Slyšely jste někdy o tom, že čím vás má dárce pugétu raději, tím déle květina vydrží a naopak, pokud je darovaná pouze ze slušnosti, brzy zvadne?

Když mi tohle spolu s kyticí přesně před 13 lety povídal jistý velmi starý a velmi zajímavý muž, kterého jsem viděla poprvé v životě, smála jsem se… nevěřila… Jednalo se o pána na vozíku s přezdívkou Námořník, který bydlel v pečovatelském domě a velmi obětavě se o něj staral můj tehdejší nejnovější „objev“ Tomáš. Navštěvoval ho každý den a já chodila s ním. Při první návštěvě mně galantně podal onen pugét a prosil mě, abych květiny sledovala a podávala mu na dalších návštěvách informace, jak se jim daří.

flower

Jednalo se o úplně obyčejnou kytici...

... už si nepamatuji, jaké odrůdy obsahovala, a přestože řezané květiny nemusím, měla jsem z nich radost, protože byly předané opravdu s upřímnými sympatiemi. Dost možná, že Námořník si moc přál, aby Tomáš konečně zakotvil v nějakém perspektivním vztahu a tímto gestem své přání podpořil, kdo ví…

Květiny jsem postavila mezi okna, tedy do chladu a každý týden Námořníkovi referovala. Myslím, že jsem se mu odvděčila tím, že jsem jej seznámila se svým tehdy 16letým synem. Námořník sepisoval paměti a moc si přál přesto, že velmi špatně viděl, naučit se na počítači. Můj syn mu výhodně sehnal starší notebook a trpělivě jej učil. Měl ho velmi rád.

Květina ve váze vydržela opravdu zázračně asi dva měsíce!

Zvláštní jev. Divila jsem se - o řezané květiny se nijak zvlášť nestarám. Nevydržel ovšem můj vztah s Tomášem. Po necelých třech měsících se se mnou přišel rozloučit s tím, že miluje jinou a protože věděl, že preferuji květináče, přinesl mi na rozloučenou krásný růžový brambořík.

Brambořík, ač zalitý „tak akorát“, zvadl do druhého dne.

A už se nevzpamatoval. Opět jsem nad nějakou kytkou v tak krátké době nechápavě kroutila hlavou… Rozchod s Tomášem předznamenal můj současný vztah. Za tři týdny u mě zvonil se třemi růžemi v ruce nový (a dodnes poslední) přítel. Se smíchem jsem mu vyprávěla o Námořníkově pověře a tak jsme spolu růže ve váze mezi okny sledovali a sledovali....

Žasla jsem potřetí!

Růže vypadaly jako čerstvé ještě po měsíci. A přestože můj partner na nějaké paranormální jevy není vysazený ani omylem, uvěřil, že je to tím, že byly darované s láskou.

Za oněch dlouhých 13 let jsem dostávala občas řezané i hrnkové květiny... Některé vydržely opravdu jen chviličku, jiné déle a zpočátku jsem zkoumala, jestli tady existuje nějaká souvislost s dárcem. A často jsem musela uznat, že existuje. Časem jsem na Námořníkovo rčení téměř zapomněla.

Minulý týden přišli na večeři naši přátelé s kyticí.

Dala jsem je před 10 lety dohromady v rámci své seznamky. Po dvou letech se dokonce vzali a jsou spolu nesmírně šťastní. Vázu s 5 růžemi různých barev jsem postavila doprostřed stolu, protože už hodně dlouho mám okna plastová. Říkala jsem si, že je zřejmě za dva dny budu muset vyhodit, protože v bytě udržuji přes den extrémní vedro - stále se nemohu dostat z virózy.

Včera sedíme u večeře...

... a přítel povídá: „Pamatuješ, co jsi mi tehdy říkala o těch květinách? Podívej na ty růže! Ono to skutečně funguje -  Jana s Jirkou Tě přece mají hodně rádi! O tom bys mohla napsat do Ženy-in!“ Měl pravdu: Jedna z pěti seschla, tu jsem vyhodila, ale čtyři se drží a zdálky vypadají téměř jako právě utržené. A tak jsem poslechla a napsala tento článek, který bych ráda věnovala právě památce na setkání s dnes již delší dobu zesnulým Námořníkem.

Věříte – nevěříte…? Co si o Námořníkově „věštbě“ myslíte vy? Nebo jí dokonce znáte a máte stejné zkušenosti?

Čtěte také:

Reklama