Kdo z vás bez viny, hoď kamenem. Asi by jich moc nehodilo. Člověk je tvor hříšný, muži stejně jako ženy. Paní Blance se její hříšnost stává málem osudnou.

Příběh paní Blanky

Jsem dvacet let vdaná. S manželem máme celkem spokojené manželství, i když taková ta počáteční vášeň už vyprchala a přiznám se, chybí mi.

Seznámení s Pavlem

Stalo se to vloni v létě na naší dovolené v Jižních Čechách, kde jsme se společně s manželem seznámili s Pavlem, rozvedeným mužem našeho věku, který tam trávil dovolenou se svým čtrnáctiletým synem.

My jsme jeli s našim mladším, patnáctiletým synem, starší už s námi nejezdí. Kluci si začali rozumět a Pavel, aby tam nebyl tak sám, trávil většinu času s námi. Po návratu z dovolené jsme si vyměnili telefonní čísla, že se ještě někdy sejdeme, poněvadž jak jsme zjistili, dělí nás od sebe jen pár kilometrů. Pavlovi však nešlo o to sejít se s námi oběma, ale pouze se mnou.

Každá vášeň má svůj začátek i konec

Chvíli jsem odolávala, až jednou, zrovna jsme se s manželem pohádali kvůli nějaké maličkosti, jsem Pavlovi zavolala. Druhý den přijel a zašli jsme spolu na kávu. U kávy nezůstalo. Další schůzka už byla na víno, další schůzka, další víno, a nakonec si mě odvezl k sobě domů. Scházeli jsme se více než rok, na všech možných místech. Našla jsem u něho vášeň, kterou jsem u svého muže postrádala.

Ale tak jako má každá vášeň svůj začátek, tak má i svůj konec. Pavel se mi začal měnit před očima. Čím dál častěji se mnou řešil problémy s jeho bývalou manželkou, a když ne s ní, tak problémy pracovní. Přestávalo mě to bavit, svých vlastních problémů má člověk dost, a ještě řešit ty druhé? Co jsem taky čekala? Všichni jsou po čase stejní, Petr nebo Pavel.

Manžel versus milenec

Vyvrcholilo to tím, když mi Pavel asi před měsícem zavolal, že si nedokáže představit, že bude na Vánoce sám. Jeho syn bude s matkou a on by chtěl být se mnou.
„Ty ses asi zblázni?“ byla moje první reakce. Od počátku našeho vztahu jsem mu říkala, že rodinu si nenabourám, a s tím jsme do toho také šli. Rozešla jsem se s ním, stejně už jsme víc řešili jeho problémy, než spolu spali.

Každý skutek mám být po zásluze potrestán. A zřejmě bude i ten můj. Pavel začal zničehonic volat mému manželovi, jak se má, co dělá a že by mohli jít spolu konečně na pivo, jak si to vloni slibovali. Manžel samozřejmě, nic netuše, souhlasil. Na pivě spolu byli už dvakrát a já pokaždé trnu, s čím přijde domů.
Nechci, aby se spolu scházeli, mám strach, že mu Pavel něco řekne. Kdyby na to přišlo, asi bych zatloukala, ale věřil by mi? A nebo se mu mám rovnou přiznat? Jenže budou Vánoce, celé bych je zkazila.

Pozn. red.: Jména v příběhu jsou pozměněna

Čtěte také:

Reklama