Rozepnul jsem si tedy kalhoty a tak, aby to nikdo neviděl, jsem vytáhl penis. Oči se mi zavřely, jak jsem za něj tahal dopředu a zpátky, modlitba se stala rychlejší, obrat za obratem, dokud jsem se nedostal k závěrečné části, se srdcem teď už hlasitějším než slova, v naději, že ten pocit přijde právě ve chvíli, kdy Marie odpovídá andělovi.
(...)
"Co to má znamenat?" zeptal se.
"To je pocit andělů..." řekl jsem mu, šťastný, že se nakonec přece jen mohu o tajemství s někým podělit.
(...)
"Pocit andělů je, co cítil Gabriel, když požádal Marii, aby měla Božího syna, a co cítila Marie, když řekla ano... Gabriel to cítil, protože byl anděl; Marie to cítila, protože byla dokonalá a měla dokonalé pocity; a Ježíš to cítil dvakrát tolik než kdokoliv jiný a cítil to pořád..."

V úryvcích z knihy Samův pád popisuje filosof, básník a spisovatel Richard Kearney první setkání svého dětského hrdiny s tím, čemu se dnes říká masturbace a o čem se ve starších publikacích dočteme jako o onanii nebo sebeukájení či dokonce sebehaně.

Nejdiskriminovanější většina
Sociolog Martin Fafejta s trochou nadsázky píše, že onanisté jsou tou nejdiskriminovanější sexuální menšinou, nebo spíše sexuální většinou ve společnosti. Je to dáno tím, že se jedná o činnost ryze soukromou, o které stejně jako o záležitostech hygienických obvykle příliš nemluvíme? Jen z části... Velký podíl na tabuizování autosexuality nese věda a morálka 18. až 19. století.

Plýtvání je hřích
Zatímco středověký člověk měl pracovat jen do té míry, do jaké to bylo třeba k jeho obživě, a veškerý svůj zbylý čas měl věnovat Bohu (přiznejme si ovšem, že leckdy mu, chtěl-li se uživit, žádný volný čas nezbýval), přináší protestantská etika ideu práce jako podílení se na rozkvětu Božího díla. Práce tedy získává hodnotu sama o sobě, stejně jako zisk - kapitál - nemá jím být ovšem plýtváno k vyšší osobní spotřebě, ale má být znovuinvestován. Jak píše Fafejt: "Vše, co zisk zvyšovalo, bylo dobré. Veškeré plýtvání - energií, časem i materiálními statky - bylo špatné. Nejen z ekonomických důvodů, ale především z důvodů náboženských a morálních. Člověk, který plýtval, se nepodílel na rozkvětu světa coby Božího díla."

Ónan a reprodukční sexualita
A je snad větší mrhání energií, než ukájení se pro samotný pocit slasti, je snad větší rozmařilosti, než když semeno muže nedojde lůna ženy a není tak splněn jediný pravý účel sexuality - reprodukce? Pod vlivem protestantské morálky a v duchu rodícího se kapitalismu se tak autosexualita, už od dob Ónanových nesoucí punc hříchu (ačkoliv u Ónana šlo především o to, že z touhy po majetku odmítl naplnit starou židovskou tradici a zplodit ženě svého zesnulého bratra syna a bratrovi tak pořídit dědice, nikoliv o zavrženíhodnost té či oné sexuální praktiky), stala nejen zločinem proti Bohu a společnosti, ale projevem i příčinou choroby, kterou je třeba léčit.

Malá, bledá, hnáty křivé, pod plachetkou onanuje
O onanistech se říkalo, že jsou morálně i fyzicky slabí, degenerovaní, že trpí ospalostí, vyhublostí, oslabením paměti a následně celkovým zhloupnutím. Onanie prý také vede k vznětlivosti a nevrlosti, k málomluvnosti a stranění se společnosti, k závrati, sebevraždám, ba i k onemocnění tuberkulózou či rakovinou. Projevem onanismu jsou i žluté zuby a ztráta krásy. Symptomem onanie jsou létací sny, hrubý hlas, nervozita a slabý dech. Dr. Fournier píše: "Onanisté nemohou dobře vyskočit na koně a učí se jen velmi těžko tanci." Dr. Tissot o onanistech tvrdí: "Oči ztrácejí svou rumělkovou barvu, zuby svoji bělost, a konečně není řídkým zjevem, že se tělo znetvoří celkovou deformaci postavy." Marxistický filosof Ernst Bloch zase varuje: "Soběstačnost onanisty v pohlavních záležitostech zvyšuje egoismus, chladnost srdce, otupuje jemnější etické city. Boj proti onanii jako masovému úkazu je eminentně sociálním bojem za altruismus..."

Kozel je nevezme!
Uchránění dětí před zhoubným onanismem se stalo jedním ze základních motivů školství. Neustálá kontrola dětí, spánek s rukama na pokrývce, zákaz podávání celých banánů na dívčích internátech a v klášterech, to byly jen některé perličky tehdejší pedagogiky. Zdravověda z roku 1853 například o spánku mládeže praví: "Peřiny žádné! Nechť spí na holém slamníku! Kozel je nevezme!" Jistý pruský lékař Dr. Faust zase bojoval proti tomu, aby chlapci nosili kalhoty - nutnost "drát z nich již od útlého dětství svůj malý úd" je prý vede k onanismu.

Léčba masturbací
Naše společnost už povětšinou ví, že autosexualita není nejen škodlivá, ale může mít i účinky pozitivní. Některými autory je dokonce doporučována pravidelná masturbace jako prevence a terapie psychických i fyzických obtíží, například migrény u žen. I v pojetí dětské sexuality už padla mnohá tabu a moderní psychologie si uvědomuje, že dítě netraumatizuje sama sexualita, ale právě vědomí okolí, že jde o něco špatného a doporučuje především v případě dětské autosexuality citlivý a vysvětlující, nikoliv trestající přístup. Přesto v naší kultuře stále přetrvává vědomí, že jde o něco když už ne nedovoleného, tak alespoň ne zcela vhodného, o něco, čím se, narozdíl od mnoha jiných sexuálních praktik, nikdo nechlubí ani v úzkém okruhu důvěrných přátel...

A přitom Kearneyho hrdina říká: "To přece nemůže být špatné, milosti. To je pocit andělů..."

Jaké jsou Vaše zážitky s autosexualitou? Pamatujete si své první dětské pokusy? Jak na ně reagovalo Vaše okolí? Učili Vás rodiče, že jde o něco špatného, co se "nedělá"? Máte nějaké zkušenosti s autosexualitou u Vašich dětí? Jste ochotna a schopna mluvit o autosexualitě otevřeně? Probíráte s kamarádkami nejlepší praktiky a pomůcky? Nebo se autosexualitě vůbec nevěnujete?

Reklama