Vážená redakce a milé ženy-in,
ani netušíte, jak mi dnes tohle téma padlo do noty.

Myslím si, že není nad toho mého chlapa.
Každý z nás občas onemocní a potřebuje chápajícího ošetřovatele, ale já si spíš připadám jako krotitel. Z domu jsem byla zvyklá, že když taťku něco bolelo, nic moc o tom nemluvil. Prostě si šel lehnout a nebo odkráčel k lékaři.
Čaj si uvařil sám a marodil tak, že jsme o tom ani nevěděli.

Chovám se stejně, a když mi není dobře, jsem nejraději sama a v klidu a soucitné návštěvy mě spíš rozčilují. Ne tak je to v jiných rodinách, ostatně přečetla jsem si to v diskusích na toto téma.
V manželově rodině, když onemocněl chlap, tak babička dělala "pšššt" má teplotu a všichni chodili po špičkách.
Jsem 26 let vdaná a to, co se doma odehrává, když manžel dostane rýmu nebo kašel, to si nevymyslíš, to je horor. Okamžitě si lehne, nejlépe se zakryje několika dekami a potom předvádí jak "silně se potí" (o tom, že by se potil každý, nechce ani slyšet).
Musím utěsnit okna v ložnici a dát topení na maximum a pak to začne."Podej mi teploměr (ani po půl hodině se teplota mrška neobjeví), dones mi čaj, sedni si u mě, sáhni mi čelo, nemám už teplotu? podej mi čisté pyžamo, čti mi něco, proč tady se mnou nejsi, mně je tak strašně ZLE  a ty seš tak sobecká a zavíráš se v kuchyni(musím se postarat o nějaké to papání, protože chuť k jídlu mu kupodivu nezmizela), abych na tebe musel křičet, měla bys mi uvařit silný slepičí vývar, to pomáhá..."

O tom, jak mění tragicky hlas, už jedna trpitelka psala. A to pokračuje dál... pokouší se kašlat a radostně uvažuje o zápalu plic a já jsem naprosto k ničemu, protože jinak bych už dávno sehnala antibiotika (možná bych to měla jít k obvodnímu překašlat) ...a tak dál, až skončí u rakoviny téměř všeho.
I přijde jeho matka a doporučí mu čaj se zázvorem a taky bych mu měla nastrouhat jablíčko (doteď nevím proč, zuby má) a taky dát zábal na krčíček.
A to už začínám být hysterická a vážně uvažuju o sebevraždě.

Vydržet tohle týden, je fakt nadlidský úkol, i když se říká, že ženská vydrží víc než kůň.
Jen doufám, že tohle nebude jednou ve své rodině aplikovat syn... většinou, když už je po nemoci, tak se na tátovo konto všichni bavíme, samozřejmě i s ním, ale celou dobu nás s vážnou tváří přesvědčuje, že to tak není, že takhle se nechová.

No není na zabití?
 
P.S. zrovna má rýmečku, tak mi držte palce!

Milá ženo-in,
palce vám držím, abyste se držela, protože je to opravdu na zabití.
Reklama