Bulvár

Zhroutil se mi dětský svět


Jsem si jistá, že každý z nás má nějaký vzor, ať si to připouští nebo ne.

Mnoho lidí vidí svůj vzor v méně nebo více známých osobnostech, a samozřejmě i já mám svůj vzor, kterým pro mě není mediálně známá osoba, ale můj otec. Není zrovna lehké o tom psát, ale vlastně proč ne.

Otec byl pro mě můj vzor již od malička. Chtěla jsem být úplně stejná jako on a viděla jsem se v něm. Šlo vidět, že i táta to poznal. A jelikož jsem byla nejmladší, byla jsem zároveň jeho mazlíček. Nikdy na mě nedal dopustit a vždycky nade mnou držel ochrannou ruku.

Táta byl skvělý student, vystudoval střední a vysokou školu a stal se vojákem z povolání. Během několika let se vyšplhal až na podplukovníka a stal se náčelníkem letectva v jednom nejmenovaném útvaru. Pane jo, jak já byla na svého otce hrdá. Představovala jsem si, že v životě dokážu to co on. A nemyslela jsem si, že by se moje představy mohly někdy změnit.

Osudový zlom ale nastal, když jsem začínala druhý stupeň na základní škole. Táta od vojáků odešel a začal se svými kamarády podnikat. To by nebylo ještě tak špatné, ale po nějakém čase se táta zamíchal do průšvihu s penězi. Netušila jsem, že se něco děje až do doby, než měl můj táta soud a byl odsouzený. Vím, že mě toho chtěli rodiče ušetřit.

Nepřipouštěla jsem si, že by nás něco mohlo roztrhnout, než si jednoho dne pro tátu přijeli. V tu chvíli se mi zhroutil celý můj dětský svět, moje představy a plány a vlastně jsem ani nechápala, proč tomu tak je. 

Byla jsem na tátu rozzlobená, jak mi to jen mohl udělat. Vždyť jsem chtěla být jako on. Můj dokonalý VELKÝ VZOR se rozplynul. Sice jsme se vídali, dostala jsem od něho spoustu dopisů, že ho znám, že není žádný lump a že by nám nikdy neublížil. Ale v tu chvíli jsem to odmítala.
 
Uplynula řada let, táta už je dávno doma a já na to už koukám trošku jinak. Tu bolest a to, co jsem prožívala, mi nikdo a nic nenahradí, nikdy na to nezapomenu a už to nejspíš nebude nikdy takové jako dřív. Ale mám zase svůj velký vzor.
A změnil se? Nezměnil a myslím, že se už ani nezmění.

Je to zase můj táta a jsem hrdá, že takového tátu mám.     
 
Fidy
Milá Fidy,
když nás jakýmkoli způsobem zklame člověk, ve kterém se vidíme a je pro nás vzorem, těžko se odpouští. Zvlášť ve chvíli, kdy ještě nejsme dospělé. Chápu Vás a vím, že se těžko zapomíná na bolest, která určitě přinesla spoustu slz. Jen nezapomeňte na jedno, Váš táta je s Vámi, a i když přestal být velkým vzorem, je stále člověkem, který při Vás stojí a má Vás rád. Není tím, kdo by odešel a už se nikdy nevrátil!

Dnes si povídáme o Vašich vzorech a idolech. Je někdo, kdo změnil Váš přístup k životu? Díky jeho radám jste se zvedla a znovu začala žít? Napište nám!

                                                   redakce@zena-in.cz  

P.S. Také jsem měla v životě několik vzorů, ale nikdy mezi nimi nebyl někdo, kdo fotí, když nemá :-)!    
   
23.11.2005 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme