, ovšem týkaly se Saúdské Arábie, což je jiný stát než Spojené Arabské Emiráty.
Takže ano, smím řídit auto a řidičský průkaz mám. Bez doprovodu ven chodím, proč ne? Tady se ženy pohybují naprosto volně, jsou zaměstnané... je to jejich volba.

Nepřijde vám, že jste postavila dcery do nezávidění hodné situace? Že nemají na výběr a musí se stát muslimkami?
Chybí jim snad něco? Zvláštní otázka, když pomyslíte, kolik dětí má rodiče alkoholiky, tyrany, nebo se narodily v zemi hladomoru či v jiné, co je postižena válkou. Takové děti by měl rozumný člověk politovat. Copak si ale vaše děti mohly vybrat, zda chtějí být křesťané, protestanti, ateisti či Židi? Nebo se jich před křtem ptáte, jestli chtějí, a máte od nich písemný souhlas? Pardon, ale ta otázka mi přijde až směšná... Mé děti mají úplnou rodinu, lásku zdraví, kamarády, dobré vzdělání, možnost cestovat, netrpí hladem - a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Na tom, že jsou muslimkami, nevidím nic špatného. Je spousta muslimů, co jsou muslimy jen v pase, ale víru nepraktikují. Mé dcery si otázky, které se týkají víry, utvoří samy, a to se týká i nošení šátku. Nucená víra není víra. Nemohu nikomu přikazovat, jak má věřit v Boha. Jsme všichni stejní, řešíme stejné problémy a radosti v rodině, v práci, na křižovatce... Náboženství a politická příslušnost jsou až druhotné.

Ve které arabské zemi je, podle vás, postavení ženy nejhorší, a ve které nejlepší - dovedla byste sestavit nějaký seznam, kterým národnostem se obloukem vyhnout?
Srovnávat země je těžké. Životní styl i úroveň v muslimských zemích se liší a závisí především na bohatství té či oné země, s tím související vzdělanosti obyvatel a tradicích... Lidé v Česku si rádi pletou vše dohromady. Araby, muslimy - hodí je do jednoho pytle a konec. Třeba taková žena v Afghanistánu opravdu je v područí muže, neumí číst, je negramotná, dělá jen to, co jí kdo řekne, nemá možnost dozvědět se, že Islám je něco úplně jiného než to, co jí řeknou, žije jen z tradic a informací kolem ní. Které zemi se vyhnout, nevím. Osobně nemám ráda Saúdskou Arábii, kde ženy opravdu nesmí řídit auto a zákony jsou velice přísné. Ortodoxní názory nezastávám. Taktéž Afghanistán. Navštívila jsem Sýrii, kde se mi třeba moc líbilo, bohužel ale dnešní situace Sýrie je moc smutná. Zvažovali jsme pro život Čechy, ale jak lze z reakcí čtenářek usoudit, neměli bychom na růžích ustláno, i když bychom měli asi vyšší životní úroveň. Ale protože se manžel narodil v Emirátech, má zde zázemí, práci a rodinu, nepohrdnu ani Dubají. Jelikož jsem si vše nastudovala předem, tak jsem přesně věděla, do čeho jdu, a téměř nic mě nemohlo překvapit.

Jak velká (odhadem) je česká menšina v Dubaji?
Žije tu asi pět set Čechů a Slováků. Lide se scházejí, tak jako i my děláme s dětmi srazy v parku nebo u moře. Atmosféra je vždy velice příjemná, děti spokojené... setkáváme se všichni dohromady, bez rozdílu vyznání. Je jedno, jsem-li muslimka, či nemuslimka. Mám pocit, že to při setkáních nikomu nevadí, a je to vždy velice příjemné.

Jak se v Emirátech dívají na jiná náboženství, třeba na křesťanství? Je možné ho tam svobodně vyznávat? Je v Dubaji nějaký katolický kostel?
Tady je úplně jedno, v co věříte, jestli v suchou větvičku nebo růžové prasátko. Je to jen vaše věc. Islám je zde v 90 %, ale jsou tu i křesťané, hindu, ateisti. Kostely v Dubai najdete, a nejsou tu jen křesťanské svatostánky. Lidé se navzájem respektují a chovají se slušně, aniž by se napadali nebo sprostě uráželi. Ve srovnání s Českem, nebo jak můžeme vidět v komentářích na českých internetových serverech, jsou muslimské Emiráty tolerantnější. Vše je jen o lidech, pokud se člověk chová slušně a dodržuje zákony, kde je problém?

Může si muslimka vzít nemuslima?
Muslimka si nemuslima vzít nemůže. A ani by nechtěla, neznám takový případ, že by chtěla.

Může muslim přejít na jinou viru?
Ano, může, konvertuje. Je to osobni věc mezi ním a Bohem, nikdo nemá právo ho za to soudit. Jestli se ptáte na smrt za odpadlictví, tak ano, je psána. Ale to je dáno dobou a my nejsme ve středověku.

Jsou v Emirátech ženy bity a kamenovány za nevěru či dokonce za to, že byly znásilněny? Je v Emirátech možný trest smrti pro muže za znásilnění ženy?
Trest smrti tu existuje, ale neuděluje se - rozhodně ne tak často jako třeba v USA - a určitě ne za nevěru.
V kontrastu s jinými arabskými státy, jako je Saúdská Arábie například, SAE má poměrně velmi liberální zákony. Země má občanskoprávní jurisdikci. Islámské právo Šaría je aplikováno na aspekty rodinného práva, dědictví a některé trestné činy. Ve Spojených Arabských Emirátech je kladen velký důraz na rovnost a lidská práva. Zavedení Civilních trestních soudů má za následek snížení role soudů Šaría. Lidská práva jsou zákonem chráněna. Ústava Spojených Arabských Emirátů uděluje rovnost, svobodu, právní stát, presumpci neviny v právním řízení, nedotknutelnost obydlí, svobodu pohybu, svobodu přesvědčení a projevu, svobodu komunikace, svobodu vyznání, svobodu povolání. V současné době je podán návrh vnitrostátních právních předpisů pro zlepšení ochrany dětí v souladu s Úmluvou o právech dítěte. Navrhovaný zákon předpokládá zřízení horké linky jako reakce na problémy dětí - celou věc podporuje mnoho sdružení a klubů.
Na otázku nevěry mám pro vás odpovědi od místních obyvatel, jelikož jsem místní zákony nestudovala a z vlastní zkušenosti to zjišťovat nehodlám. Dozvěděla jsem se, že za nevěru je tu trest přibližně jeden měsíc vězení, rozvod bez nároku finanční podpory a vyplacení ženě sumy, která byla ujednána při sepsání svatební listiny. Žena se vrací zpět ke své rodině. Kamenovány zde rozhodně nejsou, a už vůbec ne za znásilnění. Znásilnění je tu bráno stejně jako v Česku, tedy jako vážný trestný čin, a hledá se u něj pachatel. Za znásilnění ženy bude trest vysoký, udělejte si obrázek samy: Před dvěma lety tu muž znásilnil malého chlapce a následně uškrtil. Dostal trest smrti, který byl vykonán do půl roku od spáchání trestného činu. Mám pocit, že v Česku je za to nějakých deset let a pobyt v léčebně, který hradíte vy, daňový poplatníci. Po třech letech je takový člověk propuštěn za to, že se choval slušně, a je více než pravděpodobné, že svůj čin po návratu do běžného života zopakuje...

Čtěte také...

Reklama