Reklama

Seděly na zápraží staré chalupy a popíjely gin s tonikem a spoustou ledu. Slunce před chvílí zalezlo za kopce a po horkém dni se krajinou pomalu začal rozpíjet vlahý večer. Sladké nicnedělání sobotního večera. Klára byla ráda, že se jí podařilo Báru vylákat na celý víkend sem, na jejich chalupu doslova na samotě u lesa. Bára ji už delší dobu přitahovala, nevěděla však, jak se k ní přiblížit, jak dát najevo zájem. Problém byl taky trošku v tom, že doposud chodila jen s muži, zkušenost se ženou zatím žádnou neměla. Ale Bára se jí líbila. Moc se jí líbila a cítila, že se do ní zamilovává čím dál víc a že už to brzy bude neudržitelné. Moc si přála, aby na ní Bára něco poznala, a zároveň měla hrůzu, že prohlédne třes jejích rukou, občasné zakoktání. Kdyby tak něco naznačila, kdyby se mě dotkla – šílela touhou i strachem. Bylo by to trapné, kdyby ona ke mně nic necítila...

Bára mhouřila oči před kouřem své cigarety a slastně si plula ve svých myšlenkách. Celé dva dny o samotě s Klárou. Je to jako sen, v životě by neuvěřila, že se to může stát. Vždycky se jí líbily holky s tmavými vlasy a tajemným pohledem, Klára byla navíc vtipná a inteligentní. Báře se zdálo, že ani ona není Klárce úplně lhostejná, ale bála se udělat jakýkoliv krok, aby ji nepolekala. Tak moc by chtěla cítit její pokožku pod svýma rukama, její rty na svých, ponořit se do vůně jejích vlasů... Kdyby tak mohla být v její hlavě a vidět, na co asi myslí. Občas si psaly smsky, které se daly vysvětlit všelijak – dokonce i jako náklonnost, počínající cit, přitažlivost. Ale co když si to všechno jen namlouvá? Co když je Klára pouze "přátelská" a jakýkoliv fyzický kontakt s holkou se jí hnusí? To by mi ale nedala pusu na tvář, když jsme se minule loučily! Moc dobře jsem cítila, jak se při tom zachvěla...

Obě mlčky chladily své rty ve studeném nápoji a pozorovaly nazelenalé plátky okurky plující na jeho hladině, navenek klidné, uvnitř bouře přitažlivosti, strachu, nejistoty, snad i lásky. Klára věděla, že první krok je na ní – ona byla ta, která ještě nepřiznala svojí orientaci. I když tady nešlo o orientaci, neměla potřebu řešit, jestli je lesbička, nebo ne, prostě se do Báry zamilovala. K zbláznění zamilovala. Jako ještě nikdy v životě.

Ve stejnou vteřinu se odpoutaly od svých myšlenek i drinků a podívaly se na sebe. Srdce zběsile tloukla. Oči se nedokázaly odtrhnout, nekonečně dlouho ohmatávaly každý kousek obličeje té druhé. Jaké by to asi bylo pohladit ji po vlasech, políbit ji na krk? Klára věděla, že jiná taková chvíle by nemusela přijít a rozhodla se. Pomalu zvedla ruku a pohladila Báru po tváři. Teď jim srdce málem vyletěla z hrudi. Bára její ruku chytla a začala ji líbat. Už chyběl jen kousek ... rozechvělý kousíček od vzájemného objetí... Klára vzdychla slastí, úlevou. Je možné, aby pouhé objetí s ženou bylo tak krásné? Cítit hroty jejích pevných ňader na svých, dýchat důvěrně známou vůni směsi parfému, kůže a tabáku... To byla Bára v jejích snech, to byla Bára teď v její náruči. Sladká, voňavá, něžná, hebká... Jejich rty se potkaly ve vzájemném polibku. Ach, jemné, měkké ženské rty, hbitý jazyk, hladká pleť tváře, hedvábné vlny vlasů, něžné ruce, chvějící se tělo. Byla schopná vnímat jen dotyky, vůně, chutě....

Bára byla jako ve snách. Jak se to stalo? Stačilo opravdu tak málo? Jak dlouho na to čekala, jak dlouho toužila? Je v nebi! Klárka je tak blízko, vlastně úplně nejblíž, a je to stejně tak překrásné jako v jejích snech. Nádherné objetí s nádhernou ženou. Nádherné dotyky, polibky, celou ji zulíbám! Hlavně ji nepostrašit... Jak mě hladí, jak mě líbá, jak se chvěje, jak vzrušeně dýchá, chtěla bych ji hladit všude, všude! Dovést ji na vrchol, slyšet, jak vzdychá, jak se svíjí touhou, vzrušením... Ochutnat každé zákoutí jejího těla. Cítit to! Nesmím ji poplašit...

Jejich jazyky vzájemně ochutnávají každý kousek tváře, krku, uší té druhé... Zázrak, extáze, nirvána. Do zahrady se definitivně vkradla teplá letní noc...

 

(pokračování příště)