Jak může být někomu pes nesympatický? Docela snadno. Přečtěte si opravdu zajímavý příspěvek od čtenářky Heleny, které od boxera Adolfa vysvobodilo až těhotenství.

Zvířecí téma. Od doby co jsem odešla z domova, jsem měla skoro pořád nějakého toho čtvernožce. Začalo to štěnětem boxera. Říkala jsem tehdy svému příteli, chtěla bych nějaké štěně něco většího, jen boxeři se mi příliš nelíbí. Do měsíce bylo doma , a jelikož ten chlapík byl hodně vyhrahněný pravičák, ta žíhaná nestvůra se jmenovala ADOLF. Jesli normální štěnata za noc udělají doma loužičku, tahle bestie jich dala i sedm. Naše antipatie byla vzájemná, ničil úplně včechno a co nezničil, počůral, pozvracel nebo rovnou sežral.

Vykoupení přišlo až s mým těhotenstvím, tehdy chlapík usoudil , že jsem asi opravdu důležitější a dal psa své matce ( už tehdy Adolf dokázal servat linoleum do půlky kuchyně a mně ruply nervy ) ta ho pak dávala spát do své postele a tišila telku, když ten prevít spal. Kdykoliv jsem pak k nim přišla na návštěvu, tak mě mstivě pomočil.

Tchýně tvrdila, že je chabrus na ledviny , ale nepřesvědčila mě ani na chvilku, že by to tak opravdu mohlo být ! Další štěnátko, na kterým jsme se už dohodli, byla malinká argentinská doga, rozkošná - sladká, jen asi nebyla na děti . Kdykoliv se moje dítě ( tehdy rok a půl ) pohybovalo po bytě, šla mu po krku . Dopadlo to tak,, že holka odmítala vylézt z postele a argentinská doga putovala zpátky.

Klaplo to až když dceři byli tři se štěnátkem Rhodézského ridgebacka, milé, krásné stvoření . Rodinný typ, poslušná její jedinou nevýhodou bylo, že v noci vlezla někomu do postele a ven jste jí dostali jen tak, že jste jí vytáhli, přes protesty za zadní nohy .

V současnosti máme psa - Labradorského retrívra, psi, kteří se cvičí i pro slepce a postižené. No, náš pes by byl spíš schopen orat pole, tahat bagr zapadlý do bahna, pracovat v kamenolomu, ale vodit někoho s postižením, to by asi nevyšlo. Je to samorost, který neustále utíká, plodí v okolí štěnata, sem tam tráví noci v policejním kotci, když někoho nemá rád, cení zuby, vrčí a nebojí se poprat i s větším kusem - prostě domácí mazlíček jako vyšitý . Ale na hitparádě mých psů stejně neochvějně vede :-)

A jak se o něj staráme? Když se vyválí v nějakém hnusu, pěkně ho vykoupeme. Dostal taky krásný, červený obojek a někdy nosí i červený šátek. Má rád vodu, takže s ním chodíme často k řece, miluje aport balonků, když je může chytat na vodní hladině. Teď musíme koupit obojek na klíšťáky, už se zase vyrojili. Jinak do ničeho ho neoblíkáme, ani by se nenechal.

Helena Mikulášová

Milá Heleno, po tom, co jsem si přečetla, je mi jasné, že by to byl boj o přežití. Nechtěli byste s pořídit raději maltézáčka?

A co vy, milé ženy-in, jaké zvíře doma chováte? Jak se staráte o jeho vzhled? Stříháte ho, češtete, koupete? Má to v oblibě, nebo se spíš brání?

Napište nám na dnešní téma“Jak se starám o vzhled svého zvířete“na adresu:

redakce@zena-in.cz

Reklama