Právě jsem se vrátila z tiskovky (bohužel ne z Hradu), a tak vás musím zasypat novými šokujícími informacemi ohledně pasivního kouření. Já vím, kouření už bylo dost, ale téma je to stále aktuální. A přestože je omílané stále dokola, zdá se, že někteří páni poslanci stále nechápou, že aktivní, ale i pasivní kouření je prostě škodlivé a zabíjí.

 

Páni poslanci, probuďte se

 

Dnes se proto poslanec Janeček (KDU-ČSL) znovu pokusí propašovat návrh zákazu kouření ve veřejných prostorách (a tedy konečně i v restauracích) do třetího čtení insolvenčního zákona jako přílepek. Tyto přílepky obecně jsou nešťastné, protože většinou nejsou dobře propracované a hodně poslanců se ani neinformuje o tom, co obsahují, ale co je někdy na škodu, může i pomoci. Třeba právě v případě zákazu kouření ve veřejných prostorách. Protože: přestože je zjevně ve veřejném zájmu toto kouření zakázat, poslanci se k tomu stále nemají.
Jak řekl Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc., člen výboru České chirurgické společnosti ČLS JEP a předseda Sekce hrudní chirurgie: „Páni poslanci jsou buď nevzdělaní, protože i malé dítě ví, jak moc kouření škodí, nebo jsou ovlivněni nějakými jinými způsoby…“
Je nasnadě si domyslet jakými. Lobbing tabákových společností je všudypřítomný.

Informace, které byly podávány nikoliv z úst politiků, ale odborníků na kouření, doslova braly dech. Na konferenci vystoupili kromě profesora Pafka také Doc. MUDr. Richard Češka, CSc.

(vedoucí Centra preventivní kardiologie 1. LF UK a VFN předseda České internistické společnosti ČLS JEP), Prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc. (předseda České pneumologické a ftiseologické společnosti ČLS JEP), a MUDr. Eva Králíková, CSc. (předsedkyně Pracovní skupiny pro prevenci a léčbu závislosti na tabáku ČLS JEP a Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku).

Rakovina a chronická bronchitida

 

Kouření zabíjí především prostřednictvím dvou nemocí – rakoviny plic a chronické plicní obstrukční nemoci neboli chronické bronchitidy. Profesor Pafko dále přirovnal kouření k nedávné povodni – oběti jsme všichni, ať kouříme nebo nekouříme. V případě kouření na něj doplácíme nejen ekonomicky, ale hlavně svým zdravím. Je pravděpodobnost 1:1, že kuřák si zkrátí život průměrně o 15 let. O kolik ho ale zkrátí těm, kteří jeho kouř musí vdechovat? V České republice je ročně objeveno 5 000 nových karcinomů plic. 85-90 % u kuřáků. Přibližně stejný počet lidí na tuto nemoc u nás ročně umírá. V České republice je možné pomoci jen asi desetině nemocných, přitom v Evropě je to až třetina. Není to tím, že bychom neměli kvalifikované lékaře, ale lidé chodí k lékaři pozdě, až ve fázi, když už jim není pomoci. Obecně také je u kuřáků šestinásobně pravděpodobnější, že budou mít po jakékoliv operaci pooperační komplikace.

Ženy kouří stále víc

Alarmující je, že stále více kouří ženy a také stále více umírají. Zatímco dříve byl poměr mužů a žen umírajících v ČR na následky kouření 8:1, dnes je to 3:1. Kouří také stále více mladých. Za posledních deset let sice celkový počet kuřáků v ČR klesl z 37 % na 26 %, horší je však situace mezi mladistvými. Průměrné procento kuřáků v Evropské Unii je 34 %. Tradičně nejvíce kouřící jsou jižní a východní země EU. Našich 26 % je lepší průměr Unie, ale toto procento je počítáno až od 18 let nahoru. Počítáme-li kuřáky od patnácti let, vyjde nám 29 %. Toto číslo a nedávno provedený průzkum na základních školách naznačuje, že stále více kouří děti a mladiství. Zatímco dříve byl podle statistik věk první cigarety 14 let, dnes je to již 10 let. A vedou dívky. Není divu, jsou vyspělejší ve všem. V Praze je to dokonce 50 % dětí, které mezi 15 a 18 lety pravidelně kouří.

 

Pasivní kouření

 

Následky pasivního kouření jsou pak ještě horší. Zatímco kuřák se může rozhodnout, zda si cigaretu zapálí, nebo nikoliv, pasivní kuřák mnohdy ne. Zatímco ročně u nás zemře 18 000 lidí v souvislosti s kouřením, v důsledku dopravních nehod jich zemře „jen“ kolem 1 200. Přesto nebo právě proto jsou nařízeny bezpečností pásy, doporučené rychlosti a dětské autosedačky. Kouření není téměř omezeno, přestože zabíjí mnohem více. Zhruba desetina ze zemřelých na následky kouření umírá na následky kouření pasivního. Pasivní kouření může totiž škodit víc než kouření aktivní (v případě, že je zachován čas a vzdálenost kontaktu s cigaretou). Cigareta držená v ruce nebo v popelníku má teplotu mezi 300 až 400 °C a nedochází v ní k tak velkému spalování. Při „šluku“ se cigareta rozehřeje až na 1 000 °C a to, co kuřák vdechne, není následkem spalování tak škodlivé jako to, co dýchá někdo sedící těsně vedle něj. Vedlejší proud kouře vznikající mezi potahováním tvoří až 85 % kouře v místnosti. Tabákový kouř obsahuje více než 4 000 chemikálií, 50 z nich prokazatelně způsobuje rakovinu a dalších 100 jsou chemické jedy. Sedíte-li tedy 10 let v práci vedle někoho, kdo v kanceláři vytrvale „hulí“, poděkujte mu pěkně přinejmenším za chronickou bronchitidu.

 

Minule jsem psala o chudinkách servírkách a číšnících v zakouřených hospodách. Reakce byly i takové, že to nikdo nemusí dělat. Ale kdo by to pak dělal? Neexistují celorepublikové statistiky, ale podle průzkumu dělaného v pražských hospodách a barech 60 % obsluhujícího personálu odpovědělo, že mu pasivní kouření vadí, ale bojí se to říct majiteli restaurace. Ze statistik EU vyplývá, že ročně zemře 325 osob-personálu restaurací na pracovišti v důsledku pasivního kouření. Možná se zdá, že to není tolik, ale každý lidský život bezdůvodně ukončený je přece hrozně moc.

 

Česká republika zamítla Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku, jako jedna ze tří zemí EU. Spolu s námi ji ještě nepodepsalo Polsko a Itálie. Ale i v těchto zemích se začíná znovu diskutovat o jejím přijetí, takže brzy budeme možná poslední. A to přesto, že po jejím nepřijetí se v Parlamentu ČR sešlo na 400 protestních petic. Páni poslanci si prostě pořád myslí, že se nic neděje.

 

Někdo může říci, že je to omezení práv kuřáků. Ale jejich práva nemůžeme stavět nad práva nekuřáků na čistý vzduch! Co si o tom myslíte vy? 

Reklama