Pokud nechce rozvedená žena okolo padesátky a starší žít „single“, musí někdy hodně slevit z životních ideálů.  

Nedávno jsem zde psala o krásný a skvělých ženách přibližně mé generace, které ne a ne zavadit o muže a řešily jsme, proč tomu tak je. Zda je dobré mít  vysoké nároky.

partner

Psala jsem také o velké skupině starších rozvedených žen odmítajících spolužití, neboť volí raději osamělé večery než každodenní kompromisy. Touží ještě tak po mužích „pro hezké chvilky“ (a když mají štěstí, splní jim je občas muž ženatý, nebo o generaci mladší). Tahle skupina žen se většinou rozváděla až ve středním či vyšším věku.

Existuje ještě třetí skupina žen, která se zpravidla rozváděla stejně jako já poměrně mladá, a jelikož si nedovedla představit osamocený život, vklouzla bez lásky a velkého váhání do vztahu s někým, kdo má k ideálu daleko. Prostě volí „z nouze ctnost“. Často hraje roli i finanční stabilita. Partner je často nepředstavitelně štve, občas od něj i na čas utečou, aby se po pár týdnech či měsících zase vrátily a dále snily o panu Božském úplně stejně jako bezdětné neprovdané „třicítky“.

Elena (48)

Půvabná, sportovně založená, nicméně velmi citlivá bruneta žije s o 20 let starším, totálně svérázným samorostem,  tkzv. „aktivním staříkem“. Vyhovuje jí množství sportů a aktivit, které tento čilý důchodce zvládá (fyzičku by mu mohl závidět nejeden třicátník), líbí se jí jeho krásně zařízený dům (není úplně chudý) a ještě mnohočetné dovolené a cesty do zahraničí (dcera žije na Novém Zélandu, téměř každý rok ji navštěvují a často se všichni setkávají „na půl cesty“). Vadí jí staříkova „hubatost“ a absolutní nedostatek taktu – někdo by řekl nevychovanost. Rudolf totiž každému říká, co si myslí, hodně narovinu. A proto jej Elena za 10 let soužití ještě neseznámila ani se svými rodiči, kteří žijí jen kousek od Prahy. Prostě má strach z konfliktů a výčitek, že přece jejich dcera má na „někoho lepšího“. 22letý syn Eleny, který studuje v Německu, se s Rudolfem už smířil, ale trvalo to... Říká: „Když ona máma neumí žít sama, musel bych se vrátit, kdyby od Rudy odešla.“

Elena se snad pokaždé, když se setkáme, zeptá: „Hele, nemáš pro mě někoho v té své seznamce?“ A také o ní vím, že občas surfuje po internetu a hledá a hledá… Zatím marně.

Božena (63)

Pěstěná zrzka žije s mužem o 7 let starším už hezky dlouho – přes 20 let (rozváděla se velmi mladá). Její dcera má už sama dospělé děti a své starosti – maminku neřeší. Boženě na hysterickém a superkonzervativním Josefovi hrozně vadí sto plus jedna věcí, jde jí šíleně na nervy a vlastně ho nikdy pořádně nemilovala. A proč si s ním tehdy, ještě mladá a krásná, vůbec začala? Jednoduše ji „ukecal“ a ukecává dodnes.

„No jo, když já nevím,“ reaguje věčně nerozhodná Boženka na můj návrh, aby Rudolfa opustila. „Když co když mě propustí z práce, přece jen mám už nárok na důchod a samotná bych činži nezvládla. A Pepa slíbil, že ten můj byt koupí.“

Takže se zde se stejně jako u Eleny přidává ještě existenční nejistota. Přitom je každý úplně jiný a na rozdíl od Eleny a Rudolfa se jejich představy o trávení volného času diametrálně liší. Aby předešly věčným hádkám, na dovolené jezdí zvlášť a často tak tráví i víkendy. O „big love“ z její strany se opět ani v tomto případě nedá uvažovat. Když jsem jí svého času doporučovala, ať to dá zpátky dohromady s exmanželem, který ji dodnes miluje a nikdy se podruhé neoženil, mávla rukou, že by to bylo „z deště pod okap“. Pravda, exmanžel je člověk poměrně svérázný. Nároky? Nemyslím, protože vděčně zajde na platonické rande prakticky s kýmkoliv, a jelikož je to dáma nekonfliktní a přizpůsobivá a toho jejího hodně dobře znám, tak se fakt divím...

Co byste dělaly na místě Eleny a Boženy?

Odešly byste od mužů, kteří vám plně nevyhovují a se kterými vás nespojuje ani společné mládí a potomci?  Nebo byste to nechaly být, řekly si, že „všude je něco“ a maximálně si zanadávaly kamarádce? A nebo byste vytrvale zkoušely najít nového a lepšího partnera a byly ochotny začít „od nuly“?  Poslední možnost znamená risknout, že se nezdaří, a naučit se žít samy jako ženy z první skupiny. 

A potom znám ještě dvě evidentně úspěšnější ženy (na rozdíl od Boženy a Eleny velmi rázné a dominantní), které jsou vdané, ale kdyby je jejich milenec (který je, myslím, jejich manželi tolerován, neboť jejich rodinu finančně podporuje) požádal, aby s ním žily, a vyměnil je za tu, s níž žije nyní, okamžitě by bez mrknutí oka po 40 letech opustily své manžely. Myslíte, že jsou cynické?

Čtěte také:

Reklama