Reklama


Žijeme vedle nich, a přesto jsme tak odlišní. Každé jejich gesto, pohledy do očí a modulace hlasu - jsou tak odlišné a právě tato skutečnost způsobuje problémy v komunikaci mezi námi, drsnými a soutěživými muži a ženami, jenž jsou jako rozkvetlé růže na poušti. Když se občas setkám s jednou svojí kamarádkou, jsem doslova fascinován tím, jak dokáže beze slov vyjádřit svůj pocit. Stačí se jen dívat.

Ženy používají mimiku a řeč těla lépe a s větším talentem než muži. Mezi muži taková mimika většinou není potřeba, protože nám stačí vyjádřit naše základní emoce: překvapení, vztek, radost, uznání, hrdost a smutek. Žena svými pohledy i mimikou vyjadřuje poměrně širokou škálu pocitů a emocí. S pocity a emocemi souvisí i jeden zásadní rozdíl. Muži jen velmi neradi vyjadřují, co cítí, což bývá pro ženy obtížně pochopitelné. Sedím v kanceláři s kolegou a naše hovory jsou čistě pracovní.

Nepopisujeme své pocity, omezujeme se jen na konstatování, že je venku příliš horko a projekt se musí dokončit do šesti hodin. Když naopak zabloudím ke kolegyním do jiných oddělení, slýchávám je, jak si každou chvilku vyměňují mezi sebou informace o svých pocitech. Neslyším drby nebo klepy, jak by si jiný myslel. Muž řekne například větu: "Ten obchod se mi vůbec nezdá." Žena řekne totéž, ale jinak: "Sama cítím, že se mi to nějak nelíbí. Mám z toho špatný pocit. Jsem smutná z toho, že ten obchod asi nevyjde."

Jednou jsem zkusil své kamarádce vyjádřit, jak vnímám svoji rozpolcenou duši. Jedna polovina by si chtěla najít dívku, jíž bych mohl psát básně pod rozkvetlým stromem, a druhá polovina je spíše samotářská. Začal jsem jí popisovat svůj pocit, ale příliš mi to nešlo. Nejsem zvyklý tak často hovořit o svých pocitech. Muži si myslí, že když mluví před ženami o svých pocitech, dělají něco špatně. Zkuste někdy promluvit s přítelkyní o tom, jak se cítíte. Myslím, že bude překvapená.

Velmi zajímavým zjištěním bylo, že muži poskytují vždy na otázku nějaké řešení, naopak ženy poskytují empatii. Vysvětlím na konkrétním příkladu ze života: přišel jsem jednou do práce a moje kolegyně mi začala vykládat, že nějaký přístroj nefunguje a ona z toho byla ráno docela rozrušená. Už jsem měl na jazyku vysvětlení: "Podle mého ten přístroj nefunguje, protože dodavatel nám nedal k dispozici manuál, ale je docela možné, že..." Potom jsem si vzpomněl na zásadní radu, že ženy obvykle chtějí nikoliv vysvětlení, ale empatii. Proto jsem své kolegyni odpověděl: "Ano, dovedu si představit jak jste se asi cítila, když jste zjistila, že ten přístroj nefunguje. Cítil bych se na vašem místě úplně stejně." Byl jsem překvapen tím, že má kolegyně skutečně nechtěla znát řešení, ale potřebovala poskytnout empatii.

Spojil jsem si to jako mozaiku a vzpomněl si na svoji kamarádku, které jsem vysvětloval svoji rozpolcenost duše. Čekal jsem, že mi poradí a poskytne řešení. Namísto toho byla empatická a vyjádřila, že chápe, jak se cítím. Pokud vám tedy žena sdělí problém, zhodnoťte situaci a poskytněte jí empatii. Jestliže bude chtít jen empatii, bude spokojená a odejde. V opačném případě svoji žádost zopakuje a vy jí můžete poskytnout řešení.

Ze zlomků zajímavých odlišností mezi námi muži a ženami vybírám řeč, která je základním prostředkem komunikace. Žena zkoumá skrytá poselství, doslova se do slov začítají a analyzují hovor. Muži jsou věcnější, neuvažují, proč bylo to řečeno a nebo nebylo. Hlas muže je hrubší, bez jemných modulací. Řeč muže obsahuje na rozdíl od ženy více gramatických nesrovnalostí. Určitým problémem v komunikaci mezi mužem a ženou mohou být právě tato skrytá poselství v řeči nebo pohybech.

Žena si kupříkladu myslí, jak dává muži zřetelně najevo svoji náklonnost a naprosto nechápe, proč se muž k něčemu nerozhoupe. Z vlastní zkušenosti vím, že se raději řídím fakty než svými pocity, kterým nemohu za každých okolností věřit. Ženy se naopak řídí svými pocity. Když jsme se zastavili u řeči, dodávám poslední zjištění odborníků na mezilidské vztahy. Smích ženy může mít různé významy: vysoký smích odrazuje muže od případné agrese. Proto se pubertální dívky mezi sebou tak chichotají, když kolem nich prochází urostlý gentleman. Dívkám se sice muž líbí, ale zároveň mají obavu, že by s nimi chtěl navázat hlubší vztah. Proto si od něho udržují odstup hihňáním. Naopak pokud je muž ženě sympatický, směje se žena v jeho přítomnosti hlubším hlasem než obvykle.

Odlišnost mužů a žen asi nejlépe vystihuje můj oblíbený vtip. Dámy mi prominou, ale nemohu si ho nechat pro sebe. Rybář vyloví zlatou rybku, připravuje si pánvičku, ale hned vzápětí se ozve její klasická prosba: "Když mě nesníš, splním ti jedno přání". Chlapík se zamyslí a povídá: "Dobrá. Tak udělej od tohoto ostrova dálnici ke druhému ostrovu, který vidíš táámhle." Rybka se zachmuří a odvětí: "To je příliš těžký úkol. Máš tam něco lehčího?" Rybář se rozpačitě podrbe na hlavě a potom povídá: "Tak jo. Chtěl bych poznat, jakým způsobem ženy myslí." Chvilku je ticho a potom se ozve znovu rybka: "A tu dálnici jsi chtěl čtyřproudovou, se světlama po straně..."

Ketíček (snad gentleman)


Knihu jsem nečetla, ale vždycky když jdu okolo ní, říkám si, že na tom něco bude. Ale nezkoumám. Každý v sobě máme kus z Marsu a kus z Venuše a záleží jen na poměru.

Kdo má dnes učit společenskému chování? Rodina? Škola?
Máte doma puberťáka - gentlemana?
Není dnes ortodoxní gentleman spíš jen podivín?
Jaké bylo gentlemanství před sto lety? Padesáti? Dnes?

Vymřeli gentlemani?
Obrací se Guth v hrobě?
Jste ze slušného chování v rozpacích?
Co gentlemanství a feministky?
Společenské konvence = přežitek?
Společenské chování?
Jsem hvězda salónů!
Co se dnes učí v tanečních?
Napište a možná vás odměníme.

redakce@zena-in.cz