V dobách dávných jsem vstávala s budíčkem, mazala na rozcvičku, snídala, učila se, obědvala, učila se, večeřela a lenošila (jako že učila se) … a to vše ve stejnokroji barvy zelené.
Říkalo se, že kdo nosí zelenou, je divnej. A když to byla ženská, bylo to ještě horší.

 

Ale pak se to změnilo a uniforma na ženě je brána jako samozřejmá věc. A ta práce? Samozřejmě je jako každá jiná, stejně důležitá a stejně potřebná.

 

Vstávám s budíčkem, ale nechodím na rozcvičku.
Obléknu se, rychle do sebe „hodím“ džus a jedu do práce. Pak se převléknu do stejnokroje a začínám pracovat. Mám to štěstí, že má práce není stereotypní, a tudíž mi každý nový den také něco nového přináší. Pauzu na oběd trávím jako všichni ostatní a pak se pouštím opět do práce. Mám to štěstí, že práce, kterou dělám, mne baví. Mám kolem sebe skvělý kolektiv a mohu uplatnit své tvůrčí schopnosti.

 

Po skončení pracovní doby se zase převléknu do civilního oblečení a venku by pak nikdo neřekl … hele, ona nosí uniformu, proč to dělá? I když .. dnešní společnost si  vlastně tyto otázky už ani neklade.

 

Chci říct, že mám na stole počítač a telefon, hrneček s tužkama a pravítka, lahev s neperlivou vodou a mobilní telefon, stejně jako to mají jinde. Jen jsem vystudovala „tak trochu jinou školu“ a nemůžu si vybírat každý den jiný kostýmek. Ten můj je vždy zelený a zdobí ho hvězdičky mé hodnosti. A vlastně … když se pak vidím, tak jsem tak trochu i sama na sebe pyšná.

 

Milé ženy-in, přeji Vám příjemný pracovní den J

 

S pozdravem corny

 


Za příspěvek posíláme "zelenou" knížku!! ;)))

 

Děkujeme!

 

V jednom z odpoledních příspěvků uvidíte Žena-in.cz v MF Dnes!!! Sledujte novinky!!!

Reklama