Strach z nevěry nutí čím dál víc lidí prohledávat partnerovi mobil. Ačkoli se jedná o hrubé narušení důvěry a také listovního tajemství, které deklaruje listina základních lidských práv a svobod a které dodržuje každý civilizovaný a slušný člověk, někteří si zkrátka nemohou pomoci.

Důvěřuj, ale prověruj

„Dostanete-li se do takové situace, nelamentujte „debil mobil“. Sám za nic nemůže, debilem je tu někdo jiný. Často ten, kdo pod heslem „důvěřuj, ale prověřuj“ lustruje partnerův mobil a jeho elektronickou poštu. Lustrující tak strká sám svou hlavinku do oprátky; nezvratný doklad absolutní věrnosti nemůže totiž získat. Když nic závadného nenajde, tak to pro něj není dokladem toho, že pátral zbytečně, ale důkazem toho, že pátral málo,“ konstatuje psycholog Petr Šmolka.

dkdkdkdkkdkd

Bohužel většina lidí, která leze svému protějšku do mobilu, není paranoidní, ale poslouchá svou intuici, která je upozorňuje na nevěru.

„Běda, když ale „něco“ objeví. Pomineme-li možnost, že si cosi jen špatně vysvětlil, je pak jen na něm, jak s tou informací naloží. V lepším případě si nechá svůj objev pro sebe a bude se trápit, možná zbytečně. V horším případě partnera se svým nálezem konfrontuje; pak je jen otázkou času, kdy se namísto partnerova prohřešku začne řešit to, zda měl, či neměl právo narušit jeho soukromí. Neměl! V nejhorší variantě mu obviněný odtuší, ano, mám Jarušku (Frantu), tak se s tím nějak smiř! Podobné lustrace jsou legitimním důvodem ukončení vztahu. Nebo pro ultimátum – léčba, nebo rozchod,“ radí Petr Šmolka.

Kdo nežárlí, tak nemiluje

Po staletí se traduje, že ten, kdo nežárlí, nemiluje. Podle psychologů je tohle tvrzení pouhý mýtus. Žárlivost je jako rakovina. Postupně, ale důkladně vám rozloží a zničí partnerský vztah.

dkkdkdkd

„Žárlivost je nemoc, nemoc sice léčitelná, ale jen pod podmínkou, že se nemocný léčit chce. Což může být vodítkem i pro ty, kdož sami mají problém odolat slídivému nutkání. Žárlivost bývá i majetnická, často je však projevem úzkosti ze ztráty partnera. Úzkost lze zmírnit léky – anxiolytiky. V kombinaci s psychoterapií jde o postup docela účinný. Bez léčby je však vztah s chorobným žárlivcem jen cestou do vztahových pekel!“ varuje doktor Šmolka

A že ne vždy musí jít o nevěru, ale o pouhé nedorozumění, nad kterým je dobré se pousmát, dokazuje následující příběh:

„Ahoj Jirko, doufam, ze je ti hezky po tele i na dusi, Tva Jana“. První textovka, kterou jsem před lety dostal od své ženy Jany. Podotýkám, že nejsem Jirka, o to víc mne zajímalo, kterému Jirkovi byla určena. Souboj uražené ješitnosti a profesní ostražitosti jsem vyřešil odpovědí, že chudák Jirka neví, co mu přála. Čekal jsem omluvu, místo toho ji ta situace pobavila. Stalo se, chybička se prý vloudila, prostě se spletla. Textovka byla údajně určena její kamarádce Jiřce, co měla ten den podstoupit nějaký operační zákrok. Tak jsem se rozhodl, že budu danému vysvětlení věřit. Za vše může jen absence diakritiky, zvláště pak toho zpropadeného Jirkova (vlastně Jiřčina) háčku!

Reklama